Story Behind a Picture: The Peacock - Páv (2018)

The Peacock

„V březnu se mi stalo kouzlo. Od té doby maluju jak divá.“
28.4.2018


NA POČÁTKU tohoto příběhu byl Instakrám. V posledních měsících chodím sbírat inspiraci hlavně tam a chytlo mě to fakt hodně. Do oka mě udeřila malířka a lektorka Kellee Wynne, která publikuje každých čtrnáct dní jednu barevnou paletu pro inspiraci svým studentům a followerům, aby měli zajímavou novou výzvu pro své malování. Jedna paleta mě totálně dostala do kolen: Loud As A Peacock. Tyrkysová, smaragdová, modrá, kousek zlaté. Kdo by to byl čekal, že?

Ten obrázek jsem si uložila už minulý víkend, nejen do telefonu, ale i do hlavy do šuplete TODO. No a včera jsem si takhle sedla a najednou se to stalo.

Když najedete na pravý okraj instagramového obrázku myší, dá se mezi nimi listovat - dala jsem jich tam víc!


.video: vynález modré barvy

K obědu na slunečné terase se mi přihodilo poučné video. Je fantastické, jak se vnímání barev lidskýma očima v průběhu staletí proměnilo. Prvními barvami, které lidstvo popsalo, byly černá, červená a bílá; modrá se nám „přihodila“ až mnohem později a vždy byla považována za božskou, výjimečnou a vzácnou...

https://youtu.be/VIg5HkyauoY

Tags: 

.jedno slovo

it's a long way to tipperary / rionka 2015

našla jsem v draftech z roku 2016 tuhle rozepsanou řetězovku, na níž máš odpovědět pouze jednoslovně, převzatou z blogu, co už dávno neblogá. oh you, internets.
nicméně na některé otázky je i dnes složité odpovědět, což mě baví.
malé, krátké, vtipné.

.syndrom konferenčního stolku

Knihy na stole

mnohé lidské bytosti mají sklon odkládat si na různá prominentní místa v bytě knihy, kterými o sobě chtějí cosi naznačit právě příchozím. jakkoli strašlivě to zní, uvědomila jsem si, že jsem to vlastně udělala zcela automaticky s poličkou v kuchyni - mám tam knihy, které prostě v průběhu času ráda vytahuju, náhodně otevírám a případně nastrkuju návštěvám pod nos (hint: nemám návštěvy) (hint2: návštěva, co přijde a sama si vybere knihu, je zajímavá, držte se jí!). nebudu lhát, ze všeho nejradši bych měla knihovnu přes celou stěnu, před kterou bych mohla sedět v křesílku a poslouchat staré desky, ale na to momentálně není prostor ani prostředky. nicméně v momentě, kdy zálibně hledím na poličku se svýma oblíbenýma knihama a přemítám nad tím, jak jim to tam spolu sluší a co ta kombinace o mně asi vypovídá, je, předpokládám, nejvyšší čas jít si o tom ublognout.

.just think and try again

očičtarot: blázen

„you think too much, they say.
but what else could i do? my mind is my thought generator.
these brainz are just wired like this. this is how i connect all the dots.“


Krno, 18:43, 9°C, gentle breeze. no a takhle já jsem. v daném momentě existuju. rozmazaná v čase. není to nijak dobře ani špatně, jen to je. zírám do svíčky a pozoruju, jak se zmenšuje, zatímco konstruuju svou myšlenkovou architekturu kdesi nahoře v prostoru. na stole je hromada barevnejch inkoustů, bordel a rozmalovanej blázen, první tarotová karta, bod nula. děsí mě a zároveň nesmírně fascinuje možnost, že bych je nakreslila postupně všechny. je to totiž cesta. sebeobjevování a sebeanalýza. všechno na světě k tomuto momentu muselo zákonitě směřovat: schovávala jsem se sama sobě tak dlouho, až jsem hlavou narazila do svého Já a to se mě přátelsky zeptalo, co že bych to přesně chtěla vědět.

.klub retro: fotografický archiv a deníček z počátku války

Šechtl a Voseček, Tábor: archiv z let ~1850 - 1920+?...

Musím si tady schovat tenhle odkaz na fotoarchiv, který jsem nedávno opět vytáhla na světlo díky novému klubu Retro na Okounu, neboť to miluji:
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/

"Rodinnou tradici založil roku 1865 Ignác Šechtl (Schächtl). Na jeho práci navázal Josef Jindřich Šechtl, Josef Šechtl a Marie Šechtlová. Z jejich činnosti se zachoval tématicky bohatý archiv čítající statisíce snímků. Náš foto-archiv obsahuje, mimo jiné, studiové snímky (portréty a skupiny), místopisné fotografie, umělecké fotografie, reportážní snímky i dokumenty. Na těchto stránkách najdete pozvánky na akce, virtualní galerie fotograií a především pravidelně obnovovaný digitální archiv (fotobanku)."

.o černobílé

mlha

Nejtěžší je odnaučit se reagovat v afektu. Neúspěch nebo hádka neznamená nutně, že všechno je špatně. Zní to jako dementní klišé, ale dovede to být nechutně zakořeněné.

Tags: 

.první! aneb 2018

Hrad Cimburk v předvečer Silvestra 2017

Milý deníčku,

je složitý tě otvírat a pokoušet se navazovat na přetrhaný nitě, protože jsme zvyklí se přehnaně omlouvat - za odmlku, za neaktivitu, za to, že jsme potřebovali bejt zalezlí. Stalo se asi milión věcí, to bys nevěřil. Každopádně je tady novej rok, plnoletej. Asi bychom se mohli konečně začít chovat zodpovědněji k sobě i ke světu. A zrovna včera se mi neplánovaně všechno sepnulo. Taková náhodička, zrovna prvního ledna. Trochu jsem před silvestrem upadla na kokos (čti: na cement; ha ha, hm) a přesypaly se mi myšlenky. Čtu si takhle knihu a najednou tohle.

.krysí první pomoc a kdy už je to jedno

prožila jsem šokující moment. přivedla jsem domů dvě malá krysátka, zrzavo-bílá se jmenovala Agnieszka a kanálnicově(aguti)-bílá Emma.
během několika hodin, kdy se zdálo všechno v pořádku a v normě, jedna ze starších krys na malou zrzavou zničehonic prudce zaútočila a hryzla ji za ucho. hodně krve.
nejprve jsem si myslela, že je po ní, ale stále byla teplá, oči se leskly a nepřicházel typický stav rigor mortis. nechtěla jsem to vzdát.
veterinární pohotovost mi položila dotaz: pomineme-li krvácení - zvíře dýchá? je slyšet srdce? zvedá se hrudník? když jí sáhnete do oka, mrkne?

.mlhavý stes\zky

podzim

přišel zas nezván nečekán
taková tenká žlutá nit
jako by se nic nestalo
já marně hledám ten svůj klid

patrová budova továrny
diagonální ostrej stín
prorůstající kořeny
co mám teď sakra dělat s tím

&bill; 2017 10 20 - 24 cimburk mlhavý (60 fotek)

.tetanie aneb hlava zachráněna... snad!

Mlha

Tetanie je syndrom vyvolaný obvykle extrémně sníženou hladinou hořčíku (magnesia) v krvi a projevující se nedobrovolnou kontrakcí svalů. Může se projevovat křečovými záchvaty, bolestmi hlavy, přecitlivělostí na světlo či hluk, slabostí v končetinách či závratí, vzácněji může dojít i ke ztrátě vědomí. Spouštěčem je zejména chronický stres.
Wikipedie: Tetanie

v září 2014 jsem sem napsala tenhle duchaplnej odstavec o divnejch procesech, co se mi občas dějou v hlavě. teda, aby nedošlo k mejlce - divný věci tam nosím neustále, jak je den dlouhej, ale ta hlava se občas sama vypnula a já jsem omdlela na veřejnosti... z neznámého důvodu. poprvý kolem maturity v roce 2006 na zastávce autobusu, naposledy minulej týden v říjnu 2017 na záchodě v čajovně. člověk si takhle zapne kalhoty, udělá dva kroky k umyvadlu a probere se na zemi s odřeným loktem, ruce a nohy rozhozený do všech stran. no, aspoň že nebyl nahatej!

.philip zimbardo: why are people evil?

.já, s.r.o.

Pokud o sobě přemýšlím jako o Spisovateli Stevenovi, jsem křehký, izolovaný jedinec. Jsem nerozhodný, nejistý a zranitelný.

Ale pokud jsem Já, s.r.o., už nejsem na světě sám.

Jsem rázem entita téhož druhu jako Apple, Fedex nebo General Dynamics.

Jsem podnik.

Jsem organizace.

-- http://navolnenoze.cz/blog/profesional/

Tags: 

.stíny mezi stromy

zápisky z pohoří koňského hřbetu

ale huš, jak dlouho už. poslední hlubina obdobně zrůdné nezměrnosti zdá se víc jak desetiletí vzdálená. záchvat u studených oken v jedné ze sta milionů stejných a stejných a nekonečně stejných buněk slepených betonem a hovnama. civilizace tomu říkali. a přece: i tam, kde blyštivé hvězdy stékají po skalách a do nočního štěbetání žab zní psí oddychování a praskot kamen... i tam lze být ztracený a studený a beznadějně nesmyslný tak, jak jen slovy nelze postihnout. těžko říct, že to nikdo nečekal jak španělskou inkvizici. nosí se to v hlavě. bližší hlava než košile i kabát. hlava je vědomí, zkresluje a pokroutí tak, jak se játro či bachor nikdy neodváží.

v hlavě je každopádně mnoho dalších věcí. pocitů. obrazů. vjemů. galimatyášů.

.krysy identity

Chřiby

Onehdy mi bylo třicet.

Co jste si představovali, že budete umět, až vám bude třicet? Čeho podle svého názoru chcete dosáhnout, až vám bude třicet?

Budu už vědět, jestli chci mít rodinu a děti. Budu soběstačná a vyrovnaná sama se sebou. Budu rozumět svým pocitům. Budu mít tak akorát peněz na to, abych zvládla důstojně existovat. Budu mít pocit, že vím, co znamená doma. Budu umět věci, které stojí za pohled a budu schopná je předat dalším lidem. Budu rozumět lidem. Budu mít představu, kdo jsem a co tady dělám. Budu v sobě mít mír.

Stránky

Přihlásit se k odběru rionkový blog RSS