.obrazový průvodce: moje přípravy na Pustinu #asocial

Červen - červenec 2016. Těšení je převelikou součástí potěšení :)

.pustina PA 2016: ohlédnutí a poděkování

Aeronské jezero

Chceme-li k letošní Pustině PA napsat jediné slovo, bude to bezesporu slovo EPICKÁ. Každý z nás nepochybně narazil na své hranice, únavu, vyčerpání, nekonečnou vrstvu bláta, lógru, nepochopení, beznaděje. Na druhou stranu: jak už organizátoři v závěru poznamenali, na tenhle svět jsme si nehráli - tentokrát jsme v něm opravdu žili. A jakkoli mnozí z nás ryli držkou v zemi, později se zas vznášeli ve výšinách, tetelili se blahem a zkoumali opět a dokola svůj smysl života. "Kmen totiž nejsou ti, kdo tě stvořili - kmen jsou ti, kdo tě přijali..." (Vargaj).

.pátý červenec

západ slunce - Ostopovice

Dnes je státní svátek a Krno jako by se obrátilo naruby. Vychází sluníčko, oblačnost se protrhává, lidi do sebe nevrážejí, necpou se a netváří se jako kakabusy. (Kakabus je speciální linka busu.) Vylosovala jsem si o svátcích práci. Nikde není nic otevřeno, takže si jdu koupit jídlo k Vietnamcům na nádraží. Hned za mnou přichází chlapec v nažehlené košili a objednává si pět jídel s sebou. Zřejmě zásobuje celou kancelář. Hladovej tejden.

.sobotní ráno, měsíc růží

šípková růže - novolíšeňská

Ráno po dešti. Na chodníku rychle vysychají vlhké mapy a mezi potrhanými mraky vykukuje sluníčko. Chodník lemuje závěj z okvětních lístků šípkových růží. Jejich květy se proplétají skrze zábradlí a vykukují na kolemjdoucí. Ještě cestou do práce na nich nacházím fotogenické krůpěje. Zapomenu se u nich tak, že mi málem ujede i ta další šalina.

(28.5.2016)

• náhodné fotky: měsíc růží

.hrad Cimburk u Koryčan: jeden den nestačí

Okna hradu Cimburka

V zimě jsem si nostalgicky předsevzala, že se chci letos znovu podívat na hrad Cimburk u Koryčan, který jsme před nějakými asi devíti nebo deseti lety navštěvovali (nejen) v rámci LARPu Fraška a Pustina. Je to samozřejmě už šíleně dávno. Netušila jsem, kdo hrad v současné době spravuje, nečekala jsem žádné uvítací fanfáry, vlastně jsem spíš počítala s tím, že to asi už nebude ono a nebudu se tam už nikdy vracet, ale i tak jsem chtěla to místo ještě jednou vidět. Ano, modří už vědí. Hrad smrad je pořád sakramentsky krásný, po všech těch letech má stále silné kouzlo a i když jsem měla původně v plánu na něm zůstat jen pár hodin, nakonec jsem tam strávila tři dny.

• Květen 2016: 2016 05 07 - 09 Cimburk u Koryčan [90 nových fotek]

.úspěšné dokončeniny 4 & 5/2016

pouť v Podolí

↑ foto: Zatnaktel

Dubnovou dokončeninu jsem nějak nezvládla publikovat. Před měsícem jsem se cítila poněkud neschopně, vyčerpaně a jen těžko se mi hledalo něco, co bych považovala za podařené, i když jsem se aktivně snažila vyhledávat věci, co mi dělají radost. Je fascinující, jak dokáže změna úhlu pohledu zamávat s psychikou a to na obě strany. Dnes mi to ale asi dává smysl a zvládla jsem to dobře.

.zákrysník: o princezně Meriele Kanálnici II.

potkan Meriela

Kanálnice neboli Meriela se narodila 16.1.2014 a přišla k nám z chovatelské stanice LMG Rattery. Jako každá aguti kanálnice, i tato kanálnice dostala přezdívku Kanálnice. A stejně jako předchozí Kanálnice Chelsie, i tahle se na čas stala mocnou velitelkou pluku a budeme na ni láskou vzpomínat.

.deníček: 20160512

hrad Cimburk u Koryčan

Mylí deníčku, po několika letech jsem vlezla na hofyland a je to vtipné. :D

.fotky: duben v zahradách

fialky

květy, stromy a zahrady na cestě do Podolí k babičce a zase zpátky do Krna (až ku Křečkovicům). polozamračený duben, koruny stromů ve svatebním, všecko růžové, fialové a zelené.

2016 04 06 jaro v Podolí [35 fotek]

.10 věcí, co mi zlepšují náladu

kos na stromě

Rána bych zrušil. Objem vynaložené energie, požadované k opuštění vyhřáté postele za tmy většinou ani omylem neodpovídá těm bezva stimulům, které na nás čekají "tam venku" (zima, bouřka, kafe, lidi). Člověk se musí upnout k čemukoli, co zavání aspoň trošku pozitivním prožitkem. Zrovna teď mám strašný problém s probouzením a s naprostou absencí chuti zvedat se z brlohu. Nechápu, čím to je, když teď už přece má být to "jaro" s tou "energií", ale cítím to ALL the time. Takže článek o nenápadné motivaci si sem píšu hlavně pro sebe. Ale je možné, že se tyto poznatky budou hodit i někomu jinému, kdo ještě pořád vězí jednou nohou v pasti zimního spánku a marně hledá v realitě nějaké barvy. Většina těch věcí nic nestojí - a ty, co jo, ty stojí za to:

Stránky

Přihlásit se k odběru rionkový blog RSS