.babí léto 2014: plenér, hlína, louky, láska

horici svicka
En plein air (French pronunciation: ​[ɑ̃ plɛn ɛʁ]) is a French expression which means „in the open air“ and is particularly used to describe the act of painting outdoors, which is also called peinture sur le motif („painting on the ground“) in French.“
[zdroj]

Plenér, tedy malování na koleně přímo v lese; občas houby, občas trakaře; vítr a listí ve vlasech, sto škrábanců a dvě stě kousanců, všude fleky od barvy, mnoho přečtených knih, textura dřeva v rukou, rozpálená kamna, třísky, bláto, kapky barev, kreslení na posedu, kulatý měsíc, bouřka, jetel, ostružiny, rybník.

Už roky jsem nevnímala takhle silný pocit PRÁZDNIN ve vzduchu hned po příjezdu, to hutné bzučení uprostřed zlaté louky, vibrující očekáváním, tu hlínu v každém nádechu - a pak zas mlhu, siluety, červánky. Sotva se vysuší podmáčený palouk, zas to tam JE. Tisíce rozjařených věcí, co žijí pod každým lístkem a strašně nadšeně si o tom povídají. No a hlavně stromy. Všude. Vodní plochy, stíny, vzory ve dřevě... a ze všeho nejvíc stromy.

Včera se moje tělo vrátilo do města; dneska se za ním zpomaleně loudá moje hlava. Žádná fakta, pouze pocity.
Tady je část toho, co jsem minulý týden dělala. Teprve to vytéká ze scanneru.







Komentáře

Tvoje obrázky mám moc ráda. A o svých budoucích zdech jsem ti už říkala, takže nic nového pod sluncem... eh, stromy.

Obrázek uživatele rionka

cecilka: ach, ty zdi... to musím ještě vymyslet!

neumím komentovat, což je samo o sobě divný slovo, ani to často nedělám, ona taky taková jedna hvězda, to vyjádří kolikrát líp, než tisíc slov, ale tady ta možnost není, takže...
mám ráda to, jak skládáš písmenka, mám ráda, jak mluvíš o stromech, mám ráda tvoje obrázky, dělá mi to všechno dobře, pod levou klíční kostí

Obrázek uživatele rionka

bolinka: mám ráda, když se místo standardní "hvězdy" dá pod článek "srdíčko". děkuji ti

Nádherné obrázky. Dýchá z toho na mě romantika podzimu, který pomalu přeměňuje svět okolo nás v barevnou paletu, opředenou mlhami.

Obrázek uživatele rionka

:-) je to tak. v září je to ještě trochu zelený, v říjnu už to bude zlatý...

Miluju jaro, když se příroda probouzí, drobounké zelené lístečky vystrkují prstíčky z pupenů, jarní explozi květů v dubnu i květnu - nevíš, kam se dřív podívat - ta radost z nového života, ale když přijde podzim, po prvních ranních mrazících jakoby malíř pomaloučku lístky přebarvuje, pozvolna až do pestrého hávu a zlaté listy javorů všechno kolem sebe rozsvítí - je to předzvěst blížícího se konce, a přece je to nádherné.

To fotím a obdivuju v němém úžasu, ale ještě větší obdiv patří tomu, kdo to umí zvěčnit na papír nebo na plátno. Velké díky.

Obrázek uživatele rionka

Vodnich: Všechno je to vlastně přebarvování a převlékání, pomalu a přitom tak rychle. Nejkrásnější na tom je ta smysluplnost.

Přidat komentář