.deníček: 20160512

hrad Cimburk u Koryčan

Mylí deníčku, po několika letech jsem vlezla na hofyland a je to vtipné. :D

Spouštěčem byl Cimburk. Níže se pán se zelenou ikonkou dušuje, že není možné odříznout ze svého života určité lidi, pokud k nim něco cítíš - já říkám, že to lze. Je to ovšem křehký status quo a ve chvíli, kdy vkročíš do starých míst, se ti všechno okamžitě vrátí. Pamatuju si světla, stíny, textury a pachy, vnitřek hradu mě těmito dojmy absolutně zaplavil. To místo je ale nádherné a hrozně se těším, až se tam budu moct zase podívat.

Vlastně jsem měla mnoho let obavu z toho, potkávat staré přátele a hustodémony, kteří si mě pamatují z hospody ze školních let, protože jsem mezitím stačila vystřídat několik zaměstnání a jednou dokonce žádné nemít, přijít o veškerá data, zběhnout ze školy, stokrát se přestěhovat, pohřbít pejsku a adoptovat šest potkanů. Občas někdo přijde a napíše mi, že "jsem se strašně změnila!!!". Mno. To tak holt už asi bejvá. Sama sobě připadám pořád stejná, ale nejspíš se skutečně rok od roku proměňuju.

Potkala jsem svého muže, začala psát pro Fullmoon, uspořádala školní sraz po 10 letech, nakreslila jsem a vydala kalendář s rionkovými obrázky. Učím se psát, co si doopravdy myslím, učím se nemít hrůzu z toho, co si myslí lidi kolem. Učím se smířit se se sebou, se svými slabostmi, s existencí rakoviny, s existencí smrti. A asi konečně začínám mít koule na to, vracet se, odkud jsem kdysi utekla, netuše, že sama sobě z hlavy nikdy neuteču. Ještě nedávno mi bylo podivně, neurčitě prázdno, nevysvětlitelná nespokojenost s vlastním životem. Najednou jako bych našla něco, co mi dlouho chybělo. Spolužáci, dávní přátelé, dávná místa. Možná je to tím jarem - ale odkdy je jaro nostalgické, ha? Co dalšího ještě najdu, jaký smysl mi to dá a jak mě to redefinuje? Těším se.

[ sepsáno ve Virtuálním deníčku, http://www.hofyland.cz ]

P.S. Diskusní server Hofyland byl ve čtvrtek 28.5. prodán na Webtrhu za 198 000 Kč. Kupec je zatím neznámý.

Komentáře

Jé, Cimburk. Když vidím ten obrázek, tak přemýšlím, že se někdy ráda vracím na místa, kde už jsem byla. Zrovna Cimburk je jeden z těch případů :-)

Přidat komentář