.fotky: předjaro na Petrově

Petrov

Plánovala jsem jet do Prahy na koncert, ale akce byla bohužel na poslední chvíli zrušena. Co s načatým odpolednem? Ležet v posteli můžu jindy... I popadla jsem Fotův stroj a šla ven. Neměla jsem žádný konkrétní plán, kam vyrazit, ale venku bylo zrovna krásně sluníčkově. Fialky v Maloměřicích budou až v dubnu, Obřany jsou lepší v létě. Napadlo mě, že se po letech zase podívám na Petrov. Jezdím kolem něj doslova každý den, ale už aspoň pět let jsem se tam nebyla pořádně projít.

Naposled to byl snad červen 2010, chvíli předtím, než jsem tuhle fotogalerii zakládala, je to možný? To jaro tenkrát bylo jak kladivem do hlavy, probuzení z letargie. Kdysi jsem na Petrov chodila psát, básnit nebo posedět každou chvíli. Sama, s někým druhým i s uřvanou skupinou bláznivých fantazáků. Zajímavé časy. Jako by od těch dob už uběhl celý život. Pořád je to tam ale úplně stejně modrý, mechový a břečťanový jako dřív. Nevím, jestli už je oficiálně jaro, ale myslím, že "předjaro" je rozhodně tady.

• • • 2016 02 26 Petrov - předjaro nad Brnem (50 fotek)





Stejně jako břečťan se cihel drží i úponky vzpomínek. Můstek, kde jsem před deseti roky dostala políbení. Slunečné místečko, kde jsem sedávala při psaní básní pochybné kvality. Zeď, na které sedával zklamaný pan Snílek a hleděl na své město. Visací zámek ve tvaru srdce, visící na větvi, je jen takový detail. Locked inside your heart-shaped box for weeks.





Než obejdeš kostel, slunko se skloní k západu a z odpoledního světla je najednou zlatá záře podvečera. Uličky se rozzářily tisíci odlesky. Prošla jsem kolem kavárny, kde jsem kdysi dávno byla na úplně prvním rande; teď je zavřená. Místo trávníčku dlažba a sochy. Pořád, pořád se mění věci, během mrknutí oka... v parku děcka běhají kolem obelisku a učí se maturitní otázky a hrají petanque a chlastaj a vodí se za ruku a tlačí kočárky a nakonec se vyhřívají na sluníčku s berlí opřenou o lavičku. Budeme stejní. Byli jsme stejní.





Přidat komentář