.fotky: zimní zahrada

Štědrý den - momentka přes zadní okno autobusu

Sedmadvacátý prosinec, prý. Ale jako by byl pořád ještě podzim. Vzduchem se nesou vůně tlejícího listí, kůry a kouře, krajina je idylicky ozářená červánky, skoro byste čekali, že ze svahu seběhne horda dětí se psy a v jednom chumlu přeletí přes lávku nad potokem. Ves je ale přes Vánoce skoro vylidněná. Kdysi obrovské kopce jakoby se za ta léta scvrkly a kdysi malé keříky vzrostly a překryly známý výhled neznámou matérií. Stromky zhoustly a zakryly holé kopce zčernalé dávným požárem. Krajina se za dvacet let přemodeluje, stokrát se obalí listím a zase opadá. Nikoho by nikdy nenapadlo, jak moc se kraj jeho dětství dokáže změnit.

Všechno je zelený. Ale není to taková ta svěží, křehká, dychtivá jarní zelená... je to měkká, zavinutá, uspinkaná zeleň přicházející zimy. Mechová a hnědavá, bledě fialová a teple růžová světlem od západu. Je napůl zataženo a mraky nad obzorem začínají zářivě žhnout, jako by se styděly, že jim objektivem tak zírám do oken. Chodím po zahradě a čichám ke větvím a hlíně. Všude dávná/divná místa a známé úhly. Vůně borovice. Záhony, houpačky a schovávačky. Plácek po indiánském týpí. Kouř stoupající ze známých komínů. Rudými body obsypaný šípek ovíjí ploty. Bledá modř šlahounů ostružiní se blýská v šeru. "Jezírko"... tam je prostě potok. Lesní cesty už najednou nevedou k třešňovým alejím a paloučkům zarostlým jahodami, ale na vybetonovaná prostranství před domy, které zde nikdy nestály.

Nemám správná slova. Aspoň obrázky.

• • • 2015 12 27 zimní zahrada (44 fotek) • • •















Přidat komentář