.hlava

hlava

takže včera zase. nevím, kdy to bylo naposled, snad někdy začátkem léta, od té doby až do včerejška ticho po pěšině. jeden aspoň vidí, že to není vedrem. ani zimou. ani kouřením. ani jídlem. čím? co mám v hlavě?

poprvé to bylo myslím v juliánově na ulici, před maturitou jsem měla strašný stavy beze spánku a bez jídla, zato s plnou palbou nervů. myslela jsem si, že je to některou z těch prvních věcí. bylo hnusně, zima, chcalo. čekala jsem na autobus, že pojedu do školy, a najednou se mi oči otočily dovnitř a spadla jsem na dlažbu. rozsekla jsem si hlavu, odvezla mě sanitka, dívala jsem se, jak se mi z čela řine krev a přemítala jsem, jestli teď budu vypadat jako Harry Potter. celý den mi dělali různé testy, jestli vidím, cítím a reaguju na klepání do kolena a nakonec mě propustili s třemi švy na čele. jako Harry Potter stále nevypadám.

to, že omdlívám, kdykoli se mi pokouší někdo brát krev, jsem si už skoro zvykla, některé sestry si ze mě kvůli tomu dělají prdel a jiné mi dají třeba lehátko nebo něco k pití. to, že omdlívám, když kouřím, je zajímavé a neplatí to vždy, prakticky k tomu došlo jen jednou a obsluhující hoch v té čajovně na mě byl strašně milý a hodný, ale stejně si na to dávám pozor. to, že se mi to začíná stávat častěji a bez výjimky mezi lidmi, mě začíná děsit. nejhorší to bylo na koncertě Emilie Autumn, nejen, že jsem přišla o "Girls, Girls, Girls!", ale obtěžovala jsem tím svůj doprovod i Emiliinu merch girl, která mi nosila mokré ručníky a bonbóny a strašně mile se o mně starala. hi, how can i destroy your event? thanks.

poslední dobou po - nebo spíš při - těchto věcech nastupuje výrazná, prudká bolest kdesi v pravé polovině hlavy. je strašně zajímavé, že to je vždycky jenom půlka. jednu dobu jsem to přičítala nízkému tlaku a je pravda, že se to při mizerném počasí zhoršuje, ale asi to nebude příčina, spíš jen přitěžující okolnost. lidi tomu prý říkají "migréna", pomáhá na to asi jen tma a ticho. prášky moc ne. někdy přitom bolí i záda nebo jiné věci. bolest hlavy nastupuje někdy i bez omdlévání, bez alkoholu, absolutně bezdůvodně.

to, že to zřejmě není vedrem ani jídlem, jsem si ověřila včera. narozdíl od narvaného autobusu, kde se mi otočily oči do hlavy tehdy v květnu (složila jsem se pod nohy lidem, který to absolutně nesralo, ale najednou mi pomohl ven nějakej potetovanej mladej kluk a počkal se mnou, dokud se to nespravilo... achjo, ta mládež!). tam bylo vedro. včera ani ne. navíc jsem byla po jídle. koukala jsem z okna šaliny na nějaké děti, jedna holčička na mě mávala, tak jsem se na ni usmála a ona na mě, bylo to fajn. napadly mě nějaké poznámky do krysího deníčku, tak jsem si je napsala do telefonu. když jsem zvedla oči od displeje, uvědomila jsem si nepříjemný prvotní třas v nohou a stoupající vedro uvnitř hlavy. člověk v té chvíli začne počítat zastávky. potřebuje dojet na to místo, kde přestupuje na autobus, potřebuje, aby mu to neujelo. ale potřebuje i vzduch, a toho se zatraceně nedostává. lapla jsem nedalekou tyčku, držela jsem se jí vší silou, než to trochu povolilo. na další zastávce se do dveří zatoulala molekula kyslíku, málem jsem vyskočila, jak jsem se jí snažila zmocnit, ale ani prt. počítám písmenka příští zastávky, G-e-i-s-l-e-r-o-v-a, je to deset. je to deset? co je to deset?

opět přistupují další lidé, mačkají se na sebe. snažím se nikoho neobtěžovat, ale pravděpodobně vypadám zfetovaně, to víte, mládež. bába pode mnou se na mě nepřátelsky dívá ze sedadla, kabelčičku si tiskne k tělu, asi abych ji neukradla. přijde mi to humorné, protože každý pohyb mě strašně bolí, omezuju se tudíž pouze na občasnou kontrolu, zda mám ještě pořád brýle, telefon a zapnutou tašku. svět každopádně postupně bledne, už se tomu asi nevyhnu. někdo vystupuje a já absolutně nehorázně kradu jeho sedadlo, protože bych se za pár vteřin skácela na podlahu. jakmile dosednu, převalí mě to vedro, po zádech se lije pot. před očima všechno zešedne, tělo se přimkne k nejbližší pevné substanci. nejhorší na tom není, že nic nevidím, ale to, že přestávám slyšet. za mnou se nějaká paní baví s malým synem o angličtině, procvičují výslovnost slova bórink. b-ó-r-i-n-k. i'm sick, i think i'm sick. postupně všechno překrývá šum v lebce. je to jako krev valící se skrz uši někam do prdele. v tomhle hluchým kousku se mi mají obvykle protočit oči do hlavy a pak je tma, ale dnes se to nestalo. šum postupně utichá a já se vypotácím na svou zastávku. tentokrát to bylo těsně. bolest v hlavě přetrvává ještě asi dvanáct hodin. bohužel není čas, musí se jít dál, hýbat, reagovat na lidi, na světlo, proboha. na slabost není čas, co nám spadne pod nohy, zašlapeme. uvažuju, jestli se moje pravá mozková hemisféra nesnaží nějak dostat na svět. nebo mi na ní možná rostou nějaké ostny nebo boule. ale k čemu je to dobré, vy kreténe?

Komentáře

V některých těch věcech se poznávám. Je to trochu jiné sice, ale také mě naháněli po rozličných vyšetřeních, na CT mi pak museli dát litr sladkýho studenýho džusu, protože se moje CPU začínalo vypínat a dodnes nevědí nic. Dávám si pozor na stejné situace, jako ty, co jiného taky dělat. Je mi líto, že je ti takhle špatně. Půjdeš ještě na nějaká vyšetření? Budu držet palce (tlupa krysích stařešinů taky), aby ta banda mediků zjistila, co se děje a spravila to. A lidi tam venku.. asi jim nemá kdo otevřít oči, dneska se všichni všeho jen bojí. Smekám před tím hochem, který ti byl schopen pomoci (ta mládež!). Sending lotsa hugs.

Obrázek uživatele rionka

Půjdu, už se to domlouvá. Krevní obraz, páteř, oči, možné pozůstatky zánětu v hlavě apod. Díky.