.just think and try again

očičtarot: blázen

„you think too much, they say.
but what else could i do? my mind is my thought generator.
these brainz are just wired like this. this is how i connect all the dots.“


Krno, 18:43, 9°C, gentle breeze. no a takhle já jsem. v daném momentě existuju. rozmazaná v čase. není to nijak dobře ani špatně, jen to je. zírám do svíčky a pozoruju, jak se zmenšuje, zatímco konstruuju svou myšlenkovou architekturu kdesi nahoře v prostoru. na stole je hromada barevnejch inkoustů, bordel a rozmalovanej blázen, první tarotová karta, bod nula. děsí mě a zároveň nesmírně fascinuje možnost, že bych je nakreslila postupně všechny. je to totiž cesta. sebeobjevování a sebeanalýza. všechno na světě k tomuto momentu muselo zákonitě směřovat: schovávala jsem se sama sobě tak dlouho, až jsem hlavou narazila do svého Já a to se mě přátelsky zeptalo, co že bych to přesně chtěla vědět.

ty kousky, který nás nejvíc ze všeho bolí, z nichž vyhrkou slzy anebo šílenej smích, co bublá pod povrchem, dokud se nerozprskne po širém okolí, anebo ty kousky, z nichž nám vstávají chloupky na zátylku a po celém povrchu našeho vědomí se rozlévá intenzivní vrstva vykřičníků. ty kousky, co nás nutí mluvit ještě dřív, než se nadechneme. ty kousky, co nás nutí vstát o dvě hodiny dřív a jít DĚLAT VĚCI.

nevěřila bych, že můžu mít takové kousky. já, já, zrovna já, magor, nerozhodník, depresák, věčnej viselec.

well, you never know!

snažím se dýchat a soustředit už několik let. snažím se hledat pozitivní možnosti, reagovat na výzvy bez instantní hrůzy v těch obrovskejch očičkách, očekávat, že by věci mohly být i fajn. snažím se furt dokola, někdy to vypadá beznadějně. někdy to ale jde. a někdy se to urve a je to jízda. nechci moc dávat na tyhle pocity, potože jsem přece jen v jádru analytik, ale logika mi vlastně pomáhá - mnohem lépe tak můžu rozpoznat, co je opravdu opravdové a co je jen vrstva bullshitu. a teď se mi to urvalo a je to jízda. poslední tři týdny můj mozek skáče jako zvíře poprvé vypuštěný z klece a kolem něj se povalujou náhodně odhozený kusy galaxií a hrsti hvězd. je mi kurva dobře.

nakreslila jsem hromadu věcí. a ještě nakreslím. jsem finálně tvrdě rozhodnuta. nejen, že si tu personálně čmrdlám tarot (očičtarot!), ale už mám asi polovinu obrázků, které bych chtěla použít do dalšího kalendáře. můj mozek někdy podvádí, protože si představuje, že deprese je jakási definice, ale není tomu tak. a díky tomu, že vím, jak strašně skvělý je být zrovna teď SCHOPNA dělat věci, využívám maximálně každej volnej moment, kdy mi to JDE. sto procent výseče! všude kolem mě leží obrázky v různejch stadiích dokončenosti. miluju to. a není to jen otázka kreslení. v práci se snažím bejt maximálně efektivní v jakémkoli smyslu slova. vymýšlím věci, nadhazuju nápady, vítám jakékoli připomínky, miluju brainstorm. snažím se říkat věci hned a upřímně, tak jak jsou. občas zaspím a to je dementní, ale každej musíme mít nějakej zápor, abychom se cítili v tom textu trochu realističtěji, žejo.

navazuju starý kontakty a pokouším se trošku roztřeseně řešit starý nedotažený věci. děsí mě to. je to úžasný. lidi a jejich reakce. nemůžu říct, že bych lidstvu rozuměla, ale někdy z něj mám radost. vrstva štítů pro obranu vůči dementním komentářům je nahozena a funguje. no a zbytek, ten přátelskej přemýšlivej zbytek... ten má u mě dveře vždy otevřeny. i okýnka. kdykoli.

co chci říct tímhle textem? že žiju. od prvního slunečního paprsku. od prvního nádechu v obskurním sklepení metroplexu. od prvního kroku bojovnice s tvrdou lebkou. od prvního ptačího zpěvu. den za dnem. svíčka ke svíčce. milion malinkejch lahviček s barvama. takhle, takhle přesně jsem já. takhle mám být. radost z doteku pera a papíru. radost ze sdílení myšlenky. radost z radosti. to nejlepší, co dokážu, právě v téhle chvíli. kdybych to neudělala, nikdy se to nestane - je to proces. existence, vloha, talent, práce, dílo. kousek za kouskem, krok za krokem. jo.

jednou se naučím, jak se to dělá a pak půjdu do světa nakopávat další lidi. abychom se méně báli a více tvořili. svět to potřebuje.

Komentáře

díky za tenhle blogpost, "nakopl" mě. pro inspiraci můžeš zkusit nějakou z meditací na http://danielsoft.sweb.cz/mystika/meditace.html

Obrázek uživatele rionka

daniesoft: děkuji... :-) prozkoumám, už jsem to dloooouho nezkoumala!

Přidat komentář