.malé pouliční obrazy

tiffany lampy

Na začátku zimy začaly uprostřed města vyrůstat vánoční trhy. Ulicemi se proplétali spěchající kamkolijdoucí s tvářemi červenými od svařáku. Na rohu mezi nesmyslnou prodejnou růžového oblečení a nesmyslnou prodejnou černého oblečení seděl mladý kluk a hrál na hang drum. Je to taková oválná dunící mnohozvučně kovová věc, na kterou se hraje úderem prstů a dlaní. Z každé strany zní jinak.

Vedle mě se objevila malá holčička v červeném. Pila jsem horkou čokoládu a holčička pila kakao. Občas na mě koukala a já na ni, veliký oči do velikých očí. Občas tancovala kolem. Když jsem odcházela, z legrace si se mnou "přiťukla" a pak utekla za tatínkem.

Nevím, proč to píšu, prostě mi to vyvstalo po mnoha týdnech v mysli.

A taky jsem se dnes po dlouhé době odhodlala navázat komunikaci s nevidomým člověkem, který potřeboval tutéž devítku, co já. Samozřejmě už si nepamatuju nic z těch školních pouček na téma "jak navigovat člověka s bílou holí do šaliny" a z principu se omezuju na verbální navigaci (nešahám na lidi). A bylo to trochu zmatené v té hromadě nádražních lidí. Ale pán se nakonec usadil a poděkoval. No tak jsme se aspoň zasmáli.

lyricský rychlodivnopost z telefonu. foto: Tiffany lampy ve výkladu prodejny nedaleko brněnské Zvonařky

Přidat komentář