.přelom 2017: úspěšné dokončeniny & na co se těším?

Adamov

„Mám ráda cesty vlakem, koleje zařízlý v lesích bez signálu, krátký okamžiky bezčasí mezi něčím a ničím.
Adamov. Morava. Sudety. Sto oken, neskutečné stavby zrcadlící se v řece, mlha, stromy, tma.
Na krátkej okamžik najednou zahlídneš stoupající kouř a domeček s rozzářenými okny a spící kočku a kruhy na vodě.
Čas se zastavil. A pak zas rozběhl.“
@ 27.12.2016


Kdybych měla tenhle rok zhodnotit jedním slovem, zřejmě to bude slovo náročný. Nic nebylo jednoduchý. Koneckonců, nic není zadarmo, že.

Počátkem roku se mi podařilo navázat kontakty se spolužáky, což vyústilo ve velmi příjemný třídní sraz. Od té doby se mnou šlo do kopce: následovaly srazy s dalšími lidmi, které jsem roky neviděla, úplně nová místa a pak i nová "domovská" hospoda (v což jsem po zániku Drakkaru a Bora už ani nevěřila), krásný výlet na Cimburk po letech, návrat na Hofyland.cz, návrat k LARPu. Bavilo mě to jak nikdy. Jedna věc mi teda opravdu nechyběla: neustálé drby a mezilidská mikrodramata, která v téhle "fantasy" komunitě rostou jak houby po dešti, sotva projdeš kolem. Ale zpětně musím říct, že je to snesitelná daň. Mnoho lidí se zajímavě rozvinulo, začali si se mnou povídat o opravdových věcech a těch pár otravných jedinců se snažím ignorovat.

Je to fascinující, protože v minulých letech jsem (nejen ze zdravotních důvodů) dávala dlouhodobě přednost tomu, že budu trávit volný čas sama se sebou, zatímco teď se mi vyloženě chce potkávat lidi a sdílet s nimi informace. Trochu mi to koliduje s uměleckou tvorbou, zejména závěrem roku, který je po pracovní stránce jako vždy šílený. Chci ale tvořit, kreslit i vyrábět kostýmy. Někdy si připadám, jako by se nade mnou protrhl nějaký mlhavý závoj, dost jistě na to mají vliv i moje prášky na hlavu :)

Doufám, že zvládnu dál takhle existovat, mám toho hromadu na práci!


co chci zvládnout, zkusit, těšit se...:

• zopakuji si barvení vlasů šílenými barvami. je to boží a dělá mi to radost.
• pojedu na Rock for People. i když nejsem festivalovej typ. a zkusím z toho vytřískat maximum. protože přijedou Evanescence.
• pojedu na Pustinu. a užiju si to ještě víc než minule. nikomu nic nedlužím, jen sobě.
• pojedu na Junktown. zužitkuju svý divný post-apo kostýmy, nafotím to, zatančím si a vožeru se.
• zkusím přidat na fler ty další věci, který ještě nikdo neviděl. to je jedno, že nejsou úplně 200% dokonalý. mohly by se lidem i tak zamlouvat...
• splatím, co splatit mám.
• zvládnu všecky doktory, co mám. a nebudu se tomu vyhýbat.
• budu na sebe hodná. nutno opakovat. budu na sebe dávat pozor. nebudu ignorovat svoje pocity. nebudu si ubližovat. budu pravidelně jíst a říkat, co si myslím. budu se sebou, ne proti sobě.
• pořídím si vinyl boxset The Ultimate Collection. protože aww.
• nebudu všechna malá selhání vnímat hned jako katastrofu.
• zkusím vymyslet kalendář na rok 2018.
• přestanu se bát. nebo to aspoň dobře zahraju. prej umím dobře vařit z vody. fake it till you make it. haha. bojím se totiž všeho a všech, furt a moc... a už toho mám dost.

http://ijatemyhob.tumblr.com/post/151280878711/draw-something-today-even-if-it-sucks


a tohle... měl být rok 2016:

• budu častěji malovat.
tyhlety "častěji" a "víc" jsou míry na pytel :) spíš bych měla říct, že se znovu pokusím najít to, proč mě baví malovat. nechci se nechat sžírat kritikou nebo ještě hůře sebekritikou a zapomenout pod tíhou povinnosti na to, co ta činnost především přináší MNĚ. jakkoli to zní sobecky, zbytek života budu trávit v hlavě se sebou, ne s těmi, kdo mají jakýsi problém s tím, co dělám... chci tedy opětovně najít "smysl", který mi kreslení přináší a systematicky pracovat na jeho rozvoji. a to je zároveň odpověď na poslední rok i předsevzetí pro příště.
• chci se odvážit psát, co si opravdu myslím. o focení, o umění, o pocitech.
ano. kam jinam bych měla psát o svých pocitech, když ne sem? za život můžu navléct mnoho převleků, můžu vypadat jako "ajťák", jako "divnej kluk", "party hovado" i "nezávislá žena", ale vnitřně smířená budu jedině ve svém původním nastavení, jímž je "umělec".
• načervením si vlasy.
řekla bych, že tohle předsevzetí se mi po krátké pauze povedlo naprosto úchvatně a mocně. při prvním pokusu jsem se sama sebe ptala, proč jsem to sakra nezkusila dřív?! od červené k růžové a magentě a fialkové... uvidíme, co bude dál, ale strašně mě to baví a těší.
• zúčastním se nějakého LARPu, šermířské akce, oslavy... prostě něčeho s více lidmi.
jedno z nejlepších a zároveň nejnáročnějších rozhodnutí. jsem na sebe opravdu hrdá. útěky a neschopnost se poté vrátit jsou moje nemesis, nicméně sebrala jsem odvahu a po asi šesti letech jsem navázala staré kontakty a vyjela na týdenní akci. bylo to jako propad do jiné dimenze a i přes můj počáteční strach se ke mně všichni chovali tak, jako bych vlastně nikdy neodešla. nová domovská hospoda a obnova zájmu o tvorbu kostýmů jsou jen logickým vyústěním toho, že jsem se dokázala odhodlat.
• vyrobím novou hustodémonskou kolekci šperků. uceleně, zajímavě, veřejně.
pod vlivem předchozího dění nebyl na tvorbu zcela nových vynálezů moc čas, ale jsem ráda, že jsem letos šperky neodložila úplně a koncem roku jsem se k nim opět navrátila. udržování stávajícího stavu a výron kreativity jsou však dvě zcela rozdílné věci a těším se, že s trochou správně umístěné relaxace přijde čas i na to druhé. zas, konečně.
• budu chodit na koncerty.
letos toho sice moc nebylo, nicméně neviním se, protože vjemů bylo mnoho i díky divadlu a larpu. a příští rok si to absolutně vynahradím.
• zkusím zas po letech oslavit narozeniny.
prvním pokusem po dlouhé odmlce v tomto ranku byla malá oslava se ségrou a pár blízkými kamarádkami. chtěla jsem zjistit, jestli pro mě má něco jako narozeninová oslava ještě význam. fungovalo to moc dobře a teď už myslím zvládnu i pořádnou párty. teď vymýšlíme, jak bude vypadat. uprostřed zimy to fakt chce něco, na co se můžu těšit. potřebuju!
• uspořádám třídní sraz.
jo, tohle byl spouštěč. potvrzení, že dokážu mluvit s lidmi, které jsem dlouho neviděla, a že navazování starých kontaktů funguje. školní sraz byl super a to, jak mě ta myšlenka a celá organizace akce nadchla, mě živilo v nitru ještě řadu týdnů. moc, moc mě těšilo! dáme zas.
• přestanu si brát věci furt strašně osobně.
hihi. tohle bude úkol na víc, než jen jedinej rok. souvisí to s nejistotou. teď už naštěstí dokážu definovat, že to dělám, když se cítím zrazená a osamělá a nepochopená. ale je to strašně subjektivní a snadno se v tom dá bezdůvodně utopit. nikdy nevíš, kdo se o tebe zajímá, kdo se na tebe právě dívá a co ho třeba mrzí, i když to nikdy neřekne nahlas.
• konečně přijdu na to, kdo jsem... a kým se mám/chci stát.
jakkoli mi tohle vždycky přišlo téměř nemožný a aspoň na sto let, zjišťuju, že některý věci vlastně už vím. jsou naprosto logický, protože souzní s mým vnitřním smířením. chci být smířená. vnitřní klid a jistota dává člověku úplně novou perspektivu (a sebejistotu, ano). je šílený, že to vnímám až teď, s druhou patnáctkou na krku, kdy bych už podle mnohých měla mít dokonce snad i děti... chci zatím jen věřit, že mám budoucnost. mám ji? mám určitě další rok. i to je hodně. chci být soucitná. chci být upřímná. chci cítit až na dřeň. chci tvořit věci a dávat naději i všem těm ostatním malým holkám tam venku... že umění má smysl a přežije sračky.
• budu hodná na lidi a zvířata.
tohle je víc naprogramovaný uvnitř než cokoli jinýho. chci prostě být hodnej soucitnej jedinec a není mi to jedno. patří k tomu i to, že dám kočičímu útulku dárek a bezdomovci drobák. nelíbí se ti to, sestimsmiř.
• budu hodná na sebe.
pracuje se na tom. jeden malej krůček za druhým. hop a dva a tři a hop :)

Komentáře

krásné a plné naděje :)
Junk strašně obdivuju! a stejně tak (no co to povídám, mnohem, mnohem, mnohem víc!) obdivuju i Amy <3 ale o to nejde. Jen jsem chtěla, že ty fotky jsou super, stejně jako přání a zhodnocení přání minulých. Taky bych měla něco takového vytvářet, jen sama pro sebe, abych pak neměla pocit, že se mi nedaří nic z toho, co bych ráda.
Trochu mě zarazila jedna věc, byť je asi dost osobní. Prášky na hlavu? Jaký, proč? :( to se už bere kreativita jako nemoc?

Obrázek uživatele rionka

Jess: Bitva s depresí. Serotonin, kterej by se měl vyrobit a transportovat následně do mozku, se mi nějak ztrácí, ty pilule to pomáhají kompenzovat. Kreativita není nemoc, ale deprese ano. Nicméně nic z toho není nevratné :-)

Přidat komentář