.pustina PA 2016: ohlédnutí a poděkování

Aeronské jezero, 2016

Chceme-li k letošní Pustině PA napsat jediné slovo, bude to bezesporu slovo EPICKÁ. Každý z nás nepochybně narazil na své hranice, únavu, vyčerpání, nekonečnou vrstvu bláta, lógru, nepochopení, beznaděje. Na druhou stranu: jak už organizátoři v závěru poznamenali, na tenhle svět jsme si nehráli - tentokrát jsme v něm opravdu žili. A jakkoli mnozí z nás ryli držkou v zemi, později se zas vznášeli ve výšinách, tetelili se blahem a zkoumali opět a dokola svůj smysl života. "Kmen totiž nejsou ti, kdo tě stvořili - kmen jsou ti, kdo tě přijali..." (Vargaj).

Yrendis pochází z kmene Myjáčků a do světa Pustiny přichází v momentě, kdy se vyhrocený konflikt mezi Asylem a táborem uprchlíků právě vrací do jakžtakž přijatelných mezí (i když je vstup do města přísně zakázán a bránu střeží zátaras s ostnatými dráty, to jsou ňáké novoty). Kmen Myjáčků živí své členy přesvědčením, že jejich životy jsou v rukou Velkého Já v tom nejlepším pořádku. Dokud se jedné noci neprobudíte a nezjistíte, že telepatické spojení s vaším "společenstvem" bylo náhle přerušeno. Inu - klatě! Dívka beze jména utíká v bezbřehém děsu lesem a upíná svou mysl ke vzpomínce, která se jí vynořila v paměti - na břehu jezera prý stojí báze Asylum, jakási poslední výspa civilizace. Kazatel Eliáš je znám svou náklonností k artefaktům, jimiž je sluje Velkého Já prakticky vydlážděna. Ech, když nemáte kam jít, zní i děsivej chlap opředenej zkazkama o prostřílenejch kolenech jako dobrá volba. Když se z lesa ozve volání o pomoc, pootevře se brána a Myliášovi padne k nohám vyděšená bytost žádající jej o Asylum. Můj ty smutku!

Mnohé situace byly velice emocionální a ždímaly účastníky až na dřeň. Mnohokrát jsem ztratila povědomí o tom, co je ještě "herní" a co už "neherní" (noční putování do Šíleného lesa, zombie, operace uprostřed bouře, povídání s bombou, vražda, dohrávka s ťupkacím platíčkem...). Velkou zásluhu na tom mají mnohé postavy, s nimiž jsem každý den komunikovala, které rozehrávaly úžasné scénky z NIČEHO, bortily mou vnitřní obranu smíchy a budily ve mně silné pocity sounáležitosti. Fakt, že jsem na počátku druhého týdne trpěla depresí a zvažovala odjezd, byl setřen daleko mocnější situací - moji původní postavu, Krysoslavu Montag, zavraždili v lese a orgové mi během 2 hodin vymysleli novou dějovou linku se zcela novou postavou. Byla to neskutečná jízda. Dík.


ZÁPORY A KLADY

- Quest "Hráči, tento den si děláte jídlo sami!" měl být lépe komunikován. Humorná scénka s prostříleným kořením byla skvělá, ale mnozí z nás včetně mě nepochopili, kde je hranice a co se po nás chce. A byl fakt špatnej nápad herně osočit Špínu z toho, že "nechce" vařit - z reakcí některých lidí byla skutečně neštastná. Příště lépe, prosím.

- Čtvrteční večer, kdy se zničehonic situace zachachrňala natolik, že několik postav zemřelo a lidi se báli vystrčit nos z hospody, stál za hovno. Nevím, kde je chyba, možná příliš výbušná směs, možná nedostatek informací pro "obyčejné lidi", snaha překotně vygradovat příběh, těžko říct. Souvislosti občas docházejí až po hře, škoda.

- Absolutní separace uprchlíků od Asyla mě docela trápila. Původně jsem to pochopila jen jako úvodní setting s tím, že následně bude možné navázat kontakt a rozvíjet se dále - měla jsem v plánu kontaktovat Shial a začít se od ní něco učit. Výbuch v dílně však přerostl v otevřený konflikt, Kazatel všechny uprchlíky vyhodil a ten den jsem ho opravdu nenáviděla :) Skupina uprchlíků NEměla být tvořena pouze semknutou skupinou CP, chyběl jí vůdce (Dr. Choroš i Pan obr s kyjem a flaškou wallidorské obrovice měli super potenciál, ale dlouho nám nepřetrvali) a zejména jasné řízení od orga! Bylo mi z toho smutno - a to su staré hovado.

- Potřebujeme full-time hospodského. Vím, že to víte, všichni to víme.

- Pokud máte pocit, že nerozumíte tomu, zda je něco herně či neherně, zkuste se prosím zeptat. Je lepší mít chvíli divnej pocit z blbého dotazu, než se několik dní trápit nesmyslem. Dík :)
...

+ Všechny ty krabičky, věcičky, hledačky, blikačky, lahvičky, kahany, psací stroje, flakónky, knížečky, tišťáčky, platíčka, plánky, kresby, cedule, chachrně, vějíře, vojenské bedny - miluju to! Steampunk, dieselpunk, postapo... je jedno, jak se to jmenuje, bylo to tady všechno. Vytvořili jste hmatatelný svět, který mi teď ohromně chybí. Děkuji vám.

+ Rytí hubou v bahně pomáhá uvědomit si, jak jsou věci relativní. Možná by mi to čerstvě umleté kafe se smetánkou, cukříčkem a sušenkami tolik nechutnalo, kdybych předtím neproseděla u kouřícího ohně celou noc až do rána jen s trochou studeného lógru bez cukru, ahaha. Zákaz dovozu kafe a energy drinků je brutálním opatřením, ale asi ho podporuji. Strašné zlo. Po třech dnech jsem do toho teplého kafe s cukrem málem naplakal. Jémináku.

+ Scénka s bombou. Krindapána. Tohle bylo tak strašně niterně silný, až to skoro nedovedu napsat. Komunikace se strojem, který nezná pojem "dobro" a "zlo", zato dělá výbušné vtipy a směje se blikáním displeje... Strávila jsem u bedny několik hodin a měla to štěstí vidět i samotný závěr. Ve chvíli, kdy se "někdo", s kým jste si dvě hodiny povídali, najednou vypne s lakonickým "good bye!", budete brečet i vy! Moc dík, Pirožku. Máš u mě spoustu čaje (hnědého orla s tričkem a třema hovnama).

+ Špína vařila úžasně! Křenová omáčka s uzeným (!!!), štěkanátky, rudá záře nad Pellmoodem, chlebíčky i krupičná kaše byly nehorázně skvělé. Neskutečné blaho moct tyhle nutnosti vypustit ze svého programu. Doufám, že to Kalmiel vyjde i napřesrok a znovu se sejdeme.

+ Přesvědčila jsem Kazatele, že je dobrý nápad povolit vydávání novin s revolučním titulem Lázeňská Chachrňa. Samozřejmě podléhají korekturám, loajalitám a jiným cizím slovům, ale jak Eliáš slibuje, "až do příštího čísla bude tisk zcela svobodný!" Strašně mě to baví. Obě dosavadní čísla dodám naskenovaný. Ha ha, blik blik. Vězeníčko.

+ Mnohé z herních dialogů měly úžasný přesah. Opravdu mě to s vámi bavilo, inspirovalo a dojímalo. Strach, vděčnost, pochopení, laskavost, vztek, napětí, přijetí i vnitřní mír byly opravdové a hmatatelné (imerze). Postava Yrendis netušila, kam jde a co si tam mezi zástupci cizího druhu počne, stejně jako já jsem netušila, zda bude dobrý nápad vracet se do komunity, kterou jsem před lety zničehonic opustila. Odpovědí mi budiž, že jsem si to užila jako snad nikdy. Ano. Jsem ráda, že jsem přijela. A chci víc.


PODĚKOVÁNÍ

Shial La´Vente (Vlče): Ujala se mě, chránila mě, postarala se o mě a později se stala mou osobní stráží. Moje skvělá, nejbližší, cituplná kočičkatost s velkou dírou v srdci. Díky ní jsem pochopila, že je dobrý nápad jen tak přijít a někoho obejmout, pohladit, podrbat. Bez nároku na revanš. Ve světě, kde vládne bahno, chaos a deprivace všech smyslů, je to nutnost. Nikdy nevíš, kdy budeš potřebovat světlo v temnotě.

Kazatel Eliáš (Sardon): Ó Myliáš, ó Myliáš, pán lopatkové níže, kafe i svobodného tisku! Od upřímné hrůzy přes surovou nenávist a vztek až k pochopení, důvěře, obdivu, vděku i ťupkacímu platíčku. Protáhl moje vyděšené MY během pár dnů všemi fázemi lidství. Daroval MY jméno Yrendis (viz grandis - Gethium, darovaný artefakt zelené barvy). Hraje to jak pán, nemohu vystřihnout nic než uctivou poklonu. May we meet again.

Vargaj (Fiki): Je jediný svého druhu. Je osamělý. Ale nikdy se nevzdá. Byl jedním z prvních, kteří navázali spojení s Yrendis a začali jí vysvětlovat smysl života v napohled chaotických skupinách bez pevného zřízení, jako je právě Asylum. Předložil jí šanci, že i ona může někam patřit. Opravdu mě to dojalo. Fiki si se mnou povídal až do rána, když jsem měla špatnej den a za to mu patří veliký dík.

Tufoš (Rosie): Gnómoš, skoroorgoš, ta pravá, za kterou jít, pokud se chcete dozvědět něco o hledání artefaktů. Slepila mi krýgloš, dala mi baterku do hodinek a ochotně vysvětlila spoustu základních informací mně i mé sestře Ivunec, která právě přijela. Chytroš, praktickoš, ochotnoš. Děkujoš mocoš.

Hejmo Pirožek (Piroh): HejMy Myrožek strašně často vybuchuje, což mi způsobuje panické záchvaty a pořád má tendenci do něčeho vrtat (SAHEJ TAM JEN OČIČKEM!), ale! Ten kluk je tak nehorázně chytrý. Vynalézavý, zábavný, důvěryhodný a ochotný pomoci právě tehdy, když mám zrovna strach ze všeho a ze všech. Pustině přinášejí jeho nápady nový úžasný rozměr. Taky jsem moc ráda, že jsem tě poznala. Blik blik. Trololol.

Adolf Schweitzer (Benzín): Díky za poskytnutí azylu v prostorech lázní a za pomoc při vyjednávání ohledně nově vznikající Chčajovny u Růžovky. Nebyla jsem při prvním jednání s Halelujášem moc silná v kramflecích a tvoje mocné podvazky mě vždy pozvedly na duchu! Krom toho, není nic zábavnějšího, než při vaření prvního ranního kafe a rozčesávání vlasů pozorovat spoutaného hraběte, jak do něj píchají něčím vtipným... (či tanec s Ivunec!)

Sestry z Řádu (Jančák, Allea, Johanka): Uklidnily moje lesní, civilizací nedotčené MY, když bylo zmítáno pochybnostmi o obsahu všech těch sklenic a mističek... Vždy byly milé a profesionální, nikdy mi neodmítly pomoc. Veliký dík i za to vynikající chilli con zombie, co uvařily k večeři! A kromě toho ten přízvuk, ach: "Co je to tu sa chrnéc?" - "To je chachrnéc!"

Věnceslava var Brühe (Wenai): Děkuji za horkou koupel, kapky do krku (které mi zůstaly - tak je dokapkám), za psychickou vzpruhu, strašlivé humory, noční tanec, křečky v gatích, uměleckou vsuvku (ten plechovej lustr byl luxusní! příště do něj dáme LEDky), za hlasité předčítání novin Lázeňská Chachrňa a za připomenutí toho, že mám fakt ráda džynstonykem!

Itsuki Sihani aka Medi-cat (Snify): Jakkoli to zní blbě, díky, žes mě v tom lese bodla do zad. Strašně mě to zaskočilo a byla jsem chvíli fakt nasraná, ale ve výsledku to vedlo k novým příběhům, který jsem si užila jak nikdy! Vím, že tě to mrzelo, ale neměj z toho žádný divný pocity. Ve výsledku všechno dává smysl. Doufám, že se zase uvidíme. A nezapomeň čurokap :D

Tobiáš (Ilicz): Sice jsme se na samém konci poněkud nepohodli, ale přikládám to celkovému vyčerpání nás obou. Ilicz může za to, že jsem vůbec začala uvažovat o návštěvě Pustiny a o tom, že je skutečně možné se odhodlat a všechny zas potkat. A když mi bylo fakt blbě a chtěla jsem odjet, objal mě v tu správnou chvíli. Děkuji!

Špína (Kalmiel): Obětavá, starostlivá, milující bytost. Buďte na ni hodní, protože ona je ochotná se přetrhnout i bez nároku na odměnu. Určitě si zaslouží zpětnou vazbu a pochvalu, protože i když vám nějaké (jedno) jídlo třeba nechutnalo, celkově svou přítomností vytrhla padesáti lidem trn z paty. Jsem moc ráda, žes tam byla, Kalmiel. Potřebuješ s námi být častěji!

Slade (Murdoc): Díky za odvoz mých krámů! A dík, že jsi poslal opuštěným a nasraným uprchlíkům basu piv. Tvé jméno nebude nikdy zapomenuto. A také jsi mi dal práci. A od té doby zdobí interiér hospody U poslední míle motivační cedule od Růžovky...

Votvírák (Davec): Dík za odvoz na stavěčku, příjemné popíjení a naladění hned ten první večer a za průběžné varování před dělobuchy, z nichž mám neherní hrůzu!

Choroš a ostatní OŠ: Díky za sestrojení ultimátní vodárnoš! Skvělá práce.

Diana: Díky za večerní a noční pokec. I křehká blondýnečka může srovnat vojsko do latě. Vůbec se s tím neser. Drž se!

Kirito (Riči): Třímetrová žlutočerná šála, deset z deseti! I když jsme se herně moc nepotkali, stejně jsem tě ráda zahlídla. Jako vždy. Seš tlama. Doufám, že očko na hniličku bude brzo v pořádku a zase se uvidíme (všema očima).

Abby Lee (Violett): Těšilo mě, že sis mezi svými übertemnými úkoly našla čas na to, aby sis u mě šla mírumilovně sednout na zelený čaj :)

Alfons (Teddy): Díky za zážeh zájmu o archeologii v celé komunitě! Už jen číst u stolu ty staré noviny bylo fascinující, ale když jste tudlenc vykopali tu ceduli s obrázky mečáků, tak jsem se málem počůrala, protože jsem ji asi před osmi lety sama kreslila. Hystorje! Ach.

Rút Hirondel (Hanička želvička): Je super vidět, že se někdo stará o hlavního orga, nutí ho jíst i další chody krom Shocku a cigára a tento postup péče a krmení je následně aplikován i zpětně. Jsi krásný a dobrý člověk, lidi tě mají rádi a já vidím, proč. Tvůj citát o skleněném rohlíku k snídani nikdy nezapadne - no a ta tvá legenda o drakovi v Eliášově bedně... ooo, saprlot!

Mirshann D'Streea (Hagen): Myršan Strýjoš je strašné hovado. Když mě chtěl střelit, regulérně jsem ho nenáviděla. Ještě že je takovej blboučkej a zapomněl si nabít kvér! Inu, kakraholte. Oproti tomu takový Hagen, ten není blboučký ani smykem. Vymýšlí spletité cesty a zakřivuje časoprostor jen tak mimochodem mezi prvním a druhým cigárem. Tohle je ta Pustina, kterou chtěl už v roce 2006 přesně takhle mít. Někdy by ho člověk zabil a rozřezal na tucet kusů a naházel do rybníka. Někdy je ale strašně rád, že ho zná. Dík. A dej sem ty FOTKY!!!

Děkuji také gardě (zejm. Agnes a Dexter) za citlivé zacházení s emocionálně labilními kusy a za nepostřelení, i když jsem zrovna byla na zastřelení, uprchlíkům za to, že se se mnou podělili o lógr, i když měli sami málo, gnómoš Kvatroš za permanentní rozveselování, všem CP za obětavost a výdrž - a v neposlední řadě i všem ostatním, které jsem zapomněla uvést. Dík, že jste si našli čas a přispěli svou troškou k budování tohoto úžasně nakažlivého světa. Nechť se znovu setkáme.

Rionka, 9.8.2016

http://www.pustina-pa.cz/
http://chachrna.cz/tagged/rocnik-1
https://www.facebook.com/PustinaPA/
http://www.hofyland.cz/?club&klub=22239
http://www.larpovadatabaze.cz/larp/pustina-pa-stred-zajmu/45001

Já s bombou ♥ -- Foto: Patrik Cvak

Já se Shial ♥ -- Foto: Patrik Cvak


Komentáře

Obrázek uživatele rionka

Inu... saprlote, kakraholte, jémináku, krindapána, jejky, můj ty smutku! safraporte, jejdanánky, heršvec, krutibrko, do prkvančic, sakva, eklhaft, kurník šopa, zatroleně, čubčí synu, mordyjé, jdi mi k šípku!

Děkuji Ti, vejlupku, za to zářivé Světlo v Temnotách!
Dala jsi mi směr, když jsem chtělo samo zhasnout...
Shial zatím žije a to jen díky tobě, Bílým sestrám a slibům mrtvému, sobeckému muži. (Kornelie, ty hade!)

Bylo to opravdu epické, silné, citové a emočně nahraně.
Děkuji za zážitky ty herní, i ty neherní.
Děkuji.

Přidat komentář