.souhra náhod: Inheritance, Makrohang, Brno, Praha a tma

Makrohang - poster

INHERITANCE /CZ, SK/ + MAKROHANG /HU/
17.2.2016, Bajkazyl Brno
18.2.2016, Basement bar, Praha

je právě 19:38. rajčata, tma, teplíčko. sedim v čajovně a účelově se snažím zapomenout na zubařku a na účtenku. jím a studuju písmenka od líné dity a konceptuální projekty fotografa Vespertine, který žije s jednou z mých oblíbených Vodnářek, Kerli. prý chystá nové songy. najednou mi v zorném poli přistane email od Viktora. "čau, potvrzuju, dneska máš akreditaci v bajkazylu." wtf? ale já tam nic nechtěl!

jak s mírným šokem zjišťuji, pražskému křestu nového EP československé kapely Inheritance, na kterýžto jsem již potvrdila účast, domluvila si volno, zakoupila lístky na bus a vytiskla mapku Vršovic, zjevně předcházejí i další koncerty. jako např. "dnes" v Brně, přesněji asi za dvacet minut v bajkazylu dole pod mostem. říkám "doprdele", ale vlastně myslím "skvěle ". je tady oficiálně jaro. chaos, tisícibodový seznamy a koncerty na poslední chvíli. jasně, že jdu, honem. inheritance a makrohang, těší mě.

nakonec přicházím docela brzo a stihnu ještě zhltnout dvě kávový fritzl-koly a posvačit čočkovou polívku, než se natáhnou struny. bajkazyl má sál širokej asi jako dvě Bora vedle sebe a na to, že jsme vlastně pod mostem, je tady dosti ucházející zvuk. chlapci a dívka z inheritance de facto zahrají v mírných obměnách stejný playlist jako posledně v Kabinetu, ale to nevadí, songy z čerstvé desky jsou svěží a vyvolávají v člověku nekontrolovatelný nutkání se houpat do rytmu. vždycky mívám asi tak v půlce vystoupení strašně příjemný pocit, když je sleduju, jak spolu během vystoupení komunikují, jak citlivě navazují a ohleduplně na sebe reagují a jak se chechtají navzájem svým minoritním přešlapům. je fascinující vidět, jak je pro ně hra pořád hra. inheritance mají rozhodně duši.

při polívce mám obavy, aby mi neutekla druhá kapela. nic o ní nevím, kromě toho, že jsou tři a přijeli z Budapešti. set začíná srandovním vybrnkáváním a disko bubnem jak z mateřské školky. jak o 24 hodin později zjišťuji, nic mi neuteklo, protože takhle prostě Makrohang začínají. jakkoli srandovní některé prvky jejich vystoupení jsou, všechno má smysl, jasně danou strukturu a fascinující systém vybrnkávání na basu vám chtě nechtě způsobí poslintanost třetího stupně, bez ohledu na vaše pohlaví. přední řady tancují. tihle kluci mě baví. jazzové metličky, zábavná variace na typické dubstepové rytmy, ale i klasické metalové postupy included. doporučuji.

mimochodem fakt dobrou recenzi tohohle sonickýho bordelu pod mostkem napsala ivana na fullmoonzine, nevyjádřila bych to asi líp. už tam zas pomyslně stojím, chechtám se a mávám vlasama, zatímco to čtu. autorka si navíc pamatuje, jak se lidi jmenujou jménama (občanskýma), což je hustej skill, co asi nikdy nedám. superpřiléhavé obraty typu "nepředvídatelné (...) jako nálady holky s periodou" a "popiči dobré!" si zaslouží citovat. nepochybujte, do prahy následující den samozřejmě jedu a dávám si obě kapely znovu. tentokrát také se slavnostním proslovem křtíme nové cd inheritance. je polité jakýmsi neidentifikovatelným mokem a letí do davu. "som si povedal, čo to je, taká blbost, piáno a gitara... ale ono je to tak dobré." tak.

je právě dvacet tři něco a ve foajé (fancy předsíň) basement baru narážím do janchora (zrzavá entita). chce to nějaké panáky. dělám si z něj srandu, že přibral a narostly mu baculaté tvářičky. "jsem za poslední půlrok fakt zpustl. hrozný. co by na to řekla Jana." jo. já vím. jsem moc ráda, že jsme se zas potkali. konečně začal plánovat nové projekty s klavírem a novou kapelu. je potřeba dát se do gala, aby měly fanynky na co zírat. tak určitě. prý chtěl svoji novou kapelu pojmenovat Kruhy, ale vzápětí zjistil, že to už je něco, co jsem pokreslila já. chichi, skvěle podprahově nenápadný kompliment. děkuje mi za fotky z náplavky. není zač, já rád.

zdravím se s dalšími fullmoonskými. je tady dobře. strašně ráda sedim v dobré společnosti a poslouchám, jak se chytří lidé baví o blbinách s nečekaným přesahem. viktor tvrdí, že prý jim furt do redakce chodí divný věci a všecky vždy dojdou, i když je v adrese jméno jako třeba "karel" nebo "max foršpan". takže jim jistě dorazí i moje očičkatost. max tvrdil, že chtěl vidět můj kalendář - dobře mu tak, uvidí.

návrat do Krna v tradičních tzv. nekřesťanských hodinách. po probuzení z komatu nacházím kromě křeče v noze, dvou desek inheritance a lehce přeleženyho úžasnýho plakátu makrohang (do you have any cds? - naaaah. but we have some posters.) i dvě složenky (pošta mi vrací peníze za ztracený kalendář), zmuchlanej balíček z vinted (awww, Flowerbomb!!!), čerstvý update od Amy, že vydala EP se svými covery, zbrusu novou skladbu Feral Hearts od Kerli, spláclej koblih od Viktora, banánky v čokoládě, překvapivé množství lajků u mé fotky ze záchoda basement baru a doma zas bordel jak v tanku. ahaha. it's official: tohle bude dobrej rok.





Přidat komentář