.stíny mezi stromy

zápisky z pohoří koňského hřbetu

ale huš, jak dlouho už. poslední hlubina obdobně zrůdné nezměrnosti zdá se víc jak desetiletí vzdálená. záchvat u studených oken v jedné ze sta milionů stejných a stejných a nekonečně stejných buněk slepených betonem a hovnama. civilizace tomu říkali. a přece: i tam, kde blyštivé hvězdy stékají po skalách a do nočního štěbetání žab zní psí oddychování a praskot kamen... i tam lze být ztracený a studený a beznadějně nesmyslný tak, jak jen slovy nelze postihnout. těžko říct, že to nikdo nečekal jak španělskou inkvizici. nosí se to v hlavě. bližší hlava než košile i kabát. hlava je vědomí, zkresluje a pokroutí tak, jak se játro či bachor nikdy neodváží.

v hlavě je každopádně mnoho dalších věcí. pocitů. obrazů. vjemů. galimatyášů.

vyjeli jsme do kraje. kučeravé stromky a staré pokroucené třešně podél cest, kopce protkané políčky i domečky. vystupující pohoří kouzelného koňského hřbetu, tak nádherně se skrývající za tisíci hvozdy. proláklina v lesích, osamělý dům a dávno zrezivělá cedule autobusové zastávky s oloupaným logem čsad. cesta se zařezává stále hlouběji, tak přehluboko do temné​ zeleni, meandry potoka mezi balvany kolem polozapomenuté historie. dům u pěti židel... snad prý zřídel. hustý porost se proplétá kopci. pak se náhle vyhoupneme zpět do slunečného světa. kopce a kopce! jedno údolí střídá jiné, všechny by si zasloužily namalovat, tak strašně moc. jsme ale jako vítr. opuštěné staré zahrady rámují výhled do dáli, všude pokroucený koruny, asi milión tvarů a struktur. serpentiny po pahorkatém kraji stoupají a vrhají se zas dolů, bohové ví kam. na moment ta euforická svoboda nitra, vítr ve vlasech​ pootevřeným okýnkem. ani nevím jak, ale jsem plně a dokonale šťastná. svět se tekutě míhá v barevném splynutí a každý okamžik trvá právě přesně jen.. jediný okamžik.

zapadající slunce kdesi před námi pálí do očí, miluju to. vlastně nevím, kde je cíl ani kudy vede tahle cesta. důvěřuji nám slepě a šíleně a radostně. vrháme se dopředu do další z mnoha drobounkých vsí rozesetých po divokých svazích. kopec je prudší než moje nálady, jak příznačné. ale pak už zpátky starou alejí a potopit se zas do lesů. každý z těch stromů jako by na mě volal. nízké slunce s postupujícím večerem protkává porost a rozlévá se po mýtinách do zlatých jezírek. krajkové listoví se míhá nad obzorem, zatímco pomalu rudnoucí sluneční svit kreslí své stíny na cestu před námi kolem bájné Lavonie. prolákliny temné jako sen se plní mlhou a nad obzorem se leskne kulatý měsíc. lesy svírají náruč, jsme zpátky. pohoří koňského hřbetu nad námi pomalu začínají osvětlovat třpytivě oktarínové hvězdy.

střih. dvě oční bulvy ve tmě, zřetelné jak na dně skleněné mísy v domě tisíci pater. Petře Broku! toužím spálit všechno, co se dnes nakreslilo, siluety, stromy, věže i oblaka, jen proto, aby to bolelo víc. zírala bych do kamen, ale nenacházím odvahu je otevřít, snad nemám nohy, snad ani tělo už ne. bolí mě díra po smyslu života. snad někde u solárního plexu, snad u bederní páteře, snad v hlavě. vždycky se vrátí. když ponořím štětec do barvy a zahledím se do kopců, když vnímám rytmus a hudbu, když tančím tělem v prostoru nebo špičkami prstů po zádech, když pozoruji jiskřičky v očích vypravěčů během příběhů z dávných časů. nejvíc, když se řítím krajinou mezi ničím a ničím. kyslíkovej dluh se vždycky projeví a bláznivá hlava vždycky zmáčkne restart, jakoby pocit štěstí byl něčím nepatřičným.

solím si trochu polštář a poslouchám psí oddychování. pak už je to lepší. temný hvozdy si ladí svůj nostalgickej tón. a vida, za rohem už svítá.

musím nakreslit sto a jeden obrázek tohohle kraje. definice domova. kopce. land~scape. homeland.




9.6.2017 ~ 03:25
noční zápisky z pohoří koňského hřbetu
[syrovar trip ft. magor]


--
thx: Janu Weissovi za šílenou knižní obrazotvornost, Frašce za začátek, M za lásku, R. za otevřenost, podporu a doporučení dobrého čtení. děkuju!

Komentáře

Wow, moc se mi líbí, jak hutnou a přesto trochu neuchopitelnou atmosféru tenhle článek má.

Obrázek uživatele .rionka

Jarka: Děkuju. ♥

Přidat komentář