.zelené dveře a další příhody z opuštěné továrny

Opuštěná továrna Vitka

Náš příběh začal v údolí řeky Svitavy na hranici Čech a Moravy. Ačkoli spojení s Brnem zajišťuje hlavní vlaková linka, vystupujeme v sobotu ráno na úzké nástupiště prakticky samy. Trať v tomto místě je víceméně souběžná s povodím řeky a vstupní brána do areálu bývalé továrny Vitka, mediálně s oblibou nazývané "Schindlerova továrna", je jen pár desítek metrů od železniční zastávky. Na satelitní mapě můžete ještě pořád vidět původní zástavbu, která byla podle Jirky Kaliny relativně vcelku (a dokonce hlídaná) ještě v roce 2011. Dnes už do prostoru ční pouze rozhlodané štíty nejvyšších budov a zbytek se pozvolna rozpadá. Majitel údajně zmizel. Netřeba dodávat, že původní plán obce Brněnec vytvořit zde muzeum se nikdy neuskutečnil.


Galerie • 2015 07 25 "Schindlerova" továrna Vitka [108 fotek]




Hlídač už by v areálu neměl co hlídat a na žádné nové obyvatele ani jejich psy, na něž upozorňuje Jan Miklošek (2014) jsme naštěstí nenarazily. Střechy se volně propadají a do budov prší, napůl stržené domy jsou zaplněny zbytky papírů, šanonů, disket, stojánků na tužky, deset let starých novin, textilních vzorků a plísně. Teprve po návratu ke kolejišti a vnějším prozkoumání zbytku obvodových zdí a plotů zvenku si lze udělat přibližný obrázek o tom, jak je areál obrovský a protkaný s okolní vesnicí; navštívily jsme pouze čtyři nejzachovalejší domy ve středu areálu nedaleko vstupu. Severní, hustě zarostlá část pozemku za strženou pěti(šesti?)podlaždní budovou, přeplněnou poněkud nebezpečnou hromadou suti, není zevnitř areálu dobře přístupná (až teď si uvědomuji zahlédnutý žebřík přes jednu z obvodových zdí) a dají se tam zahlédnout zbytky zázemí a různé hnijící dřevěné baráčky. Zpětně usuzuji, že pokud je něco obydleno, bude to tato oblast. Jižní část pozemku byla srovnána se zemí, nic zastřešeného do dnešních dnů nepřežilo. Plochu v náhodných kopcích pokrývá rumiště: kovový šrot, zbytky textilního materiálu, napůl pohřbené plastové cívky, vrstvy tlejících papírových děrných karet pro žakárové stavy (tímto děkuji citované Ing. Rozbořilové ze SPŠT, že do mě v letech 2002-2006 osobně vtloukla užívané názvosloví), trámy, plevel, bodláky a všudypřítomní motýli. V dálce jsou vidět zbytky obvodového zdiva a němá vytlučená okénka.




Vzhledem k tomu, že téměř všechny kovové součásti strojů popisované Jirkou Kalinou (2014) už zmizely, není překvapivé, že jsou pryč nejen poklopy od kanálů, ale i původní rezavá brána z fotky Zuzany Součkové (2014). Ta měla oddělovat pravou část (nejvyšší budova-skelet s nalepeným hlídačským baráčkem hned za vstupní branou), administrativní budovu s laboratoří a kanceláří ředitele (zachovalá žlutá "vila" nalevo obrostlá břečťanem), z dálky viditelnou zelenkavou budovu s "poštovním oddělením" (krásná a podle stavebních dispozic interiéru asi nejstarší budova; přístupné jsou pouze přední kanceláře - patra se postupně propadla až do sklepení, dá se to však opatrně obejít zadem) a barevny metrového zboží (nenápadná hnědá oloupaná budova zcela vlevo, navazující na obří prosklenou zadní část továrny) od levé části halového komplexu. Úzký průchod mezi "vilou" a zelenkavým "poštovním oddělením" je dnes zcela volný, přehrazuje ho pouze rezavé potrubí a rozsypaná vrstva shnilých papírových cívek řinoucích se ze dveří centrální nazelenalé budovy. Zdánlivě nic zvláštního. Průzkumník až doma zpětně zjišťuje, že právě zde se zřejmě nacházela původní brána z doby Oskara Schindlera. Za touto branou zjevně až donedávna (2014) stávaly i další, relativně zachovalé budovy, v nichž býval zřízen koncentrační tábor: další výrobní haly, administrativní budova, knihovna, sklad. Cesta však dnes vede už jen na výše popsané zarostlé rumiště. Za budovou barevny už nic dalšího nestojí, pozemek je pokrytý sutí.




Výprava nabídla množství pozoruhodných momentů. Zelené otevřené dveře na vrcholku jednoho z nejvyšších štítů. Nádherný okamžik, kdy jsme vešly do poštovního oddělení, kde poryvy větru jemně pohupovaly záclonou na rozzářeném okně. Moment, kdy jsem zvedla jinou záclonu a z květináče s uschlou kytkou vyletěli dva motýli. Pročítání inventáře z roku 1994 a plesnivých novin z roku 2005. Fascinující okamžik, když jsme prošly temnými místnostmi barevny do vysoké prosklené tovární haly a stanuly na úzké lávce poskládané z několika dveří na sobě. Rozmoklé klenuté sklepy, do nichž se zřítilo několik podlaží nad sebou. Židle postavené nad našimi hlavami na okraji propadliště.




[Všechny fotky zde]

Děkuji Kik za naplánování výpravy a nevšední zážitek. Příště se stativem, abych v té tmě měla delší čas... a opatrně snad i do patra.
(Článek o mém podruhé ve Vitce zde.)

--
Jiní o Vitce:

• Kik ♥
http://lestenka.rajce.idnes.cz/Schindlerova_tovarna (26.7.2015)
• Jiří Kalina
http://jza.smerem.cz/clanek/162&title=Konec%20tov%C3%A1rny%20v%20Brn%C4%... (15. 9. 2011)
http://jza.smerem.cz/clanek/231&title=N%C3%A1vrat%20do%20Vitky (11. 1. 2014)
http://jza.smerem.cz/tema/Vitka
• Jan Miklošek (14.10.2014):
https://www.zonerama.com/janmiklosek/Album/454030
• Zuzana Součková (28.3.2014):
http://digiarena.e15.cz/oskar-schindler-od-filmu-k-realite-reportaz
• PaedDr. Jitka Gruntová: KT Brněnec během 2. sv. války
http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/kt--brnenec-_1_-cast_

Komentáře

Ma, děkuju moc za článek a krásné fotky :)

Obrázek uživatele rionka

Kik: A já za zbytek :)

...jen pro doplnění vašich informací
Mnou zmiňovaná obydlenost se týká konce druhého areálu a jelikož při nedávné návštěvě Vitky na mně jeden nájemník v podstatě vyskočil z okna a bavil jsem se s ním, tak se musím smát když čtu, že tam nikdo nebydlí :D. Ale beru to, jelikož je zde vámi zmiňovaný pouze první areál, kde skutečně nikdo nebydlí :).
Jinak dotyčného nájemníka chci pochválit že se hned bezhlavě nešel prát, ale dalo se s ním normálně mluvit :) :)

Obrázek uživatele rionka

Jan Miklošek: omlouvám se, neuvědomila jsem si při první návštěvě, jak je areál velký. věci v těchto oblastech se nicméně postupem času výrazně mění, nedivila bych se ničemu.

Přidat komentář