.fotky: linuxAlt... pardon... openAlt 2015

openalt 2015

O víkendu 7. - 8.11 2015 se v prostorách brněnské FIT VUT odehrál další ročník konference OpenAlt, která navázala na mnohaletou tradici LinuxAltu a rozšířila se o další zajímavé tematické okruhy (otevřená data, právo, vzdělávání, mobilní technologie, open-hardware apod.) Jelikož se termín v posledních letech vždy kryl s naším Samhainem, minulý ročník OpenAltu jsem absolutně zasklila, ale tentokrát to vyšlo na další víkend (chválím!) Tři dny před startem jsme se hecli, že tu sobotu dáme a tak mě Ivunec a Zakňaktel kolem půl deváté vykopali z polospánku na nádraží a šli jsme do toho.

Galerie • 2015 11 07 OpenAlt [80 fotek]

.moje malá ouškatá

mimi

Ve věku dvou let a necelých dvou měsíců dnes velmi nečekaně odešla Ušomyš neboli Ušátko neboli Kvrteček - Qwerty z Nippylandu. Předtím nevykazovala žádné akutní problémy, bylo to velmi náhlé.

.očičkatost 2016: holky jako z plakátu... ehm, kalendáře

očičkatost

V pátek jsem vám ukázala nový web pro očičkatost.cz. Sobotní hodinu navíc jsem strávila úpravami obrázků (stejně jako celou neděli) a dobré to je!

.a pak svět začal zlátnout

Poslední tři dny cestou do práce vždy projíždím nádhernou zářivě žlutou alejí. Pochopitelně nemám čas vystoupit, vracím se až nočním rozjezdem a s příchodem tmy bývám hrozně unavená. Jistě, jak jinak by to mohlo být v momentě, kdy bych ze všeho nejradši kreslila a dokončovala kalendář? Ironie jako vždy.

Dnes jsem si nechala schválně ujet jednu šalinu a získaných šest minut jsem věnovala žlutým stromům. Nic už není tak zelené, jako před pár [ugh! jak se to stalo?] týdny v tomto postu. Je to nádhera. Běžte ven, jestli můžete. Chci se zastavit, vystoupit, nespěchat, nemuset - ale právě teď to není absolutně možné. Listí prolítává mezi prsty. Fotky za úprku.

Galerie • 2015 10 23 žlutý den - Zetor a Židovský hřbitov [15 fotek]

.henry iii.

Pica z Hoven (kapela)

Henry Lee Fest se tentokrát nekoná v hale brněnské Zbrojovky, ale v industriálním areálu Malá Amerika, jen pár kroků od vlakových kolejí. Nečekám nic. Je jasný večer, měsíc dorůstá, od červené cihlové haly je krásný výhled na osvětlený Petrov. Uvnitř té haly není skoro vidět - světelné kužely září z mlhy jak majáky na pobřeží, až na to, že to není mlha, jen poletující prach. Trochu mě pálí oči a tradičně dissuji toitoiky, ale jinak je tu dobře. Nevypulírovaný industriál pro máničky.

.holky s holkama: sebrané spisy

cupcake

V minulém roce mi prošla rukama spousta náušnic a náhrdelníků pro tzv. lidi z internetu. Myslela jsem si, že je dobrý nápad follownout na Twitteru své zákazníky, aby měli v případě potřeby/problému možnost mi napsat soukromou zprávu. Zapomněla jsem, jaká jsem v otázce followerů konzerva. Pokud někoho sleduji, zpravidla to tak zůstává po celé roky. To nemusí (a může) být zajímavé po informační stránce jako celek (víte, jak působíte na internetu? a proč vlastně sledujete tu nebo tamtu osobu?). Ale někdy mám chuť to celé zahodit, neb z lidí lezou nesmysly. A to nejen v době voleb.

.pacinka

Pacinka, 2004

Když jsem byla malá, vždycky jsme měli psa. Byl to ten samý druh vždycky jako to, že domeček má vždycky špičatou trojúhelníkovou střechu a rodiče jsou vždycky spolu. Od dětství mě doprovázel Bafáček, tolerantní huňatý starší psí kamarád, který se mnou šel kamkoli, i když se mu v zimě lepily na srst kuličky sněhu. Bral na vědomí, že mu něco důležitého říkám, i když jsem byla nižší než on a neuměla pořádně pískat.

.říjen v zahradách

Říjen si rozložil svou paletu v zahrádkách na kraji Krna. Po dešti jsem na procházce mezi ničím a čímsi ulovila tyhle náhodné obrázky. Dnes bylo pěkně.

Galerie • 2015 10 07 podzim v Řečkovicích [9 fotek]

.podruhé ve Vitce: tkalcovny, střepy, diskety a lásky

továrna

Počátkem září jsem se podruhé vypravila na průzkum opuštěné továrny Vitka, tentokrát z "druhé strany", se stativem, časovou rezervou a trochu větším srdcem v kalhotách. Zaskočilo mě hned několik věcí. Areál je nejen nehorázně, hořce krásný (zvlášť v dopoledním baboletním slunci), ale skutečně obrovský. Dojem, že jsme s Kik v předchozím případě prošly "polovinu" areálu, byl mylný, šlo jen o nepatrnou část. A mimo to, stativ je tak trochu prokletí: nejen, že se jím můžete odstrkovat, ale taky si díky němu přinesete domů mnohem víc použitelných fotografií. Sbohem, rychlé rozhodování; vítejte, stovky obrázků, co nedokážu smazat. Těší mě.

.strom sem, strom tam

strom z roku 2004

Včera jsem nakreslila strom. Dlouho mi nic nakreslit nešlo, takže jsem z něj měla docela radost, i když byl divný a trochu rozpačitý. Rostly z něj ale oči, což beru jako pozitivum. Pár lidí se v reakci snažilo naznačit cosi o psychiatrii - ráda bych tedy oficiálně uvedla, že můj psycholog ze mě v poslední době radost má a rodiče jsou v pohodě, děkujeme za optání.

.fotky: neočekávaný urbex v obci na kopci

zarostlý opuštěný dům

Výprava s foťákem do továrny mě čeká až zítra, ale urbexové božstvo se na mě pošetile uchichtlo již dnes. Když jsem řízením osudu omylem přejela do vedlejší vesnice (řidič autobusu asi zapomněl, že tam jsem, nebo nevím), asi minutu a třicet vteřin jsem nadávala, neboť mi tím přibyly dva kilometry zpáteční cesty, ale! Těsně vedle řečené cesty, lemované břízami, vyviklanými prehistorickými patníky a keři zralých špendlíků, jsem našla zajímavou opuštěnou budovu zřejmě kdysi patřící k JZD. V obci mezi ničím a ničím zírá vymlácenými okny do kraje a pomalu zarůstá šípky a travinami. Dovnitř jsem nelezla - a dobře tomu: nade mnou se sice hnaly naprosto luxusní fotogenické obláčky, ale na druhé straně kopce už číhala temná masa bouřky.

.stuck by this river

Dunaj, Blava, 2011

Here we are
Stuck by this river
You and I
Underneath a sky that's ever falling down, down, down.
Ever falling down.

.tajemná zahrada: strom, list, světlo, stín, bod, čas, prostor

suchý list na mokrém papíře

Dočasný design tvořený pomíjivými materiály moc neumím vytvářet - mám tendenci minulost spíš konzervovat a katalogizovat, takže se přirozeně snažím rozpadu díla zabránit. Například tím, že ho zvěčním pomocí trvalejší technologie - vyfocené jídlo samozřejmě není totéž co pravé jídlo, které můžete očichat a dotknout se ho, ale jeho otisk zůstane v historii mnohem déle. Zachovat všechny vlastnosti pochopitelně není možné. Padající listí nad mou hlavou byl okamžik v čase, který se nedal reálně zachytit; lísteček, co mi spadl na výkres, už ale dokážu vyfotit. Jeho hmatatelná podstata se časem rozpadne, fotka by ho ale - dokud se nerozpadne tenhle server - mohla přečkat.

.fotky: ohně západu

západ slunce

Včera večer štěkali psi a lišky, na mezi se smály děti, foukal vítr a obzor byl pestrobarevný. Teď se venku ve tmě žení čerti. Vypadá to, že podzim už je tady. Posílám pár posledních momentů, než nebe zhaslo.

(Třeba pro Ivunec.)

2015 09 05 ohně západu [4 fotky]

.minimal i

fialková kytička

Málo signálu. Málo světla. Málo dřeva. Málo čokoládiček. Málo dopravního spojení. Málo možností výběru. Zní to, jako bych si stěžovala? Ale kdepak, dnes si tu sepisuji výhody, ba snad až superlativa. Trávím už třetí den v kraji, kde lišky dávají dobrou noc a veškeré prvky terénu skládají se z kopců a tmy. Dnes jsem podnikla výpravu za doplněním zásob, neboť v domečku chyběly esenciální doplňky, jako např. sůl, rohlíky, mýdlo, sirky a věnečky kakaové; to je ale všecko. Skoro celý zbytek týdne teď můžu prožít v téměř-tichu (skvík skvík, ozvalo se hned na zápraží) na okraji moravského lesa.

Stránky

Přihlásit se k odběru rionkový blog RSS