.fotky: neočekávaný urbex v obci na kopci

zarostlý opuštěný dům

Výprava s foťákem do továrny mě čeká až zítra, ale urbexové božstvo se na mě pošetile uchichtlo již dnes. Když jsem řízením osudu omylem přejela do vedlejší vesnice (řidič autobusu asi zapomněl, že tam jsem, nebo nevím), asi minutu a třicet vteřin jsem nadávala, neboť mi tím přibyly dva kilometry zpáteční cesty, ale! Těsně vedle řečené cesty, lemované břízami, vyviklanými prehistorickými patníky a keři zralých špendlíků, jsem našla zajímavou opuštěnou budovu zřejmě kdysi patřící k JZD. V obci mezi ničím a ničím zírá vymlácenými okny do kraje a pomalu zarůstá šípky a travinami. Dovnitř jsem nelezla - a dobře tomu: nade mnou se sice hnaly naprosto luxusní fotogenické obláčky, ale na druhé straně kopce už číhala temná masa bouřky.

.stuck by this river

Dunaj, Blava, 2011

Here we are
Stuck by this river
You and I
Underneath a sky that's ever falling down, down, down.
Ever falling down.

.tajemná zahrada: strom, list, světlo, stín, bod, čas, prostor

suchý list na mokrém papíře

Dočasný design tvořený pomíjivými materiály moc neumím vytvářet - mám tendenci minulost spíš konzervovat a katalogizovat, takže se přirozeně snažím rozpadu díla zabránit. Například tím, že ho zvěčním pomocí trvalejší technologie - vyfocené jídlo samozřejmě není totéž co pravé jídlo, které můžete očichat a dotknout se ho, ale jeho otisk zůstane v historii mnohem déle. Zachovat všechny vlastnosti pochopitelně není možné. Padající listí nad mou hlavou byl okamžik v čase, který se nedal reálně zachytit; lísteček, co mi spadl na výkres, už ale dokážu vyfotit. Jeho hmatatelná podstata se časem rozpadne, fotka by ho ale - dokud se nerozpadne tenhle server - mohla přečkat.

.fotky: ohně západu

západ slunce

Včera večer štěkali psi a lišky, na mezi se smály děti, foukal vítr a obzor byl pestrobarevný. Teď se venku ve tmě žení čerti. Vypadá to, že podzim už je tady. Posílám pár posledních momentů, než nebe zhaslo.

(Třeba pro Ivunec.)

2015 09 05 ohně západu [4 fotky]

.minimal i

fialková kytička

Málo signálu. Málo světla. Málo dřeva. Málo čokoládiček. Málo dopravního spojení. Málo možností výběru. Zní to, jako bych si stěžovala? Ale kdepak, dnes si tu sepisuji výhody, ba snad až superlativa. Trávím už třetí den v kraji, kde lišky dávají dobrou noc a veškeré prvky terénu skládají se z kopců a tmy. Dnes jsem podnikla výpravu za doplněním zásob, neboť v domečku chyběly esenciální doplňky, jako např. sůl, rohlíky, mýdlo, sirky a věnečky kakaové; to je ale všecko. Skoro celý zbytek týdne teď můžu prožít v téměř-tichu (skvík skvík, ozvalo se hned na zápraží) na okraji moravského lesa.

.fotky: obskurní zámek v Letovicích

zámek Letovice

Fotografické resty tvoří specifický segment usazenin na disku. Jsou to takové malé vykřičníky, které vám tančí před očima, kdykoli otevřete nojbuk. Tuhle sadu posílám Kiki. Fotky vznikly ve stejný den, jako již zveřejněná dokumentace továrny Vitka. Není to tak docela urbex v pravém smyslu slova, ale rozbitost a tajuplnost interiéru, kam vás pošlou samotné bez průvodce, abyste si mohli volně hrát na klavíry (melodie z Titanicu included), má své kouzlo. Vtipná obskurnost omlácených prostor osázených vycpanými havrany vás může buď okouzlit, nebo ji vůbec nepochopíte. Ohavná výstava Guru Járy na samém konci expozice je ohavná, ale knedlík s vajíčkem a zmrzlina mě uklidnily. Doporučuji - čtyři "Nevermore!" z pěti...

.teorie o velikosti a poměru: Zubi a Nehti

potkaní holčičky

Od včerejška máme doma další dvě malé potkanky ze zverimexu. Je jim asi měsíc a jsou podle všeho ze stejného vrhu. Stalo se to náhle a spontánně, ale místa je tady dost a myslím, že se u nás budou mít dobře. Dostali jsme se do bodu, kdy víme, že dokážeme vychovat jakoukoli krysu - i adoptovanou - a nic hrozného se nestane, resp. žádná potenciální možnost není děsivá, i to případné těhotenství bychom asi zvládli. Nová mimina jsou dvě milé, zvědavé samičky v trapně se opakujících barvách: stydlivější šedobílá husky (Zubi) a voprsklá černá s bílým flíčkem na bříšku (Nehti). Jména byla napřed vtip, ale asi už jim to nikdo neodpáře. Muhehe.

.tak nám zabili last.fm: k čemu nějaký obsah, když máme óbr formu?

Beseda u Bigbítu 2013

Každý rok se evidentně najde důvod, proč zajít na Archive.org a strávit několik dní proklikáváním starých webů ve Wayback Machine. Pokaždé tam nechám několik hodin a poslední dobou i pár dolarů na kafe nebo servery; přispějte taky. Nic neilustruje současnou éru lidstva tak dobře jako nostalgie po dávno zmizelých stránkách, který jste navštěvovali, když vám bylo patnáct. Webové stránky, projekty, portály a aplikace vznikají a zanikají rychlostí světla. Jedním z nich mohl být váš vlastní web, nějaký trapný školní pokus ve Wordu vyzdobený šestnácti barvami a hejbacími gify. První web vaší první oblíbené kapely. Nebo Last.fm, když ještě vypadalo jako Last.fm. Protože teď už tak rozhodně nevypadá - když ten krám dnes otevřu, nechápu, kde jsem. Tímto se předem omlouvám citlivým povahám za osobní, naštvaný a přisprostlý text.

Služba Last.fm byla založena roce 2002 jako komunitní web, který se pomocí malého kousku software snaží podle statistiky poslouchaných skladeb definovat hudební vkus uživatele. Přenos informace o skladbě do Internetu byl nazván scrobbling [1]. Na tomto základě vám systém nabídnul nové skladby, interprety a od roku 2006 [2] i koncerty (Events), které by vás (podle spojů mezi ostatními lidmi) mohly také zajímat. Nasbíraná data bylo možné porovnat se vkusem ostatních uživatelů (měřák kompatibility - taste-o-meter) a řadit v osobní i globální databázi podle oblíbenosti, žánrové podobnosti, klíčových slov, abecedy, historie, geografické polohy, zájmové skupiny ve fóru a tak dále.

.lepší pozdě a nakřivo než nikdy: #kreslim30

oblaka

Pomalu se nám zase zkracují dny. A když člověk tak úplně neví, kdy začít, může být ze všeho nejlepší začít dneska. Začala jsem s twitterovým projektem #kreslim30. Je (bude?) k vidění na této adrese: rionkakresli.tumblr.com.

.Halestorm v Praze: tenkrát poprvé

Halestorm v Praze 2015

Vedro. Šeptání. Tma. Narůstající napětí. Dusno. Pot stékající po čele, po rukách, po nohách. První řadu tvoří skoro samé holky, dívky a ženy. Dav je ale různorodý, vidíme i starší fanoušky a chlapy jako hory. Co je sem přivedlo? Podle některých přišli proto, že kapela má zpěvačku, která má prsa. Jasně, zahlídli jsme bradavku, hurá (zdravíme Novinky, český Daily Mail). Někteří z nás ale začali poslouchat i texty a vnímat celkový potenciál Halestorm. Am I brave enough, am I strong enough to push away my fear, to stand where I'm afraid? Za pár hodin z tohohle sálu všichni odejdeme o něco odvážnější. Pero je mocnější než prsa.

.hale brain storm

náhrdelník pro lzzy hale, halestorm

Dnes odpoledne jedu do Prahy podívat se na Halestorm. Je to americká rocková kapela s velmi hlasitou ženou za mikrofonem. V Česku jsou poprvé, jejich poslední deska Into The Wild Life mě baví a Lzzy je výrazná a zajímavá osobnost, takže jejich tvorbu a pohyb docela sleduju a moje účast na koncertě je v podstatě automatická. Proslýchá se, že vstupenky jsou údajně už vyprodané, takže v tom mikroLucernaMusicBaru bude asi zábavná tlačenice. Ráda bych si s Halestorm aspoň chvilku popovídala, pokud jim to čas dovolí ("oficiální" meet & greet pořadatele je dostupné jen přes facebooky, takže se budu plížit někam do dvora za autobus nebo tak něco). Pro případ, že mi to vyjde a potkám se s Lzzy, mám pro ni tento níže nafocený dárek - červená verze pro ni čeká zabalená v tašce (I Am The Fire), tu zelenou si ponesu na krku (Sick Individual!). Za přivedení k tomuto nápadu moc děkuji Saarouss, s níž jsme nad tématem potenciálního dárku strávily velmi příjemnou chvíli brainstormingu. Očičkatost rocks, yeah.

.poslední úplněk

Converge: All We Love We Left Behind

Vzpomínky.

červen 2010

"Podívej se, co mám! Úplně novej hudební časák." Syslinka mi ve Spolku podsouvá mezi ravioli a jablečný mošt cosi o velikosti slušné á čtyřky o tloušťce tehdy ještě neexistujícího sedmipalcoveho tabletu (včetně obalu). Tehdy ještě čtenáři četli skoro vsechno na papíře, pamatujete, ne. Na obálce je Mike Patton, uvnitř hromada zajímavých písmenek o grunge, neznámých kapelách i provařených metalech. Píšou to lidé, živí, fanouškovští, uvěřitelní. Má to krásný minimalistický design na matném papíře. Přesto se k dalším číslům dostávám až po roce.

.zelené dveře a další příhody z opuštěné továrny

Opuštěná továrna Vitka

Náš příběh začal v údolí řeky Svitavy na hranici Čech a Moravy. Ačkoli spojení s Brnem zajišťuje hlavní vlaková linka, vystupujeme v sobotu ráno na úzké nástupiště prakticky samy. Trať v tomto místě je víceméně souběžná s povodím řeky a vstupní brána do areálu bývalé továrny Vitka, mediálně s oblibou nazývané "Schindlerova továrna", je jen pár desítek metrů od železniční zastávky. Na satelitní mapě můžete ještě pořád vidět původní zástavbu, která byla podle Jirky Kaliny relativně vcelku (a dokonce hlídaná) ještě v roce 2011. Dnes už do prostoru ční pouze rozhlodané štíty nejvyšších budov a zbytek se pozvolna rozpadá. Majitel údajně zmizel. Netřeba dodávat, že původní plán obce Brněnec vytvořit zde muzeum se nikdy neuskutečnil.

.fotky: páteční skok mezi motýly a třešně

motýlí fotografie

V pátek ráno jsem podnikla rychlovýlet na venkov, primárně za účelem sběru třešní (trasa Crhov - Loucký dvůr - Lysice - Královo Pole). Nakonec došlo také k obohacení mojí sbírky motýlí a krajinářské fotografie. Obě mise byly úspěšné, i když jsem po ránu na vsi zažívala teplotní šok, neboť je tam permanentně asi o 10°C méně, zatímco ve městě na mě trpělivě čekaly standardní třicítky. Vybrané motýlí záběry byly výsledkem více než hodinového pozorování a dvou ujetých spojů - v této oblasti vždy mocně zapomínám na to, kolik je hodin a s oblibou se věnuju dlouhým průhledům zarostlou krajinou s nekonečným ostřením na cokoli, co je zrovna v dosahu. Všechno kolem voní a bzučí a tyhle prázdninovo-pocitové věci jsou tak skvělé, že nemám čas ani chuť ničeho litovat.

.očičkalendář 2016: work in progress

Sneak peek neboli nákuk do včerejšího ZPS. (Photoshop už jsem neměla v ruce šest let, všechno dělám v ZPS a Gimpu.)
Ačkoli obrázek vlastně nic "nového" ani "dokončeného" nenaznačuje, mám z toho pohledu radost. Je vidět vývoj. Doskenujeme, upravíme, zkusíme vytisknout.

Stránky

Přihlásit se k odběru rionkový blog RSS