.říjen v zahradách

Říjen si rozložil svou paletu v zahrádkách na kraji Krna. Po dešti jsem na procházce mezi ničím a čímsi ulovila tyhle náhodné obrázky. Dnes bylo pěkně.

Galerie • 2015 10 07 podzim v Řečkovicích [9 fotek]

.podruhé ve Vitce: tkalcovny, střepy, diskety a lásky

továrna

Počátkem září jsem se podruhé vypravila na průzkum opuštěné továrny Vitka, tentokrát z "druhé strany", se stativem, časovou rezervou a trochu větším srdcem v kalhotách. Zaskočilo mě hned několik věcí. Areál je nejen nehorázně, hořce krásný (zvlášť v dopoledním baboletním slunci), ale skutečně obrovský. Dojem, že jsme s Kik v předchozím případě prošly "polovinu" areálu, byl mylný, šlo jen o nepatrnou část. A mimo to, stativ je tak trochu prokletí: nejen, že se jím můžete odstrkovat, ale taky si díky němu přinesete domů mnohem víc použitelných fotografií. Sbohem, rychlé rozhodování; vítejte, stovky obrázků, co nedokážu smazat. Těší mě.

.strom sem, strom tam

strom z roku 2004

Včera jsem nakreslila strom. Dlouho mi nic nakreslit nešlo, takže jsem z něj měla docela radost, i když byl divný a trochu rozpačitý. Rostly z něj ale oči, což beru jako pozitivum. Pár lidí se v reakci snažilo naznačit cosi o psychiatrii - ráda bych tedy oficiálně uvedla, že můj psycholog ze mě v poslední době radost má a rodiče jsou v pohodě, děkujeme za optání.

.fotky: neočekávaný urbex v obci na kopci

zarostlý opuštěný dům

Výprava s foťákem do továrny mě čeká až zítra, ale urbexové božstvo se na mě pošetile uchichtlo již dnes. Když jsem řízením osudu omylem přejela do vedlejší vesnice (řidič autobusu asi zapomněl, že tam jsem, nebo nevím), asi minutu a třicet vteřin jsem nadávala, neboť mi tím přibyly dva kilometry zpáteční cesty, ale! Těsně vedle řečené cesty, lemované břízami, vyviklanými prehistorickými patníky a keři zralých špendlíků, jsem našla zajímavou opuštěnou budovu zřejmě kdysi patřící k JZD. V obci mezi ničím a ničím zírá vymlácenými okny do kraje a pomalu zarůstá šípky a travinami. Dovnitř jsem nelezla - a dobře tomu: nade mnou se sice hnaly naprosto luxusní fotogenické obláčky, ale na druhé straně kopce už číhala temná masa bouřky.

.stuck by this river

Dunaj, Blava, 2011

Here we are
Stuck by this river
You and I
Underneath a sky that's ever falling down, down, down.
Ever falling down.

.tajemná zahrada: strom, list, světlo, stín, bod, čas, prostor

suchý list na mokrém papíře

Dočasný design tvořený pomíjivými materiály moc neumím vytvářet - mám tendenci minulost spíš konzervovat a katalogizovat, takže se přirozeně snažím rozpadu díla zabránit. Například tím, že ho zvěčním pomocí trvalejší technologie - vyfocené jídlo samozřejmě není totéž co pravé jídlo, které můžete očichat a dotknout se ho, ale jeho otisk zůstane v historii mnohem déle. Zachovat všechny vlastnosti pochopitelně není možné. Padající listí nad mou hlavou byl okamžik v čase, který se nedal reálně zachytit; lísteček, co mi spadl na výkres, už ale dokážu vyfotit. Jeho hmatatelná podstata se časem rozpadne, fotka by ho ale - dokud se nerozpadne tenhle server - mohla přečkat.

.fotky: ohně západu

západ slunce

Včera večer štěkali psi a lišky, na mezi se smály děti, foukal vítr a obzor byl pestrobarevný. Teď se venku ve tmě žení čerti. Vypadá to, že podzim už je tady. Posílám pár posledních momentů, než nebe zhaslo.

(Třeba pro Ivunec.)

2015 09 05 ohně západu [4 fotky]

.minimal i

fialková kytička

Málo signálu. Málo světla. Málo dřeva. Málo čokoládiček. Málo dopravního spojení. Málo možností výběru. Zní to, jako bych si stěžovala? Ale kdepak, dnes si tu sepisuji výhody, ba snad až superlativa. Trávím už třetí den v kraji, kde lišky dávají dobrou noc a veškeré prvky terénu skládají se z kopců a tmy. Dnes jsem podnikla výpravu za doplněním zásob, neboť v domečku chyběly esenciální doplňky, jako např. sůl, rohlíky, mýdlo, sirky a věnečky kakaové; to je ale všecko. Skoro celý zbytek týdne teď můžu prožít v téměř-tichu (skvík skvík, ozvalo se hned na zápraží) na okraji moravského lesa.

.fotky: obskurní zámek v Letovicích

zámek Letovice

Fotografické resty tvoří specifický segment usazenin na disku. Jsou to takové malé vykřičníky, které vám tančí před očima, kdykoli otevřete nojbuk. Tuhle sadu posílám Kiki. Fotky vznikly ve stejný den, jako již zveřejněná dokumentace továrny Vitka. Není to tak docela urbex v pravém smyslu slova, ale rozbitost a tajuplnost interiéru, kam vás pošlou samotné bez průvodce, abyste si mohli volně hrát na klavíry (melodie z Titanicu included), má své kouzlo. Vtipná obskurnost omlácených prostor osázených vycpanými havrany vás může buď okouzlit, nebo ji vůbec nepochopíte. Ohavná výstava Guru Járy na samém konci expozice je ohavná, ale knedlík s vajíčkem a zmrzlina mě uklidnily. Doporučuji - čtyři "Nevermore!" z pěti...

.teorie o velikosti a poměru: Zubi a Nehti

potkaní holčičky

Od včerejška máme doma další dvě malé potkanky ze zverimexu. Je jim asi měsíc a jsou podle všeho ze stejného vrhu. Stalo se to náhle a spontánně, ale místa je tady dost a myslím, že se u nás budou mít dobře. Dostali jsme se do bodu, kdy víme, že dokážeme vychovat jakoukoli krysu - i adoptovanou - a nic hrozného se nestane, resp. žádná potenciální možnost není děsivá, i to případné těhotenství bychom asi zvládli. Nová mimina jsou dvě milé, zvědavé samičky v trapně se opakujících barvách: stydlivější šedobílá husky (Zubi) a voprsklá černá s bílým flíčkem na bříšku (Nehti). Jména byla napřed vtip, ale asi už jim to nikdo neodpáře. Muhehe.

Stránky

Přihlásit se k odběru rionkový blog RSS