2017

.první! aneb 2018

Hrad Cimburk v předvečer Silvestra 2017

Milý deníčku,

je složitý tě otvírat a pokoušet se navazovat na přetrhaný nitě, protože jsme zvyklí se přehnaně omlouvat - za odmlku, za neaktivitu, za to, že jsme potřebovali bejt zalezlí. Stalo se asi milión věcí, to bys nevěřil. Každopádně je tady novej rok, plnoletej. Asi bychom se mohli konečně začít chovat zodpovědněji k sobě i ke světu. A zrovna včera se mi neplánovaně všechno sepnulo. Taková náhodička, zrovna prvního ledna. Trochu jsem před silvestrem upadla na kokos (čti: na cement; ha ha, hm) a přesypaly se mi myšlenky. Čtu si takhle knihu a najednou tohle.

.krysí první pomoc a kdy už je to jedno

prožila jsem šokující moment. přivedla jsem domů dvě malá krysátka, zrzavo-bílá se jmenovala Agnieszka a kanálnicově(aguti)-bílá Emma.
během několika hodin, kdy se zdálo všechno v pořádku a v normě, jedna ze starších krys na malou zrzavou zničehonic prudce zaútočila a hryzla ji za ucho. hodně krve.
nejprve jsem si myslela, že je po ní, ale stále byla teplá, oči se leskly a nepřicházel typický stav rigor mortis. nechtěla jsem to vzdát.
veterinární pohotovost mi položila dotaz: pomineme-li krvácení - zvíře dýchá? je slyšet srdce? zvedá se hrudník? když jí sáhnete do oka, mrkne?

.mlhavý stes\zky

podzim

přišel zas nezván nečekán
taková tenká žlutá nit
jako by se nic nestalo
já marně hledám ten svůj klid

patrová budova továrny
diagonální ostrej stín
prorůstající kořeny
co mám teď sakra dělat s tím

&bill; 2017 10 20 - 24 cimburk mlhavý (60 fotek)

.tetanie aneb hlava zachráněna... snad!

Mlha

Tetanie je syndrom vyvolaný obvykle extrémně sníženou hladinou hořčíku (magnesia) v krvi a projevující se nedobrovolnou kontrakcí svalů. Může se projevovat křečovými záchvaty, bolestmi hlavy, přecitlivělostí na světlo či hluk, slabostí v končetinách či závratí, vzácněji může dojít i ke ztrátě vědomí. Spouštěčem je zejména chronický stres.
Wikipedie: Tetanie

v září 2014 jsem sem napsala tenhle duchaplnej odstavec o divnejch procesech, co se mi občas dějou v hlavě. teda, aby nedošlo k mejlce - divný věci tam nosím neustále, jak je den dlouhej, ale ta hlava se občas sama vypnula a já jsem omdlela na veřejnosti... z neznámého důvodu. poprvý kolem maturity v roce 2006 na zastávce autobusu, naposledy minulej týden v říjnu 2017 na záchodě v čajovně. člověk si takhle zapne kalhoty, udělá dva kroky k umyvadlu a probere se na zemi s odřeným loktem, ruce a nohy rozhozený do všech stran. no, aspoň že nebyl nahatej!

.já, s.r.o.

Pokud o sobě přemýšlím jako o Spisovateli Stevenovi, jsem křehký, izolovaný jedinec. Jsem nerozhodný, nejistý a zranitelný.

Ale pokud jsem Já, s.r.o., už nejsem na světě sám.

Jsem rázem entita téhož druhu jako Apple, Fedex nebo General Dynamics.

Jsem podnik.

Jsem organizace.

-- http://navolnenoze.cz/blog/profesional/

Tags: 

.stíny mezi stromy

zápisky z pohoří koňského hřbetu

ale huš, jak dlouho už. poslední hlubina obdobně zrůdné nezměrnosti zdá se víc jak desetiletí vzdálená. záchvat u studených oken v jedné ze sta milionů stejných a stejných a nekonečně stejných buněk slepených betonem a hovnama. civilizace tomu říkali. a přece: i tam, kde blyštivé hvězdy stékají po skalách a do nočního štěbetání žab zní psí oddychování a praskot kamen... i tam lze být ztracený a studený a beznadějně nesmyslný tak, jak jen slovy nelze postihnout. těžko říct, že to nikdo nečekal jak španělskou inkvizici. nosí se to v hlavě. bližší hlava než košile i kabát. hlava je vědomí, zkresluje a pokroutí tak, jak se játro či bachor nikdy neodváží.

v hlavě je každopádně mnoho dalších věcí. pocitů. obrazů. vjemů. galimatyášů.

.krysy identity

Chřiby

Onehdy mi bylo třicet.

Co jste si představovali, že budete umět, až vám bude třicet? Čeho podle svého názoru chcete dosáhnout, až vám bude třicet?

Budu už vědět, jestli chci mít rodinu a děti. Budu soběstačná a vyrovnaná sama se sebou. Budu rozumět svým pocitům. Budu mít tak akorát peněz na to, abych zvládla důstojně existovat. Budu mít pocit, že vím, co znamená doma. Budu umět věci, které stojí za pohled a budu schopná je předat dalším lidem. Budu rozumět lidem. Budu mít představu, kdo jsem a co tady dělám. Budu v sobě mít mír.

.rozcestí

Že nám ten leden ale utekl. On nám ten rok snad někdo žere.

Měla bych si někam zapsat tyhle pocity, i když mám právě problém psát, i když mám šílenej strach sdílet svý dojmy, i když stojím na rozcestí. Tedy: stojím na rozcestí. Je to nepopsatelnej, signifikantní pocit, kterej se fakt blbě vyjadřuje... ale když tam jsi, tak to stoprocentně víš. Žiju na dnešní poměry pořád docela "pomalu", je to dáno mou relativně nízkou a pomalou reaktivitou. Věci mi v hlavě dlouho zrajou, překládají se přes sebe a rozhodnutí obvykle vyplynou až po určitém časovém úseku, když se zváží všechna pro a proti. Pak je to ale obvykle finální. Stejně jako u obrázků, i v případě myšlenek zveřejňuji tak 10% z toho, co se mi v té hlavě honí... Většina těch myšlenek totiž ještě není hotová.

A tak mě napadlo, že pokud mě štvou v práci věci, které nezměním, mohla by se mi hodit jiná. Že když nevypadá život, jak bych chtěla, mohlo by bejt načase postavit si novej.
Až je skoro zvláštní o tomhle přemejšlet...
Ale - proč ne, když můžu?...

Tags: 

.fascinující lidé: Selene Ahnese - Gibbous Fashions

Gibbous Fashions by Selene Ahnese

Začala jsem dělat náušnice a náhrdelníky, abych dala smysl svému chaotickému "umění" a udělala z něj něco "pochopitelného" a stravitelného pro svět venku. Ten svět se přece ode mně tak odlišuje. Stojí někdo o něco divného? Moje vnitřní já je chaotickej textilák, krom korálků miluju i hrabání v látkách, přejíždění rukama po švech, kupení myriád šňůr, stuh a starých krajek. Párání, šustění podšívky, navlékání nové nitě, skládání odstínů k sobě, namáčení do barvy... Nemám šicí stroj. Chybí mi. Po pročtení tohohle kousku internetu zas o krapítek víc.

Přihlásit se k odběru RSS - 2017