barvy

.fotky: duben v zahradách

fialky

květy, stromy a zahrady na cestě do Podolí k babičce a zase zpátky do Krna (až ku Křečkovicům). polozamračený duben, koruny stromů ve svatebním, všecko růžové, fialové a zelené.

2016 04 06 jaro v Podolí [35 fotek]

.10 věcí, co mi zlepšují náladu

kos na stromě

Rána bych zrušil. Objem vynaložené energie, požadované k opuštění vyhřáté postele za tmy většinou ani omylem neodpovídá těm bezva stimulům, které na nás čekají "tam venku" (zima, bouřka, kafe, lidi). Člověk se musí upnout k čemukoli, co zavání aspoň trošku pozitivním prožitkem. Zrovna teď mám strašný problém s probouzením a s naprostou absencí chuti zvedat se z brlohu. Nechápu, čím to je, když teď už přece má být to "jaro" s tou "energií", ale cítím to ALL the time. Takže článek o nenápadné motivaci si sem píšu hlavně pro sebe. Ale je možné, že se tyto poznatky budou hodit i někomu jinému, kdo ještě pořád vězí jednou nohou v pasti zimního spánku a marně hledá v realitě nějaké barvy. Většina těch věcí nic nestojí - a ty, co jo, ty stojí za to:

.fotky: předjaro na Petrově

Petrov

Plánovala jsem jet do Prahy na koncert, ale akce byla bohužel na poslední chvíli zrušena. Co s načatým odpolednem? Ležet v posteli můžu jindy... I popadla jsem Fotův stroj a šla ven. Neměla jsem žádný konkrétní plán, kam vyrazit, ale venku bylo zrovna krásně sluníčkově. Fialky v Maloměřicích budou až v dubnu, Obřany jsou lepší v létě. Napadlo mě, že se po letech zase podívám na Petrov. Jezdím kolem něj doslova každý den, ale už aspoň pět let jsem se tam nebyla pořádně projít.

.fotky: zimní zahrada

Štědrý den - momentka přes zadní okno autobusu

Sedmadvacátý prosinec, prý. Ale jako by byl pořád ještě podzim. Vzduchem se nesou vůně tlejícího listí, kůry a kouře, krajina je idylicky ozářená červánky, skoro byste čekali, že ze svahu seběhne horda dětí se psy a v jednom chumlu přeletí přes lávku nad potokem. Ves je ale přes Vánoce skoro vylidněná. Kdysi obrovské kopce jakoby se za ta léta scvrkly a kdysi malé keříky vzrostly a překryly známý výhled neznámou matérií. Stromky zhoustly a zakryly holé kopce zčernalé dávným požárem. Krajina se za dvacet let přemodeluje, stokrát se obalí listím a zase opadá. Nikoho by nikdy nenapadlo, jak moc se kraj jeho dětství dokáže změnit.

.fotky: Maloměřice, koleje, řeka, slunce žblunce, zajíc krajíc

maloměřice - perex

tož konečně jsem se k tomu dohrabalo: modromodrá série obrázků z tohoto fajn dne. pořád přemýšlím, jak nejlíp postovat fotky s popisky, když tu na to nemám žádný automatizovaný sexy workaround. no a vypadá to, že asi bude nejjednodušší prostě normálně napostovat fotky s popisky. :)

.předjaro 2015: tam, kde prší na bledule a protoklíče

bříza

Tady jsou nějaké obrázky z minulého týdne. Moravská vrchovina je záludná - je jedno, jestli se jdete projít po Blanensku nebo po Olešnicku, vždycky je tam tak o deset stupňů míň, než v Krně. Dny tudíž ubíhaly převážně ve znamení mokra za límcem, četby a teplého čaje. Skoro celou dobu bylo zataženo, ale na fotkách to není moc poznat. Jsou to spíš takové pocity než nějaká "ucelená reportáž". Barevnost převažuje hodněmodrá a jarnězelená, takže jaro je asi opravdu tady. Po dlouhé době jsem něco nafotila i (pseudo)černobílým okem. Mám z nich radost.

.zapomenuté jaro: petrklíčení 2013

petrklíče

Kdybyste se mě zeptali, co poslední dobou nejčastěji dělám (třemi slovy), odpověděla bych zřejmě: čekám na jaro. Jen těžko můžu v plochém počítačovém věku bez příchuti necítit ten vlahý vítr a nemyslet od klávesnice na třepetající se listí bříz a rozfoukaný popel v ohništi. Které místo na světě považujete za "domov"?

Přihlásit se k odběru RSS - barvy