deňyczek

.pátý červenec

západ slunce - Ostopovice

Dnes je státní svátek a Krno jako by se obrátilo naruby. Vychází sluníčko, oblačnost se protrhává, lidi do sebe nevrážejí, necpou se a netváří se jako kakabusy. (Kakabus je speciální linka busu.) Vylosovala jsem si o svátcích práci. Nikde není nic otevřeno, takže si jdu koupit jídlo k Vietnamcům na nádraží. Hned za mnou přichází chlapec v nažehlené košili a objednává si pět jídel s sebou. Zřejmě zásobuje celou kancelář. Hladovej tejden.

.deníček: 20160512

hrad Cimburk u Koryčan

Mylí deníčku, po několika letech jsem vlezla na hofyland a je to vtipné. :D

.mrcha nerozhodná

stromy

nerozhodnost. strašná obluda, co člověku sedí za krkem a je tam prostě pořád. těsně před spaním a těsně po probuzení. k čemu člověku je, že umí kreslit kraviny, počítat procenta, má hudební sluch, čichovou paměť a talent ku psaní, když ho škola ani život nikdy nenaučily, jak se správně rozhodovat?

.fotky: jaro ztracené v lese

jaro na vrchovině

Bydlím a žiju v prostředí, které generuje skoro neustálý hluk. Člověku to většinou nepřijde. Hučení strojů, kvrkání počítačů, rourácení v trubkách, davy lidí neustále opakujících slovo "rebarbora", telefony. Pak přijde den ticha, v jehož kontextu jsou předchozí vjemy až nesnesitelné. Naštěstí existují i jiné, potěšující vjemy. Ptačí zpěv, jeden hned po ránu a jiný k večeru, když krajina usíná. Ptačí zpěv při nošení dřeva na oheň a další při mazání chleba. Žabičky. Vítr v korunách stromů a kapky deště na schodech. Zvuky, které dělají rozjařené potkaní holky při komunikaci. Štěkot psů a smích dětí v ozvěně z vedlejšího údolí. Žbluňkání, které uslyšíte, když dost dlouho sedíte u rybníka. Sovy, káňata, srnci a lišky, co dávají dobrou noc. Šumění nočního lesa na jedné straně a po chvíli stejná odpověď toho naproti.

2016 03 19 - 23 předjaro na lomu [49 fotek]

.úspěšné dokončeniny 3/2016

rozkvétající poupě podléšky

někdy je strašně těžké přestat se motat ve vlastní hlavě a uvědomit si, že se vlastně máme dobře. že máme docela stabilní nerozpadlou střechu nad hlavou, tak akorát v peněžence, krásné vlasy a v telefonu mapu se spoustou míst, která se těší na zkoumání a focení. že si můžeme oblíknout, co nás napadne, nikdo tady nestřílí a večery začínají být dlouhé, teplé a růžové. že doma na mě čekají roztomilé čumáčky a rozdělané obrázky. že na světě existují lidi, kteří oceňují, co dělám, mají mě rádi a nikdy by se ke mně nechovali sprostě. že uvnitř sebe mám fantastické věci, díky kterým za určité konstelace okolností můžu způsobit, že můj svět bude na chvíli taky fantastický. někdy je čas tak akorát na to, abych si zrekapitulovala, jak moc věcí se vlastně podařilo.

co jsem úspěšně prožila a dokončila v březnu?

.třídní sraz po deseti letech

hromadné foto třídy 4.V

Včera proběhl třídní sraz s maturitním ročníkem po deseti letech. Někteří nemohli přijít, někteří kojili a někteří brzo utekli, ale přesto jsme se sešli v deseti lidech (silné játro) a bylo to přátelské, příjemné a nostalgické. Ačkoli by nás to v šestnácti nenapadlo, jsme v podstatě pořád stejní, jen někteří získali nová jména nebo se jim narodily děti. Vypadáme čímdál stejně. Překvapivě větší část z nás stále maluje, fotí nebo se jinou formou věnuje umění či designu. Asi jsme skutečně byli "poslední silnej ročník", jak nám kdysi vyhrožovali, haha. Stali jsme se kancelářskými krysami, rukodělnými výtvarnicemi, učitelkami a lektorkami, manažerkami, technology i matkami. Bylo fajn se potkat, je to celé takové mírně hořkosladké, ale velmi příjemné. Někteří z toho měli pocit, jako bychom měli jít zítra zase do školy :)

.inspirátor: o vílách a o dětství... možná

Ivunec v podzimním Olomouci, 2015

Jsem obrázkovej druh. Inspirace může přijít jakýmikoli kanály, mám obrovskou potřebu vnímat čichem, hmatem, chutí, sluchem i čtením. Nejsilněji ale reaguji na obrazy a taky se jimi nejčastěji vyjadřuji. Je zajímavé obrátit se ke svým kořenům, můžou trochu napovědět na marné otázky, kdo vlastně jsme. Nedávno jsem začala komunikovat s @jiproch a dávat dohromady potenciální odpovědi na jeho 10 otázek pro... (už to není překvapení a brzy se dozvíme víc :)). Je to ohromně zajímavé! Nikdy jsem nebyla v pozici toho, kdo odpovídá na interview, vždycky se lidí jen sama vyptávám na nesmysle. Člověka v opačné pozici náhle napadají věci, které ještě nikdy nahlas neřekl. Například odpověď na otázku, čím jsme chtěli "být" jako malí. (A proč nejsme?)

.souhra náhod: Inheritance, Makrohang, Brno, Praha a tma

Makrohang - poster

INHERITANCE /CZ, SK/ + MAKROHANG /HU/
17.2.2016, Bajkazyl Brno
18.2.2016, Basement bar, Praha

je právě 19:38. rajčata, tma, teplíčko. sedim v čajovně a účelově se snažím zapomenout na zubařku a na účtenku. jím a studuju písmenka od líné dity a konceptuální projekty fotografa Vespertine, který žije s jednou z mých oblíbených Vodnářek, Kerli. prý chystá nové songy. najednou mi v zorném poli přistane email od Viktora. "čau, potvrzuju, dneska máš akreditaci v bajkazylu." wtf? ale já tam nic nechtěl!

.holky s holkama: sebrané spisy

cupcake

V minulém roce mi prošla rukama spousta náušnic a náhrdelníků pro tzv. lidi z internetu. Myslela jsem si, že je dobrý nápad follownout na Twitteru své zákazníky, aby měli v případě potřeby/problému možnost mi napsat soukromou zprávu. Zapomněla jsem, jaká jsem v otázce followerů konzerva. Pokud někoho sleduji, zpravidla to tak zůstává po celé roky. To nemusí (a může) být zajímavé po informační stránce jako celek (víte, jak působíte na internetu? a proč vlastně sledujete tu nebo tamtu osobu?). Ale někdy mám chuť to celé zahodit, neb z lidí lezou nesmysly. A to nejen v době voleb.

.minimal i

fialková kytička

Málo signálu. Málo světla. Málo dřeva. Málo čokoládiček. Málo dopravního spojení. Málo možností výběru. Zní to, jako bych si stěžovala? Ale kdepak, dnes si tu sepisuji výhody, ba snad až superlativa. Trávím už třetí den v kraji, kde lišky dávají dobrou noc a veškeré prvky terénu skládají se z kopců a tmy. Dnes jsem podnikla výpravu za doplněním zásob, neboť v domečku chyběly esenciální doplňky, jako např. sůl, rohlíky, mýdlo, sirky a věnečky kakaové; to je ale všecko. Skoro celý zbytek týdne teď můžu prožít v téměř-tichu (skvík skvík, ozvalo se hned na zápraží) na okraji moravského lesa.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - deňyczek