dětství

.rozhovor: 10 otázek pro... @rionka

foto by Kik, 2012

Tento rozhovor publikoval @jiproch dne 2.3.2016 v rámci projektu "10 otázek pro..." na svém webu http://eprofa.blogspot.cz/.

Ahoj přátelé a kamarádi. Pomalu se blíží dvouleté výročí posledního rozhovoru projektu 10 otázek pro... a protože jsem nostalgický, stále jsem v sobě hledal sílu, která by mě vrátila do kolotoče otázek a odpovědí s uživateli Twitteru. Sama náhoda tomu chtěla, že jsem to nebyl já, kdo se rozhodl a řekl si: "Jdu zase do toho a začnu!", ale mail, který jednoho dne našel cestu do mojí schránky. Připomněl mi, že "sláva" 10 otázek pro... stále trvá, že jsou mezi námi lidi, kteří je čtou, ale hlavně, že je spousta uživatelů, kterým 10 otázek pro... pomohlo najít zajímavé lidi a kterým 10 otázek pro... Pardon, musel jsem si utřít slzu u oka. :-D Ten mail mě nakopnul a aby nezůstalo zase jen u slov, rovnou jsem autora pozval k rozhovoru a ona moje pozvání přijala. Přátelé, kamarádi, po dvou letech je tu opět 10 otázek pro...!

.inspirátor: o vílách a o dětství... možná

Ivunec v podzimním Olomouci, 2015

Jsem obrázkovej druh. Inspirace může přijít jakýmikoli kanály, mám obrovskou potřebu vnímat čichem, hmatem, chutí, sluchem i čtením. Nejsilněji ale reaguji na obrazy a taky se jimi nejčastěji vyjadřuji. Je zajímavé obrátit se ke svým kořenům, můžou trochu napovědět na marné otázky, kdo vlastně jsme. Nedávno jsem začala komunikovat s @jiproch a dávat dohromady potenciální odpovědi na jeho 10 otázek pro... (už to není překvapení a brzy se dozvíme víc :)). Je to ohromně zajímavé! Nikdy jsem nebyla v pozici toho, kdo odpovídá na interview, vždycky se lidí jen sama vyptávám na nesmysle. Člověka v opačné pozici náhle napadají věci, které ještě nikdy nahlas neřekl. Například odpověď na otázku, čím jsme chtěli "být" jako malí. (A proč nejsme?)

.pacinka

Pacinka, 2004

Když jsem byla malá, vždycky jsme měli psa. Byl to ten samý druh vždycky jako to, že domeček má vždycky špičatou trojúhelníkovou střechu a rodiče jsou vždycky spolu. Od dětství mě doprovázel Bafáček, tolerantní huňatý starší psí kamarád, který se mnou šel kamkoli, i když se mu v zimě lepily na srst kuličky sněhu. Bral na vědomí, že mu něco důležitého říkám, i když jsem byla nižší než on a neuměla pořádně pískat.

Přihlásit se k odběru RSS - dětství