fotky

Nové i staré věci ve fotogalerii a příběhy k nim.

.obrazový průvodce: moje přípravy na Pustinu #asocial

návrhy post-apo kostýmu na larp

Červen - červenec 2016. LARP, návrhy kostýmů, šití, práce s kůží, design, kresba, post-apokalyptické úpravy, vlasy a ksichty... Těšení je převelikou součástí potěšení :)

.sobotní ráno, měsíc růží

šípková růže - novolíšeňská

Ráno po dešti. Na chodníku rychle vysychají vlhké mapy a mezi potrhanými mraky vykukuje sluníčko. Chodník lemuje závěj z okvětních lístků šípkových růží. Jejich květy se proplétají skrze zábradlí a vykukují na kolemjdoucí. Ještě cestou do práce na nich nacházím fotogenické krůpěje. Zapomenu se u nich tak, že mi málem ujede i ta další šalina.

(28.5.2016)

• náhodné fotky: měsíc růží

.hrad Cimburk u Koryčan: jeden den nestačí

Okna hradu Cimburka

V zimě jsem si nostalgicky předsevzala, že se chci letos znovu podívat na hrad Cimburk u Koryčan, který jsme před nějakými asi devíti nebo deseti lety navštěvovali (nejen) v rámci LARPu Fraška a Pustina. Je to samozřejmě už šíleně dávno. Netušila jsem, kdo hrad v současné době spravuje, nečekala jsem žádné uvítací fanfáry, vlastně jsem spíš počítala s tím, že to asi už nebude ono a nebudu se tam už nikdy vracet, ale i tak jsem chtěla to místo ještě jednou vidět. Ano, modří už vědí. Hrad smrad je pořád sakramentsky krásný, po všech těch letech má stále silné kouzlo a i když jsem měla původně v plánu na něm zůstat jen pár hodin, nakonec jsem tam strávila tři dny.

• Květen 2016: 2016 05 07 - 09 Cimburk u Koryčan [90 nových fotek]

.fotky: duben v zahradách

fialky

květy, stromy a zahrady na cestě do Podolí k babičce a zase zpátky do Krna (až ku Křečkovicům). polozamračený duben, koruny stromů ve svatebním, všecko růžové, fialové a zelené.

2016 04 06 jaro v Podolí [35 fotek]

.fotky: jaro ztracené v lese

jaro na vrchovině

Bydlím a žiju v prostředí, které generuje skoro neustálý hluk. Člověku to většinou nepřijde. Hučení strojů, kvrkání počítačů, rourácení v trubkách, davy lidí neustále opakujících slovo "rebarbora", telefony. Pak přijde den ticha, v jehož kontextu jsou předchozí vjemy až nesnesitelné. Naštěstí existují i jiné, potěšující vjemy. Ptačí zpěv, jeden hned po ránu a jiný k večeru, když krajina usíná. Ptačí zpěv při nošení dřeva na oheň a další při mazání chleba. Žabičky. Vítr v korunách stromů a kapky deště na schodech. Zvuky, které dělají rozjařené potkaní holky při komunikaci. Štěkot psů a smích dětí v ozvěně z vedlejšího údolí. Žbluňkání, které uslyšíte, když dost dlouho sedíte u rybníka. Sovy, káňata, srnci a lišky, co dávají dobrou noc. Šumění nočního lesa na jedné straně a po chvíli stejná odpověď toho naproti.

2016 03 19 - 23 předjaro na lomu [49 fotek]

.urbex: opuštěný hotel Přehrada, 2011 - 2016

lustry - opuštěný hotel Přehrada

Zprávu o tom, že se hotel Přehrada právě bourá, jsem dostala pozdě, ve čtvrtek 3. března ráno. Nějak se to ke mně dříve nedostalo. Začalo to v pondělí, stavba je prý velmi opatrně rozebírána, skončit se má v dubnu. Podle fotek s bagrem to vypadá, že křehký trojúhelníkový štít se skleněnými lustry padl za vlast jako první... Třeba se mýlím.

.úspěšné dokončeniny 2/2016

jaro 2015 - foto: ivunec

Únor byl krátký a zatraceně složitý. Stačila jsem onemocnět, vykašlat plíce, mít migrénu a několikrát šílet ze všech těch kopců povinností, co se musí stihnout v tak krátkém čase. Jedna věc je ale absolutně pozitivní, tedy dvě: venku začíná být více světlo a uvnitř (tj. v rionce) začínám mít chuť více psát :)

Co se mi povedlo dokončit v únoru 2016?

.fotky: předjaro na Petrově

Petrov

Plánovala jsem jet do Prahy na koncert, ale akce byla bohužel na poslední chvíli zrušena. Co s načatým odpolednem? Ležet v posteli můžu jindy... I popadla jsem Fotův stroj a šla ven. Neměla jsem žádný konkrétní plán, kam vyrazit, ale venku bylo zrovna krásně sluníčkově. Fialky v Maloměřicích budou až v dubnu, Obřany jsou lepší v létě. Napadlo mě, že se po letech zase podívám na Petrov. Jezdím kolem něj doslova každý den, ale už aspoň pět let jsem se tam nebyla pořádně projít.

.fotky: zimní zahrada

Štědrý den - momentka přes zadní okno autobusu

Sedmadvacátý prosinec, prý. Ale jako by byl pořád ještě podzim. Vzduchem se nesou vůně tlejícího listí, kůry a kouře, krajina je idylicky ozářená červánky, skoro byste čekali, že ze svahu seběhne horda dětí se psy a v jednom chumlu přeletí přes lávku nad potokem. Ves je ale přes Vánoce skoro vylidněná. Kdysi obrovské kopce jakoby se za ta léta scvrkly a kdysi malé keříky vzrostly a překryly známý výhled neznámou matérií. Stromky zhoustly a zakryly holé kopce zčernalé dávným požárem. Krajina se za dvacet let přemodeluje, stokrát se obalí listím a zase opadá. Nikoho by nikdy nenapadlo, jak moc se kraj jeho dětství dokáže změnit.

.fotky: noční výprava na střechu vodárny

silnice

Den po Štědrém večeru ještě pořád ani trochu nemrzlo. Byl spíše takový podzim, nad studeným údolím se vznášela nenápadná mlha a tmou problíkávaly světla nedaleké obce. Rionek a Kňák si sbalili foťáky, kapesníky, stativ, rukavice a hroznový cukr a vypravili se na noční procházku s plánem vyfotit nějakou tu mlhu a podívat se na rozsvícený vánoční stromeček. Vydali jsme se do kopců, prolezli roštím, prošli se po poli a vyšplhali na budovu vodárny (nevím, jak se ta budova jmenuje doopravdy, ale říkáme jí vodárna a prokazatelně v ní šumí voda), z níž jsme čumákovali a fotili okolojedoucí auta na dlouhatánský čas.
Vánoční stromeček se zhasnul jen chvilku předtím, než jsme k němu dorazili.
Mlha nebyla.
TAG ŇYC.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - fotky