fotky

Nové i staré věci ve fotogalerii a příběhy k nim.

.fotky: Ivunec a podzimní #Ololmouc

Tyhle fotky jsme nafotili s Ivuncem a Jožkou koncem října v krásném olomouckém parku a okolí. První den víno a druhý den čajovna. Já vím, že mi to strašně trvalo a podzim už dávno utekl, ale Iva to má ode mě aspoň k svátku (pozdě. teda)... A TY OČI JAK HŘEBÍKY VŠUDE. že!

Galerie • 2015 10 27 - 28 Ivunec v Olomouci [83 fotek]

.fotky: linuxAlt... pardon... openAlt 2015

openalt 2015

O víkendu 7. - 8.11 2015 se v prostorách brněnské FIT VUT odehrál další ročník konference OpenAlt, která navázala na mnohaletou tradici LinuxAltu a rozšířila se o další zajímavé tematické okruhy (otevřená data, právo, vzdělávání, mobilní technologie, open-hardware apod.) Jelikož se termín v posledních letech vždy kryl s naším Samhainem, minulý ročník OpenAltu jsem absolutně zasklila, ale tentokrát to vyšlo na další víkend (chválím!) Tři dny před startem jsme se hecli, že tu sobotu dáme a tak mě Ivunec a Zakňaktel kolem půl deváté vykopali z polospánku na nádraží a šli jsme do toho.

Galerie • 2015 11 07 OpenAlt [80 fotek]

.moje malá ouškatá

mimi

Ve věku dvou let a necelých dvou měsíců dnes velmi nečekaně odešla Ušomyš neboli Ušátko neboli Kvrteček - Qwerty z Nippylandu. Předtím nevykazovala žádné akutní problémy, bylo to velmi náhlé.

.a pak svět začal zlátnout

Poslední tři dny cestou do práce vždy projíždím nádhernou zářivě žlutou alejí. Pochopitelně nemám čas vystoupit, vracím se až nočním rozjezdem a s příchodem tmy bývám hrozně unavená. Jistě, jak jinak by to mohlo být v momentě, kdy bych ze všeho nejradši kreslila a dokončovala kalendář? Ironie jako vždy.

Dnes jsem si nechala schválně ujet jednu šalinu a získaných šest minut jsem věnovala žlutým stromům. Nic už není tak zelené, jako před pár [ugh! jak se to stalo?] týdny v tomto postu. Je to nádhera. Běžte ven, jestli můžete. Chci se zastavit, vystoupit, nespěchat, nemuset - ale právě teď to není absolutně možné. Listí prolítává mezi prsty. Fotky za úprku.

Galerie • 2015 10 23 žlutý den - Zetor a Židovský hřbitov [15 fotek]

.říjen v zahradách

Říjen si rozložil svou paletu v zahrádkách na kraji Krna. Po dešti jsem na procházce mezi ničím a čímsi ulovila tyhle náhodné obrázky. Dnes bylo pěkně.

Galerie • 2015 10 07 podzim v Řečkovicích [9 fotek]

.tkalcovny, střepy, diskety a lásky

továrna

Počátkem září jsem se podruhé vypravila na průzkum opuštěné továrny Vitka, tentokrát z "druhé strany", se stativem, časovou rezervou a trochu větším srdcem v kalhotách. Zaskočilo mě hned několik věcí. Areál je nejen nehorázně, hořce krásný (zvlášť v dopoledním baboletním slunci), ale skutečně obrovský. Dojem, že jsme s Kik v předchozím případě prošly "polovinu" areálu, byl mylný, šlo jen o nepatrnou část. A mimo to, stativ je tak trochu prokletí: nejen, že se jím můžete odstrkovat, ale taky si díky němu přinesete domů mnohem víc použitelných fotografií. Sbohem, rychlé rozhodování; vítejte, stovky obrázků, co nedokážu smazat. Těší mě.

.fotky: neočekávaný urbex v obci na kopci

zarostlý opuštěný dům

Výprava s foťákem do továrny mě čeká až zítra, ale urbexové božstvo se na mě pošetile uchichtlo již dnes. Když jsem řízením osudu omylem přejela do vedlejší vesnice (řidič autobusu asi zapomněl, že tam jsem, nebo nevím), asi minutu a třicet vteřin jsem nadávala, neboť mi tím přibyly dva kilometry zpáteční cesty, ale! Těsně vedle řečené cesty, lemované břízami, vyviklanými prehistorickými patníky a keři zralých špendlíků, jsem našla zajímavou opuštěnou budovu zřejmě kdysi patřící k JZD. V obci mezi ničím a ničím zírá vymlácenými okny do kraje a pomalu zarůstá šípky a travinami. Dovnitř jsem nelezla - a dobře tomu: nade mnou se sice hnaly naprosto luxusní fotogenické obláčky, ale na druhé straně kopce už číhala temná masa bouřky.

.tajemná zahrada: strom, list, světlo, stín, bod, čas, prostor

suchý list na mokrém papíře

Dočasný design tvořený pomíjivými materiály moc neumím vytvářet - mám tendenci minulost spíš konzervovat a katalogizovat, takže se přirozeně snažím rozpadu díla zabránit. Například tím, že ho zvěčním pomocí trvalejší technologie - vyfocené jídlo samozřejmě není totéž co pravé jídlo, které můžete očichat a dotknout se ho, ale jeho otisk zůstane v historii mnohem déle. Zachovat všechny vlastnosti pochopitelně není možné. Padající listí nad mou hlavou byl okamžik v čase, který se nedal reálně zachytit; lísteček, co mi spadl na výkres, už ale dokážu vyfotit. Jeho hmatatelná podstata se časem rozpadne, fotka by ho ale - dokud se nerozpadne tenhle server - mohla přečkat.

.fotky: ohně západu

západ slunce

Včera večer štěkali psi a lišky, na mezi se smály děti, foukal vítr a obzor byl pestrobarevný. Teď se venku ve tmě žení čerti. Vypadá to, že podzim už je tady. Posílám pár posledních momentů, než nebe zhaslo.

(Třeba pro Ivunec.)

2015 09 05 ohně západu [4 fotky]

.fotky: obskurní zámek v Letovicích

zámek Letovice

Fotografické resty tvoří specifický segment usazenin na disku. Jsou to takové malé vykřičníky, které vám tančí před očima, kdykoli otevřete nojbuk. Tuhle sadu posílám Kiki. Fotky vznikly ve stejný den, jako již zveřejněná dokumentace továrny Vitka. Není to tak docela urbex v pravém smyslu slova, ale rozbitost a tajuplnost interiéru, kam vás pošlou samotné bez průvodce, abyste si mohli volně hrát na klavíry (melodie z Titanicu included), má své kouzlo. Vtipná obskurnost omlácených prostor osázených vycpanými havrany vás může buď okouzlit, nebo ji vůbec nepochopíte. Ohavná výstava Guru Járy na samém konci expozice je ohavná, ale knedlík s vajíčkem a zmrzlina mě uklidnily. Doporučuji - čtyři "Nevermore!" z pěti...

.teorie o velikosti a poměru: Zubi a Nehti

potkaní holčičky

Od včerejška máme doma další dvě malé potkanky ze zverimexu. Je jim asi měsíc a jsou podle všeho ze stejného vrhu. Stalo se to náhle a spontánně, ale místa je tady dost a myslím, že se u nás budou mít dobře. Dostali jsme se do bodu, kdy víme, že dokážeme vychovat jakoukoli krysu - i adoptovanou - a nic hrozného se nestane, resp. žádná potenciální možnost není děsivá, i to případné těhotenství bychom asi zvládli. Nová mimina jsou dvě milé, zvědavé samičky v trapně se opakujících barvách: stydlivější šedobílá husky (Zubi) a voprsklá černá s bílým flíčkem na bříšku (Nehti). Jména byla napřed vtip, ale asi už jim to nikdo neodpáře. Muhehe.

.Halestorm v Praze: tenkrát poprvé

Halestorm v Praze 2015

Vedro. Šeptání. Tma. Narůstající napětí. Dusno. Pot stékající po čele, po rukách, po nohách. První řadu tvoří skoro samé holky, dívky a ženy. Dav je ale různorodý, vidíme i starší fanoušky a chlapy jako hory. Co je sem přivedlo? Podle některých přišli proto, že kapela má zpěvačku, která má prsa. Jasně, zahlídli jsme bradavku, hurá (zdravíme Novinky, český Daily Mail). Někteří z nás ale začali poslouchat i texty a vnímat celkový potenciál Halestorm. Am I brave enough, am I strong enough to push away my fear, to stand where I'm afraid? Za pár hodin z tohohle sálu všichni odejdeme o něco odvážnější. Pero je mocnější než prsa.

.hale brain storm

náhrdelník pro lzzy hale, halestorm

Dnes odpoledne jedu do Prahy podívat se na Halestorm. Je to americká rocková kapela s velmi hlasitou ženou za mikrofonem. V Česku jsou poprvé, jejich poslední deska Into The Wild Life mě baví a Lzzy je výrazná a zajímavá osobnost, takže jejich tvorbu a pohyb docela sleduju a moje účast na koncertě je v podstatě automatická. Proslýchá se, že vstupenky jsou údajně už vyprodané, takže v tom mikroLucernaMusicBaru bude asi zábavná tlačenice. Ráda bych si s Halestorm aspoň chvilku popovídala, pokud jim to čas dovolí ("oficiální" meet & greet pořadatele je dostupné jen přes facebooky, takže se budu plížit někam do dvora za autobus nebo tak něco). Pro případ, že mi to vyjde a potkám se s Lzzy, mám pro ni tento níže nafocený dárek - červená verze pro ni čeká zabalená v tašce (I Am The Fire), tu zelenou si ponesu na krku (Sick Individual!). Za přivedení k tomuto nápadu moc děkuji Saarouss, s níž jsme nad tématem potenciálního dárku strávily velmi příjemnou chvíli brainstormingu. Očičkatost rocks, yeah.

.zelené dveře a další příhody z opuštěné továrny

Opuštěná továrna Vitka

Náš příběh začal v údolí řeky Svitavy na hranici Čech a Moravy. Ačkoli spojení s Brnem zajišťuje hlavní vlaková linka, vystupujeme v sobotu ráno na úzké nástupiště prakticky samy. Trať v tomto místě je víceméně souběžná s povodím řeky a vstupní brána do areálu bývalé továrny Vitka, mediálně s oblibou nazývané "Schindlerova továrna", je jen pár desítek metrů od železniční zastávky. Na satelitní mapě můžete ještě pořád vidět původní zástavbu, která byla podle Jirky Kaliny relativně vcelku (a dokonce hlídaná) ještě v roce 2011. Dnes už do prostoru ční pouze rozhlodané štíty nejvyšších budov a zbytek se pozvolna rozpadá. Majitel údajně zmizel. Netřeba dodávat, že původní plán obce Brněnec vytvořit zde muzeum se nikdy neuskutečnil.

.fotky: páteční skok mezi motýly a třešně

motýlí fotografie

V pátek ráno jsem podnikla rychlovýlet na venkov, primárně za účelem sběru třešní (trasa Crhov - Loucký dvůr - Lysice - Královo Pole). Nakonec došlo také k obohacení mojí sbírky motýlí a krajinářské fotografie. Obě mise byly úspěšné, i když jsem po ránu na vsi zažívala teplotní šok, neboť je tam permanentně asi o 10°C méně, zatímco ve městě na mě trpělivě čekaly standardní třicítky. Vybrané motýlí záběry byly výsledkem více než hodinového pozorování a dvou ujetých spojů - v této oblasti vždy mocně zapomínám na to, kolik je hodin a s oblibou se věnuju dlouhým průhledům zarostlou krajinou s nekonečným ostřením na cokoli, co je zrovna v dosahu. Všechno kolem voní a bzučí a tyhle prázdninovo-pocitové věci jsou tak skvělé, že nemám čas ani chuť ničeho litovat.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - fotky