já já jenom já

.tetanie aneb hlava zachráněna... snad!

Mlha

Tetanie je syndrom vyvolaný obvykle extrémně sníženou hladinou hořčíku (magnesia) v krvi a projevující se nedobrovolnou kontrakcí svalů. Může se projevovat křečovými záchvaty, bolestmi hlavy, přecitlivělostí na světlo či hluk, slabostí v končetinách či závratí, vzácněji může dojít i ke ztrátě vědomí. Spouštěčem je zejména chronický stres.
Wikipedie: Tetanie

v září 2014 jsem sem napsala tenhle duchaplnej odstavec o divnejch procesech, co se mi občas dějou v hlavě. teda, aby nedošlo k mejlce - divný věci tam nosím neustále, jak je den dlouhej, ale ta hlava se občas sama vypnula a já jsem omdlela na veřejnosti... z neznámého důvodu. poprvý kolem maturity v roce 2006 na zastávce autobusu, naposledy minulej týden v říjnu 2017 na záchodě v čajovně. člověk si takhle zapne kalhoty, udělá dva kroky k umyvadlu a probere se na zemi s odřeným loktem, ruce a nohy rozhozený do všech stran. no, aspoň že nebyl nahatej!

.přelom 2017: úspěšné dokončeniny & na co se těším?

Adamov

„Mám ráda cesty vlakem, koleje zařízlý v lesích bez signálu, krátký okamžiky bezčasí mezi něčím a ničím.
Adamov. Morava. Sudety. Sto oken, neskutečné stavby zrcadlící se v řece, mlha, stromy, tma.
Na krátkej okamžik najednou zahlídneš stoupající kouř a domeček s rozzářenými okny a spící kočku a kruhy na vodě.
Čas se zastavil. A pak zas rozběhl.“
@ 27.12.2016


Kdybych měla tenhle rok zhodnotit jedním slovem, zřejmě to bude slovo náročný. Nic nebylo jednoduchý. Koneckonců, nic není zadarmo, že.

.obrazový průvodce: moje přípravy na Pustinu #asocial

návrhy post-apo kostýmu na larp

Červen - červenec 2016. LARP, návrhy kostýmů, šití, práce s kůží, design, kresba, post-apokalyptické úpravy, vlasy a ksichty... Těšení je převelikou součástí potěšení :)

.10 věcí, co mi zlepšují náladu

kos na stromě

Rána bych zrušil. Objem vynaložené energie, požadované k opuštění vyhřáté postele za tmy většinou ani omylem neodpovídá těm bezva stimulům, které na nás čekají "tam venku" (zima, bouřka, kafe, lidi). Člověk se musí upnout k čemukoli, co zavání aspoň trošku pozitivním prožitkem. Zrovna teď mám strašný problém s probouzením a s naprostou absencí chuti zvedat se z brlohu. Nechápu, čím to je, když teď už přece má být to "jaro" s tou "energií", ale cítím to ALL the time. Takže článek o nenápadné motivaci si sem píšu hlavně pro sebe. Ale je možné, že se tyto poznatky budou hodit i někomu jinému, kdo ještě pořád vězí jednou nohou v pasti zimního spánku a marně hledá v realitě nějaké barvy. Většina těch věcí nic nestojí - a ty, co jo, ty stojí za to:

.rozhovor: 10 otázek pro... @rionka

10 otázek pro rionku

Tento rozhovor publikoval @jiproch dne 2.3.2016 v rámci projektu "10 otázek pro..." na svém webu http://eprofa.blogspot.cz/.

Ahoj přátelé a kamarádi. Pomalu se blíží dvouleté výročí posledního rozhovoru projektu 10 otázek pro... a protože jsem nostalgický, stále jsem v sobě hledal sílu, která by mě vrátila do kolotoče otázek a odpovědí s uživateli Twitteru. Sama náhoda tomu chtěla, že jsem to nebyl já, kdo se rozhodl a řekl si: "Jdu zase do toho a začnu!", ale mail, který jednoho dne našel cestu do mojí schránky. Připomněl mi, že "sláva" 10 otázek pro... stále trvá, že jsou mezi námi lidi, kteří je čtou, ale hlavně, že je spousta uživatelů, kterým 10 otázek pro... pomohlo najít zajímavé lidi a kterým 10 otázek pro... Pardon, musel jsem si utřít slzu u oka. :-D Ten mail mě nakopnul a aby nezůstalo zase jen u slov, rovnou jsem autora pozval k rozhovoru a ona moje pozvání přijala. Přátelé, kamarádi, po dvou letech je tu opět 10 otázek pro...!

.inspirátor: o vílách a o dětství... možná

Ivunec v podzimním Olomouci, 2015

Jsem obrázkovej druh. Inspirace může přijít jakýmikoli kanály, mám obrovskou potřebu vnímat čichem, hmatem, chutí, sluchem i čtením. Nejsilněji ale reaguji na obrazy a taky se jimi nejčastěji vyjadřuji. Je zajímavé obrátit se ke svým kořenům, můžou trochu napovědět na marné otázky, kdo vlastně jsme. Nedávno jsem začala komunikovat s @jiproch a dávat dohromady potenciální odpovědi na jeho 10 otázek pro... (už to není překvapení a brzy se dozvíme víc :)). Je to ohromně zajímavé! Nikdy jsem nebyla v pozici toho, kdo odpovídá na interview, vždycky se lidí jen sama vyptávám na nesmysle. Člověka v opačné pozici náhle napadají věci, které ještě nikdy nahlas neřekl. Například odpověď na otázku, čím jsme chtěli "být" jako malí. (A proč nejsme?)

.úspěšné dokončeniny 1/2016

 Le rayon vert

Mám jednu strašnou vlastnost, která je asi dobře známá všem Vodníkům: neustále mě napadají nové nápady a načínám nové projekty, ale mám obrovský problém věci dokončovat. Proto jsem se letos zařekla, že každý měsíc chci něco úspěšně dovést do konce. Doděláme-li věc, přestane se povalovat v naší operační paměti coby povinnost ("mělo by se..."!) a promění se v uspokojivý pocit. Myslím, že tohohle pocitu potřebuju víc.

Co se mi povedlo dokončit v lednu 2016?

.užitečný seznam: předsevzetí 2016

rionka, 2011

Předsevzetí se můžou zdát jako zbytečnost, pokud máte pětiminutový attention span jako já a zapomínáte vzápětí i to, kam jste si položili všechny své diáře a nákupní seznamy. Osobnímu vývoji se ale nedá uniknout a některé věci se mi náhle dějí i přesto, že bych vyvinula jakékoli úsilí, tak proč se z toho zpětně neradovat. Takže si jednou za rok sepíšu věci, co bych ráda zvládla a další rok se divím, co jsem to minule plácala. Musím říct, že letos se mi to i přes různé náhodné klacíky pod nohama celkem dařilo. Tož hej:

.hlava

hlava

takže včera zase. nevím, kdy to bylo naposled, snad někdy začátkem léta, od té doby až do včerejška ticho po pěšině. jeden aspoň vidí, že to není vedrem. ani zimou. ani kouřením. ani jídlem. čím? co mám v hlavě?

poprvé to bylo myslím v juliánově na ulici, před maturitou jsem měla strašný stavy beze spánku a bez jídla, zato s plnou palbou nervů. myslela jsem si, že je to některou z těch prvních věcí. bylo hnusně, zima, chcalo. čekala jsem na autobus, že pojedu do školy, a najednou se mi oči otočily dovnitř a spadla jsem na dlažbu. rozsekla jsem si hlavu, odvezla mě sanitka, dívala jsem se, jak se mi z čela řine krev a přemítala jsem, jestli teď budu vypadat jako Harry Potter. celý den mi dělali různé testy, jestli vidím, cítím a reaguju na klepání do kolena a nakonec mě propustili s třemi švy na čele. jako Harry Potter stále nevypadám.

.telefonní budka v 1:2,35

telefonní budka na hlaváku + pár věcí/dojmů zachycených jednoho letního dne a ořezaných na úchylnej formát. hrátky s kapesními fotokurvítky přímo na ulici. víte ještě, co je telefonní budka? pamatujete telefonní karty?
pro zvídavé: formát těchto snímků je praštěný (1:2,35). proč? proč ne...

.pf 2008

Dva tisíce osm. První kreslené péefko. Divné mezidobí. Bydleli jsme s jedním chlapcem v malinkém bytě a mysleli jsme si, že je to "ono"... (Nebylo.) Zdrhla jsem ze školy, hrála hry a nevěděla, co dělat. (Počítače byly dobrá volba.) Odstěhovala jsem se k rybníku. Našla jsem si strašnou práci, ale byly za ni peníze (a pak jinou a ještě jinou). Po dvou divných hluchých letech od maturity jsem začala konečně zase kreslit. Jenom tak, pro sebe. Divné vampirické věci, víly s křehkými křídly i bytosti s mnoha očičky. Najednou jsem produkovala mraky obrázků každý den. Divných i dobrých. Tenkrát vznikl první koncept pro očičkytku. Neměla jsem to se mnou jednoduché, ale v nejsložitějších životních momentech vznikaly ty nejzajímavější kresby. Nevím, proč to takhle funguje, ale je to tak.
[28.12.2015]

[ Historii všech rionkových péefek najdete pod tagem PF. ]

.pf 2007

"Never fear shadows. They simply mean there's a light shining somewhere nearby."

Druhé PF v historii, tentokrát fotografické. Na dávné fotce je rionka; u svíčky ji tehdy v noci na podlaze v roce (snad) 2004 fotil h-gen aka Shodain, s nímž pak asi tři roky chodila. Snažili jsme se najít v životě nějaká světlíška. Hodně jsem se tehdy poučila: o tom, že vztahy nejsou černobílé, problémy mají více úhlů a "krása" se dá najít i v místech považovaných jinými za "ošklivá": zříceniny, opuštěné domy, podzemní chodby. Můj obličej, který se mi nelíbil a on ho přesto neustále zkoušel fotit. Hrady, kytary, východy i západy slunce, vlaky, nádraží, koleje, ohně, bubny, písně, rybníky, mlhy, bolavý nohy a cesty do nikam. Foťáky po kapsách ever since. Mnohé z těch věcí jsem zapomněla a mnohé dnes znovu objevuji s pocitem, že to ve mně přece už je a perfektně to dává smysl.
[28.12.2015]

[ Historii všech rionkových péefek najdete pod tagem PF. ]

.pf 2006

Jedno z prvních PF, které jsem kdy zveřejnila; to nejstarší. V roce 2005 jsem tyhle věci rozesílala hlavně po HofyLandu a výjimečně mailem. Font je celý rozklepaný, protože jsem ho dosazovala v Malování (nedivím se mu!); nic jiného pro editaci obrázků na školních počítačích nebylo. Obrázek ještě není můj - autorem je Dorian Cleavenger a poselství je sice poněkud naivní, ale je to už deset let, tak co...

[ Historii všech rionkových péefek najdete pod tagem PF. ]

Přihlásit se k odběru RSS - já já jenom já