Krno

Obrazy a příběhy, vztahující se k mému městu jménem Krno. Tato obec není ani trochu fiktivní a jakákoli podobnost s lidmi a místy, které znáš, může být značně reálná až hmatatelná. Sestimsmiř.

.pátý červenec

západ slunce - Ostopovice

Dnes je státní svátek a Krno jako by se obrátilo naruby. Vychází sluníčko, oblačnost se protrhává, lidi do sebe nevrážejí, necpou se a netváří se jako kakabusy. (Kakabus je speciální linka busu.) Vylosovala jsem si o svátcích práci. Nikde není nic otevřeno, takže si jdu koupit jídlo k Vietnamcům na nádraží. Hned za mnou přichází chlapec v nažehlené košili a objednává si pět jídel s sebou. Zřejmě zásobuje celou kancelář. Hladovej tejden.

.sobotní ráno, měsíc růží

šípková růže - novolíšeňská

Ráno po dešti. Na chodníku rychle vysychají vlhké mapy a mezi potrhanými mraky vykukuje sluníčko. Chodník lemuje závěj z okvětních lístků šípkových růží. Jejich květy se proplétají skrze zábradlí a vykukují na kolemjdoucí. Ještě cestou do práce na nich nacházím fotogenické krůpěje. Zapomenu se u nich tak, že mi málem ujede i ta další šalina.

(28.5.2016)

• náhodné fotky: měsíc růží

.úspěšné dokončeniny 4 & 5/2016

pouť v Podolí

↑ foto: Zatnaktel

Dubnovou dokončeninu jsem nějak nezvládla publikovat. Před měsícem jsem se cítila poněkud neschopně, vyčerpaně a jen těžko se mi hledalo něco, co bych považovala za podařené, i když jsem se aktivně snažila vyhledávat věci, co mi dělají radost. Je fascinující, jak dokáže změna úhlu pohledu zamávat s psychikou a to na obě strany. Dnes mi to ale asi dává smysl a zvládla jsem to dobře.

.fotky: duben v zahradách

fialky

květy, stromy a zahrady na cestě do Podolí k babičce a zase zpátky do Krna (až ku Křečkovicům). polozamračený duben, koruny stromů ve svatebním, všecko růžové, fialové a zelené.

2016 04 06 jaro v Podolí [35 fotek]

.a jaro přišlo do Krna

fontána na náměstí Svobody

nemám tušení, jak bylo přes svátky, byla jsem zahalena hustou mlhou nevyspalosti, práce a nesmyslu. v úterý se to ale naprosto nečekaně prolomilo do nádherného slunečného odpoledne. někdy jsem líná jak zdechlina, ale včera jsem se prošla po Brně a půl hodiny zírala v chumlu dětí do vodotrysku na duhu. dneska už to bylo v hlavě zase jinak divný, ale chvějivý barevný obraz naštěstí zůstává v mysli hned za rohem, jenom nakouknout. světlo je tady. už mě nedostanou.

p.s. "V hlavě" je fakt zajímavá pohádka. :)

.čajovny v Brně: nekompletní neprůvodce

čajovna

Česká republika je údajně zemí s nejvyšší koncentrací čajoven na světě [zdroj]. Můžou být útočištěm pro lidi, kteří cigarety nekouří a klasické hospody jsou jim ukradené, ale rádi by si zarelaxovali v unikátním prostředí. Byla by chyba tento fenomén zabíjet.

.fotky: předjaro na Petrově

Petrov

Plánovala jsem jet do Prahy na koncert, ale akce byla bohužel na poslední chvíli zrušena. Co s načatým odpolednem? Ležet v posteli můžu jindy... I popadla jsem Fotův stroj a šla ven. Neměla jsem žádný konkrétní plán, kam vyrazit, ale venku bylo zrovna krásně sluníčkově. Fialky v Maloměřicích budou až v dubnu, Obřany jsou lepší v létě. Napadlo mě, že se po letech zase podívám na Petrov. Jezdím kolem něj doslova každý den, ale už aspoň pět let jsem se tam nebyla pořádně projít.

.fotky: až na kraj světa

mlhy v Krně

V sobotu jsem šla navštívit babičku až na kraj světa do Podolí... a bylo to zatím asi nejmlhavější den roku. Nebo aspoň nejmlhavější den, co do mě zatím narazil. Aleje stromů se ztrácely v bělavém oparu a za každým dalším stromem a lampou to vypadalo, že dál už nic není. Narozdíl od jara, léta či podzimu mě v zimě moc nenapadá, co fotit, protože obvyklé kýčovitě hezké obrazy s romanticky zasněženými vesničkami v bahnitém Krně příliš nevídám (a spíš se tedy v tomto období soustředím na přebírání archivů a zimní spánek), ale tohle mě bavilo. Rozkošné, náladové, heboučké a malinko hororové. Úžasné stromotvary a tenké zmrzlé prstíčky.

.ozvěny středoškolských humorů: 10 let po maturitě!

Petrov

Ve čtvrtek 4.12. jsem se viděla s kamarádkou a bývalou spolužačkou Peťkou, která je momentálně na mateřské se svým malým archandělem Gabrielem. Prodiskutovaly jsme mnoho historie a dostaly se opět i k tématu školní kroniky! Kroniku jsem dávala s pomocí spolužáků dohromady v letech 2002 až 2006. Tehdy jsme sice ve škole už měli internet, ale nikdo k němu nesměl a počítadla byla zásadně skryta pod dečkami v zamčené učebně. Všechno jsme tedy psali rukama, vlepovali fotky, kresby, karikatury, taháky, seznamy profesorských hlášek i ukradené cedule z tkalcovny. Většina vtípků je šíleně pubertální - aby taky ne, když nám bylo šestnáct.

.a pak svět začal zlátnout

Poslední tři dny cestou do práce vždy projíždím nádhernou zářivě žlutou alejí. Pochopitelně nemám čas vystoupit, vracím se až nočním rozjezdem a s příchodem tmy bývám hrozně unavená. Jistě, jak jinak by to mohlo být v momentě, kdy bych ze všeho nejradši kreslila a dokončovala kalendář? Ironie jako vždy.

Dnes jsem si nechala schválně ujet jednu šalinu a získaných šest minut jsem věnovala žlutým stromům. Nic už není tak zelené, jako před pár [ugh! jak se to stalo?] týdny v tomto postu. Je to nádhera. Běžte ven, jestli můžete. Chci se zastavit, vystoupit, nespěchat, nemuset - ale právě teď to není absolutně možné. Listí prolítává mezi prsty. Fotky za úprku.

Galerie • 2015 10 23 žlutý den - Zetor a Židovský hřbitov [15 fotek]

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Krno