Krno

Obrazy a příběhy, vztahující se k mému městu jménem Krno. Tato obec není ani trochu fiktivní a jakákoli podobnost s lidmi a místy, které znáš, může být značně reálná až hmatatelná. Sestimsmiř.

.vzpomínky: VLNA 4 - pohřeb sekundárního sektoru [2013]

Vlněna

Dnes jsem si do meníčka napravo přidala položku "nostalgičník". Nostalgičník mi vznikl v hlavě v reakci na nedávno ohlášené změny v kulturním schématu města Krna. Asi tři měsíce jsem byla vypnutá, neschopná kamkoli chodit, a v den, kdy jsem šla poprvé do práce, vyšlo najevo, že se zavírá Boro. Poslední koncert a zavíračka bude 18. června. Dnes postihne stejný osud Mandragoru na Křenové, večer ji jdeme dopít. Nad Vlněnou se vznáší demolice jako plesnivej otazník. V této rubrice nebude dlouho prázdno.

.prostě taková třešeň

Brno, Trnkova: výhled do údolí

Původně jsem si říkala, že jít tam takhle navečer je špatný nápad; všichni, kdo přes ten kopec jezdívají, přece ví, že nejkrásnější to tam je brzo ráno, když se nad jejich městem tam v údolí převaluje hustá bílá mlha a vykukují z ní jen sinalé siluety komínů. Za zatáčkou jsem ale změnila názor. Nad Krnem visela žhnoucí rudá koule a pomrkávala mi do objektivu, zatímco se stíny nenápadně prodlužovaly a chytaly kolemjdoucí za šosy. Sýkorky čile tweetovaly, ještě když jsem se vracela domů.

.žlutej podzim v lese za hřbitovem

jdi mi k šípku

Půlka října, to nejžlutější období roku, mi téměř utekla. Ještě že tu mám Danush a Ivunec, aby mi to připomněly svými obrázky. Jakmile se konečně naskytlo volné odpoledne, vyrazila jsem do lesa na konci Staré Líšně. Ten den věděl, jak se na něho těším, takže zubaté sluníčko snaživě svítilo a beránky na nebi se přátelsky trkaly. Cesta k jízdárně byla zasypaná hromadou pomalu hnědnoucího, ale pořád ještě barevného listí, které se pomalu snášelo z korun stromů. Bylo to jako procházet zlatou chodbou, ve které vás občas někdo zlehka pohladí po vlasech. To na fotkách jsou vlastně všechno jenom prchavé okamžiky. Pocity ve foťáku. Ještě pořád nejsme v té části roku s mlhou, tmou a holými stromy. Letos to ale všechno utíká nějak rychle.

.galerie: dolní nádraží, červenec 2013

Brno, dolní nádraží

Dobře schované Dolní nádraží letos zažilo prchavou chvilku slávy s davy, okamerovanými rodinkami, toitoikami a párky, když se kvůli červencovému odklonu dopravy z Hlavního nádraží stalo na okamžik centrálním dopravním uzlem města Krna. Předpokládám, že teď už po něm už nikdo ani neštěkne a na Dolní nádraží bude dalších sto let tiše padat uhelný prach (stejně jako na nedaleké rezavějící autobusové nádraží), dokud nebude konec všemu. Takže teď je ten pravý čas na jedovaté fotky z nostalgického léta. Nejzajímavější budovou v dané oblasti je vysoký cihlový dům s kruhovými okny ve štítě a narušenou statikou. V minulosti možná plnil úlohu depa (vede do něj kolej) nebo nějakého skladiště a je dobře vidět už z příjezdové cesty od Zvonařky. Bohužel je mocně oplocen a okna jsou na to, abych nakoukla, až příliš vysoko. V okolí je i pár dalších zajímavých věcí, určitě se k nim ještě dostanu.

Galerie • 2013 07 16 dolní nádraží (43 nových fotek)

.vlnění

přízová

Na začátku byla 3. VLNA, vynikající alternativní hudební akce v rozpadající se budově Vlněny (fotky ještě nemám zpracované jsou zde - a už 12. října bude další, 4. VLNA, musíme přijít). Následovala procházka po Přízové (Přízově? tojefuk), z níž jsem si přinesla další fotodokumentaci. Nakonec vznikl tenhle obraz.

Už jsem říkala, že mám ráda rozpadlý flekatý zdi?

Galerie • 2013 09 08 out of my mind tonight (9 nových fotek)

.galerie: Stavědlo 1 a odstavná kolej

Odstavné koleje za řekou Svratkou

V létě 2013 bylo oznámeno, že přes prázdniny bude část brněnské vlakové dopravy odkloněna na Dolní nádraží. Tato nenápadná stanice z roku 1856 byla do té doby využívána jen pro nákladní dopravu, osobní vlaky tudy projížděly jen sporadicky. Když jsem si přečetla krásný text Jirky Kaliny o posledním osobním vlaku projíždějícím kolem starosvětské plechové cedule, chtěla jsem to místo rychle najít, než ho zavalí turisté. Nakonec jsem ale vyrazila více na jih a našla něco úplně jiného.

.lastfm journal: DROM v Boru - Zachvění v ledu a kamení (2013)

Drom v Boru 2013

Publikováno: 20 Apr 2013, 09:19
Tato stránka obsahuje odkazy na Internet Archive.

Event: Thu 21 Mar – DROM / Le Bain de Maid, Boro, Brno
liberec, cheb, czech republic | dno moře, čárka, srdíčko!


Chvilku před devátou se sypu ze schodů do brněnského Bora, kde hrají Drom, na které se už asi tak měsíc těším. Jejich poslední album Hectop bych zařadila do svého žebříčku Nej Divností roku 2012 i přesto, že žádný nemám. Definitivní rozhodnutí, že půjdu a koupím jejich album, mi v září trvalo přesně čtrnáct minut a jedno srdíčko na last.fm. Dodnes tam ten symbol visí jako neodmyslitelná tečka v prázdnu za poslední stopou. Nabízí se tedy otázka: Tak co, kluci, budete tak dobří i naživo?

.lastfm journal: Y [why] - hi, guys, I’m your weirdest fan (2013)


Publikováno: 7 Mar 2013, 02:50
Tato stránka obsahuje odkazy na Internet Archive.

Event: Thu 28 Feb – MamaMrdaKeftes, Boro, Brno
recense/profil/whatever | Y (Slovinsko)


Není to žádný cukrovaný slaďák. Je to, jako byste k trpkému vínu přikusovali dva vynikající sýry: smetanový, ze kterého vyrůstají propletené kořeny, co se vám zarazí až do hlavy, a druhý tvrdý a výrazný, swingující v basových tónech hluboko pod všemi těmi vrstvami. Zatímco Boss a Sekretářka se v akčnějších pasážích prakticky topili v činelech (což je strašná škoda, protože na studiovce jsou fakt dobří), nazvučení následujících Y nemělo chybu. Na pódium („pódium“) tiše přišel člověk s kytarou, přitáhl si fošnu pobitou dvěma řadami barevných krabiček a vyloudil ZVUK.

.pf 2007

"Never fear shadows. They simply mean there's a light shining somewhere nearby."

Druhé PF v historii, tentokrát fotografické. Na dávné fotce je rionka; u svíčky ji tehdy v noci na podlaze v roce (snad) 2004 fotil h-gen aka Shodain, s nímž pak asi tři roky chodila. Snažili jsme se najít v životě nějaká světlíška. Hodně jsem se tehdy poučila: o tom, že vztahy nejsou černobílé, problémy mají více úhlů a "krása" se dá najít i v místech považovaných jinými za "ošklivá": zříceniny, opuštěné domy, podzemní chodby. Můj obličej, který se mi nelíbil a on ho přesto neustále zkoušel fotit. Hrady, kytary, východy i západy slunce, vlaky, nádraží, koleje, ohně, bubny, písně, rybníky, mlhy, bolavý nohy a cesty do nikam. Foťáky po kapsách ever since. Mnohé z těch věcí jsem zapomněla a mnohé dnes znovu objevuji s pocitem, že to ve mně přece už je a perfektně to dává smysl.
[28.12.2015]

[ Historii všech rionkových péefek najdete pod tagem PF. ]

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Krno