nostalgie

.deníček: 20160512

hrad Cimburk u Koryčan

Mylí deníčku, po několika letech jsem vlezla na hofyland a je to vtipné. :D

.třídní sraz po deseti letech

hromadné foto třídy 4.V

Včera proběhl třídní sraz s maturitním ročníkem po deseti letech. Někteří nemohli přijít, někteří kojili a někteří brzo utekli, ale přesto jsme se sešli v deseti lidech (silné játro) a bylo to přátelské, příjemné a nostalgické. Ačkoli by nás to v šestnácti nenapadlo, jsme v podstatě pořád stejní, jen někteří získali nová jména nebo se jim narodily děti. Vypadáme čímdál stejně. Překvapivě větší část z nás stále maluje, fotí nebo se jinou formou věnuje umění či designu. Asi jsme skutečně byli "poslední silnej ročník", jak nám kdysi vyhrožovali, haha. Stali jsme se kancelářskými krysami, rukodělnými výtvarnicemi, učitelkami a lektorkami, manažerkami, technology i matkami. Bylo fajn se potkat, je to celé takové mírně hořkosladké, ale velmi příjemné. Někteří z toho měli pocit, jako bychom měli jít zítra zase do školy :)

.rozhovor: 10 otázek pro... @rionka

10 otázek pro rionku

Tento rozhovor publikoval @jiproch dne 2.3.2016 v rámci projektu "10 otázek pro..." na svém webu http://eprofa.blogspot.cz/.

Ahoj přátelé a kamarádi. Pomalu se blíží dvouleté výročí posledního rozhovoru projektu 10 otázek pro... a protože jsem nostalgický, stále jsem v sobě hledal sílu, která by mě vrátila do kolotoče otázek a odpovědí s uživateli Twitteru. Sama náhoda tomu chtěla, že jsem to nebyl já, kdo se rozhodl a řekl si: "Jdu zase do toho a začnu!", ale mail, který jednoho dne našel cestu do mojí schránky. Připomněl mi, že "sláva" 10 otázek pro... stále trvá, že jsou mezi námi lidi, kteří je čtou, ale hlavně, že je spousta uživatelů, kterým 10 otázek pro... pomohlo najít zajímavé lidi a kterým 10 otázek pro... Pardon, musel jsem si utřít slzu u oka. :-D Ten mail mě nakopnul a aby nezůstalo zase jen u slov, rovnou jsem autora pozval k rozhovoru a ona moje pozvání přijala. Přátelé, kamarádi, po dvou letech je tu opět 10 otázek pro...!

.fotky: předjaro na Petrově

Petrov

Plánovala jsem jet do Prahy na koncert, ale akce byla bohužel na poslední chvíli zrušena. Co s načatým odpolednem? Ležet v posteli můžu jindy... I popadla jsem Fotův stroj a šla ven. Neměla jsem žádný konkrétní plán, kam vyrazit, ale venku bylo zrovna krásně sluníčkově. Fialky v Maloměřicích budou až v dubnu, Obřany jsou lepší v létě. Napadlo mě, že se po letech zase podívám na Petrov. Jezdím kolem něj doslova každý den, ale už aspoň pět let jsem se tam nebyla pořádně projít.

.inspirátor: o vílách a o dětství... možná

Ivunec v podzimním Olomouci, 2015

Jsem obrázkovej druh. Inspirace může přijít jakýmikoli kanály, mám obrovskou potřebu vnímat čichem, hmatem, chutí, sluchem i čtením. Nejsilněji ale reaguji na obrazy a taky se jimi nejčastěji vyjadřuji. Je zajímavé obrátit se ke svým kořenům, můžou trochu napovědět na marné otázky, kdo vlastně jsme. Nedávno jsem začala komunikovat s @jiproch a dávat dohromady potenciální odpovědi na jeho 10 otázek pro... (už to není překvapení a brzy se dozvíme víc :)). Je to ohromně zajímavé! Nikdy jsem nebyla v pozici toho, kdo odpovídá na interview, vždycky se lidí jen sama vyptávám na nesmysle. Člověka v opačné pozici náhle napadají věci, které ještě nikdy nahlas neřekl. Například odpověď na otázku, čím jsme chtěli "být" jako malí. (A proč nejsme?)

.fotky: zimní zahrada

Štědrý den - momentka přes zadní okno autobusu

Sedmadvacátý prosinec, prý. Ale jako by byl pořád ještě podzim. Vzduchem se nesou vůně tlejícího listí, kůry a kouře, krajina je idylicky ozářená červánky, skoro byste čekali, že ze svahu seběhne horda dětí se psy a v jednom chumlu přeletí přes lávku nad potokem. Ves je ale přes Vánoce skoro vylidněná. Kdysi obrovské kopce jakoby se za ta léta scvrkly a kdysi malé keříky vzrostly a překryly známý výhled neznámou matérií. Stromky zhoustly a zakryly holé kopce zčernalé dávným požárem. Krajina se za dvacet let přemodeluje, stokrát se obalí listím a zase opadá. Nikoho by nikdy nenapadlo, jak moc se kraj jeho dětství dokáže změnit.

.fotky: až na kraj světa

mlhy v Krně

V sobotu jsem šla navštívit babičku až na kraj světa do Podolí... a bylo to zatím asi nejmlhavější den roku. Nebo aspoň nejmlhavější den, co do mě zatím narazil. Aleje stromů se ztrácely v bělavém oparu a za každým dalším stromem a lampou to vypadalo, že dál už nic není. Narozdíl od jara, léta či podzimu mě v zimě moc nenapadá, co fotit, protože obvyklé kýčovitě hezké obrazy s romanticky zasněženými vesničkami v bahnitém Krně příliš nevídám (a spíš se tedy v tomto období soustředím na přebírání archivů a zimní spánek), ale tohle mě bavilo. Rozkošné, náladové, heboučké a malinko hororové. Úžasné stromotvary a tenké zmrzlé prstíčky.

.ozvěny středoškolských humorů: 10 let po maturitě!

Petrov

Ve čtvrtek 4.12. jsem se viděla s kamarádkou a bývalou spolužačkou Peťkou, která je momentálně na mateřské se svým malým archandělem Gabrielem. Prodiskutovaly jsme mnoho historie a dostaly se opět i k tématu školní kroniky! Kroniku jsem dávala s pomocí spolužáků dohromady v letech 2002 až 2006. Tehdy jsme sice ve škole už měli internet, ale nikdo k němu nesměl a počítadla byla zásadně skryta pod dečkami v zamčené učebně. Všechno jsme tedy psali rukama, vlepovali fotky, kresby, karikatury, taháky, seznamy profesorských hlášek i ukradené cedule z tkalcovny. Většina vtípků je šíleně pubertální - aby taky ne, když nám bylo šestnáct.

.a pak svět začal zlátnout

Poslední tři dny cestou do práce vždy projíždím nádhernou zářivě žlutou alejí. Pochopitelně nemám čas vystoupit, vracím se až nočním rozjezdem a s příchodem tmy bývám hrozně unavená. Jistě, jak jinak by to mohlo být v momentě, kdy bych ze všeho nejradši kreslila a dokončovala kalendář? Ironie jako vždy.

Dnes jsem si nechala schválně ujet jednu šalinu a získaných šest minut jsem věnovala žlutým stromům. Nic už není tak zelené, jako před pár [ugh! jak se to stalo?] týdny v tomto postu. Je to nádhera. Běžte ven, jestli můžete. Chci se zastavit, vystoupit, nespěchat, nemuset - ale právě teď to není absolutně možné. Listí prolítává mezi prsty. Fotky za úprku.

Galerie • 2015 10 23 žlutý den - Zetor a Židovský hřbitov [15 fotek]

.fotky: ohně západu

západ slunce

Včera večer štěkali psi a lišky, na mezi se smály děti, foukal vítr a obzor byl pestrobarevný. Teď se venku ve tmě žení čerti. Vypadá to, že podzim už je tady. Posílám pár posledních momentů, než nebe zhaslo.

(Třeba pro Ivunec.)

2015 09 05 ohně západu [4 fotky]

.fotky: páteční skok mezi motýly a třešně

motýlí fotografie

V pátek ráno jsem podnikla rychlovýlet na venkov, primárně za účelem sběru třešní (trasa Crhov - Loucký dvůr - Lysice - Královo Pole). Nakonec došlo také k obohacení mojí sbírky motýlí a krajinářské fotografie. Obě mise byly úspěšné, i když jsem po ránu na vsi zažívala teplotní šok, neboť je tam permanentně asi o 10°C méně, zatímco ve městě na mě trpělivě čekaly standardní třicítky. Vybrané motýlí záběry byly výsledkem více než hodinového pozorování a dvou ujetých spojů - v této oblasti vždy mocně zapomínám na to, kolik je hodin a s oblibou se věnuju dlouhým průhledům zarostlou krajinou s nekonečným ostřením na cokoli, co je zrovna v dosahu. Všechno kolem voní a bzučí a tyhle prázdninovo-pocitové věci jsou tak skvělé, že nemám čas ani chuť ničeho litovat.

.remember to breathe

čtyři roční doby

Protáhla jsem se a v zádech to zapraštělo. Nadechla jsem se a málem se mi zatočila hlava. Sezení několik hodin ve strnulé poloze, to nám jde. V hospodě si sedneme, abychom se najedli nebo si dočetli knihu. Doma si sedneme k pičítačům. Na cestě mezi šedivými kostkami se není na co dívat, tak zíráme do displejů. Nabízí se otázka "proč", ale někdy je toho tolik, že na nějaké přemýšlení, kde je chyba, není v hlavě prostor. Nemůžu moralizovat. Právě se mi po několika dnech klidu, spaní a výplňkových blablačinností povedlo opravdu vypnout natolik, abych se dokázala uklidnit a napsat nějaké smysluplné texty a vyprodukovat smysluplné obrázky, s nimiž jsem opravdu spokojena. Proces vypínání někdy zabere i několik dní. A nabízí se další otázka - pomůže mi jako vždycky odjet do lesa?

.zapomenuté jaro: petrklíčení 2013

petrklíče

Kdybyste se mě zeptali, co poslední dobou nejčastěji dělám (třemi slovy), odpověděla bych zřejmě: čekám na jaro. Jen těžko můžu v plochém počítačovém věku bez příchuti necítit ten vlahý vítr a nemyslet od klávesnice na třepetající se listí bříz a rozfoukaný popel v ohništi. Které místo na světě považujete za "domov"?

.freehosting ic.cz končí, ani staré weby nejsou navždy

Je mi z toho trochu divně, když si vzpomenu na velkou část známých fanouškovských internetů před pár lety. Ale je to každopádně tady. Provozovatel bezplatného webhostingu IC.CZ se rozhodl ukončit provoz všech free webů a k datu 28.2.2015 (tedy dnes) je bude rušit. Měla jsem tam čtyři weby, uplácané na koleně, funkční cca od roku 2006. Forma a obsah se samozřejmě odvíjí od doby vzniku. Celé roky to tam leželo k dispozici lidem zdarma, pořád stejně, staticky, pseudo "navždy". Objektivně je to samozřejmě téma absolutně nezajímavé. Subjektivně nostalgie as fuck. Fňukalo jsem před týdnem, teď už jen uklízím rozbité URL.

.noční vlak

noční vlak

Náhodné snímky z nádraží: poslední noční vlak na Blansko.

Existují případy, kdy může být zrnitý, nepřirozeně zbarevný snímek s fleky a vinětou až za roh ideálním komunikačním nástrojem. Například při vzpomínání, toulavých náladách, fotografování poslední koleje... and wanderlust in general.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - nostalgie