o lidech

.pátý červenec

západ slunce - Ostopovice

Dnes je státní svátek a Krno jako by se obrátilo naruby. Vychází sluníčko, oblačnost se protrhává, lidi do sebe nevrážejí, necpou se a netváří se jako kakabusy. (Kakabus je speciální linka busu.) Vylosovala jsem si o svátcích práci. Nikde není nic otevřeno, takže si jdu koupit jídlo k Vietnamcům na nádraží. Hned za mnou přichází chlapec v nažehlené košili a objednává si pět jídel s sebou. Zřejmě zásobuje celou kancelář. Hladovej tejden.

.hrad Cimburk u Koryčan: jeden den nestačí

Okna hradu Cimburka

V zimě jsem si nostalgicky předsevzala, že se chci letos znovu podívat na hrad Cimburk u Koryčan, který jsme před nějakými asi devíti nebo deseti lety navštěvovali (nejen) v rámci LARPu Fraška a Pustina. Je to samozřejmě už šíleně dávno. Netušila jsem, kdo hrad v současné době spravuje, nečekala jsem žádné uvítací fanfáry, vlastně jsem spíš počítala s tím, že to asi už nebude ono a nebudu se tam už nikdy vracet, ale i tak jsem chtěla to místo ještě jednou vidět. Ano, modří už vědí. Hrad smrad je pořád sakramentsky krásný, po všech těch letech má stále silné kouzlo a i když jsem měla původně v plánu na něm zůstat jen pár hodin, nakonec jsem tam strávila tři dny.

• Květen 2016: 2016 05 07 - 09 Cimburk u Koryčan [90 nových fotek]

.třídní sraz po deseti letech

hromadné foto třídy 4.V

Včera proběhl třídní sraz s maturitním ročníkem po deseti letech. Někteří nemohli přijít, někteří kojili a někteří brzo utekli, ale přesto jsme se sešli v deseti lidech (silné játro) a bylo to přátelské, příjemné a nostalgické. Ačkoli by nás to v šestnácti nenapadlo, jsme v podstatě pořád stejní, jen někteří získali nová jména nebo se jim narodily děti. Vypadáme čímdál stejně. Překvapivě větší část z nás stále maluje, fotí nebo se jinou formou věnuje umění či designu. Asi jsme skutečně byli "poslední silnej ročník", jak nám kdysi vyhrožovali, haha. Stali jsme se kancelářskými krysami, rukodělnými výtvarnicemi, učitelkami a lektorkami, manažerkami, technology i matkami. Bylo fajn se potkat, je to celé takové mírně hořkosladké, ale velmi příjemné. Někteří z toho měli pocit, jako bychom měli jít zítra zase do školy :)

.ozvěny středoškolských humorů: 10 let po maturitě!

Petrov

Ve čtvrtek 4.12. jsem se viděla s kamarádkou a bývalou spolužačkou Peťkou, která je momentálně na mateřské se svým malým archandělem Gabrielem. Prodiskutovaly jsme mnoho historie a dostaly se opět i k tématu školní kroniky! Kroniku jsem dávala s pomocí spolužáků dohromady v letech 2002 až 2006. Tehdy jsme sice ve škole už měli internet, ale nikdo k němu nesměl a počítadla byla zásadně skryta pod dečkami v zamčené učebně. Všechno jsme tedy psali rukama, vlepovali fotky, kresby, karikatury, taháky, seznamy profesorských hlášek i ukradené cedule z tkalcovny. Většina vtípků je šíleně pubertální - aby taky ne, když nám bylo šestnáct.

.stuck by this river

Dunaj, Blava, 2011

Here we are
Stuck by this river
You and I
Underneath a sky that's ever falling down, down, down.
Ever falling down.

.poslední úplněk

Converge: All We Love We Left Behind

Vzpomínky.

červen 2010

"Podívej se, co mám! Úplně novej hudební časák." Syslinka mi ve Spolku podsouvá mezi ravioli a jablečný mošt cosi o velikosti slušné á čtyřky o tloušťce tehdy ještě neexistujícího sedmipalcoveho tabletu (včetně obalu). Tehdy ještě čtenáři četli skoro vsechno na papíře, pamatujete, ne. Na obálce je Mike Patton, uvnitř hromada zajímavých písmenek o grunge, neznámých kapelách i provařených metalech. Píšou to lidé, živí, fanouškovští, uvěřitelní. Má to krásný minimalistický design na matném papíře. Přesto se k dalším číslům dostávám až po roce.

.malé ohlédnutí za akcí #VanocniPohled 2014

Už doopravdy oficiálně skončil leden, péefkový měsíc, takže jsem si na stole sesumírovala souhrn akce #vanocnipohled 2014. Jen tak na památku. V prosinci 2014 (a trošičku i v lednu 2015) jsem rozeslala rekordních čtyřicet (omg) modrých vánočních pohlednic. Nazpět se mi vrátila tahle pestrobarevná sbírka úžasností od kamarádů i fanoušků. Všem moc děkuji:



.malé pouliční obrazy

tiffany lampy

Na začátku zimy začaly uprostřed města vyrůstat vánoční trhy. Ulicemi se proplétali spěchající kamkolijdoucí s tvářemi červenými od svařáku. Na rohu mezi nesmyslnou prodejnou růžového oblečení a nesmyslnou prodejnou černého oblečení seděl mladý kluk a hrál na hang drum. Je to taková oválná dunící mnohozvučně kovová věc, na kterou se hraje úderem prstů a dlaní. Z každé strany zní jinak.

.so lonely

prší

Rozprselo se. V podchodu pod hlavnim nadrazim sedi drobna hnedovlasa divka s utlym copem na rameni. Prostoru plni jeji hlas, vznasi se a nehmotne rezonuje mezi rezavejicimi odpadkaci a kusy kartonu. "So lonely, so lonely... so lonely." Sedi na obalu od kytary, pri zpevu privira oci. Pred ni naskladane noty, na nich kupa drobnych, vsechno spis omylem, cely vyjev jakoby sem ani nepatril.

.pán

dneska jsem sla takhle po nadrazi, zirala na saliny a najednou pan. tyhle veci se asi moc nehodi psat na internety, ale chci si to nekam poznamenat. no, proste pan na vozicku, snazil se chudak rychle dojet ke dverim te saliny ve snizene casti, kola pohanel rukama. pak zjistil, ze vysunuta najezdni rampa je moc vysoko. jsem tam tak stala, v ruce kabelu s kostymem od sysly, chtelo se mne spat a do tehle preplnene saliny jsem vubec nastoupit nechtela, ale najednou slysim: hergot, to je strasne vysoko! no co, mam dve ruce, poustim kabelu a rikam panovi: dobry den, chcete kousek zatlacit? - jo, to bych byl moc rád. - tak moment, pockejte, ja mam sice houby silu, jsem holka, ale to zvladnem. bacha na berle. aaa jeste kousek doleva. a uz jsme tam. typka zaparkuju dovnitr na plosinu vedle nejakeho kocarku, optam se, jestli je vsechno v pohode, pan je v pohode a dekuje. salinar zatahuje rampu a chce zavrit dvere, tak rikam nashledanou, vyskocim ze saliny a ta odjede.

.vzpomínky: bye, aranimas

carbon based lifeforms: world of sleepers

V letech 2009-2011 jsem pracovala na periferii Brna ve firmě, zabývající se řešením ETTx a později i FTTx pro koncové a firemní zákazníky. Během těchto let se ve firmě sešlo množství inteligentních a talentovaných lidí, kteří rozuměli tomu, co dělají a kterým jsem nemusela vysvětlovat počítačové vtipy na prstech. Jedním z nich byl Pavel, který si říkal Aranimas.

Přihlásit se k odběru RSS - o lidech