přežití

.přiznání: kalendář na rok 2017 nebude, ale...

Sestimsmiř. Pustina PA 2016.

Včera se na mě obrátili dva lidé s přesně stejnou otázkou: Bude kalendář 2017? Vzhledem k tomu, že jsem měla z nějakého důvodu kreativní blok jak sviň a za celý rok jsem nakreslila asi čtyři obrázky (z toho dva v posledním týdnu), pociťuji potřebu se veřejně omluvit: Ne, kalendář na rok 2017 vytvořit nestihnu. Musela bych ho mít už teď naplánovaný, nakreslený a postupně chystat obrázky k tisku. Což teď nemám.

.pustina PA 2016: ohlédnutí a poděkování

Aeronské jezero, 2016

Chceme-li k letošní Pustině PA napsat jediné slovo, bude to bezesporu slovo EPICKÁ. Každý z nás nepochybně narazil na své hranice, únavu, vyčerpání, nekonečnou vrstvu bláta, lógru, nepochopení, beznaděje. Na druhou stranu: jak už organizátoři v závěru poznamenali, na tenhle svět jsme si nehráli - tentokrát jsme v něm opravdu žili. A jakkoli mnozí z nás ryli držkou v zemi, později se zas vznášeli ve výšinách, tetelili se blahem a zkoumali opět a dokola svůj smysl života. "Kmen totiž nejsou ti, kdo tě stvořili - kmen jsou ti, kdo tě přijali..." (Vargaj).

.úspěšné dokončeniny 4 & 5/2016

pouť v Podolí

↑ foto: Zatnaktel

Dubnovou dokončeninu jsem nějak nezvládla publikovat. Před měsícem jsem se cítila poněkud neschopně, vyčerpaně a jen těžko se mi hledalo něco, co bych považovala za podařené, i když jsem se aktivně snažila vyhledávat věci, co mi dělají radost. Je fascinující, jak dokáže změna úhlu pohledu zamávat s psychikou a to na obě strany. Dnes mi to ale asi dává smysl a zvládla jsem to dobře.

.minimal i

fialková kytička

Málo signálu. Málo světla. Málo dřeva. Málo čokoládiček. Málo dopravního spojení. Málo možností výběru. Zní to, jako bych si stěžovala? Ale kdepak, dnes si tu sepisuji výhody, ba snad až superlativa. Trávím už třetí den v kraji, kde lišky dávají dobrou noc a veškeré prvky terénu skládají se z kopců a tmy. Dnes jsem podnikla výpravu za doplněním zásob, neboť v domečku chyběly esenciální doplňky, jako např. sůl, rohlíky, mýdlo, sirky a věnečky kakaové; to je ale všecko. Skoro celý zbytek týdne teď můžu prožít v téměř-tichu (skvík skvík, ozvalo se hned na zápraží) na okraji moravského lesa.

.remember to breathe

čtyři roční doby

Protáhla jsem se a v zádech to zapraštělo. Nadechla jsem se a málem se mi zatočila hlava. Sezení několik hodin ve strnulé poloze, to nám jde. V hospodě si sedneme, abychom se najedli nebo si dočetli knihu. Doma si sedneme k pičítačům. Na cestě mezi šedivými kostkami se není na co dívat, tak zíráme do displejů. Nabízí se otázka "proč", ale někdy je toho tolik, že na nějaké přemýšlení, kde je chyba, není v hlavě prostor. Nemůžu moralizovat. Právě se mi po několika dnech klidu, spaní a výplňkových blablačinností povedlo opravdu vypnout natolik, abych se dokázala uklidnit a napsat nějaké smysluplné texty a vyprodukovat smysluplné obrázky, s nimiž jsem opravdu spokojena. Proces vypínání někdy zabere i několik dní. A nabízí se další otázka - pomůže mi jako vždycky odjet do lesa?

Přihlásit se k odběru RSS - přežití