psaní v terénu

.stíny mezi stromy

zápisky z pohoří koňského hřbetu

ale huš, jak dlouho už. poslední hlubina obdobně zrůdné nezměrnosti zdá se víc jak desetiletí vzdálená. záchvat u studených oken v jedné ze sta milionů stejných a stejných a nekonečně stejných buněk slepených betonem a hovnama. civilizace tomu říkali. a přece: i tam, kde blyštivé hvězdy stékají po skalách a do nočního štěbetání žab zní psí oddychování a praskot kamen... i tam lze být ztracený a studený a beznadějně nesmyslný tak, jak jen slovy nelze postihnout. těžko říct, že to nikdo nečekal jak španělskou inkvizici. nosí se to v hlavě. bližší hlava než košile i kabát. hlava je vědomí, zkresluje a pokroutí tak, jak se játro či bachor nikdy neodváží.

v hlavě je každopádně mnoho dalších věcí. pocitů. obrazů. vjemů. galimatyášů.

.krysy identity

Chřiby

Onehdy mi bylo třicet.

Co jste si představovali, že budete umět, až vám bude třicet? Čeho podle svého názoru chcete dosáhnout, až vám bude třicet?

Budu už vědět, jestli chci mít rodinu a děti. Budu soběstačná a vyrovnaná sama se sebou. Budu rozumět svým pocitům. Budu mít tak akorát peněz na to, abych zvládla důstojně existovat. Budu mít pocit, že vím, co znamená doma. Budu umět věci, které stojí za pohled a budu schopná je předat dalším lidem. Budu rozumět lidem. Budu mít představu, kdo jsem a co tady dělám. Budu v sobě mít mír.

.inspirátor: prchavá díla, žhnoucí momenty

západ slunce nad Lomem

Umění moderní doby může být nesrozumitelné. Ale někdy dokáže amorfní struktura zaútočit na naše smysly nesmyslně nádherným způsobem. Uznávám a obdivuji roky zakonzervované statické postupy historické architektury, ale moderní design mě v poslední době naplňuje něčím, co naši předkové nikdy nemohli zakusit. Jsou to hrátky se světlem, odrazy, úhly, náhodami, s prostorem a časem. Jsou to věci, které by naší profesorce dějin výtvarné kultury nesedly do žádné z jejích vycizelovaných škatulek. Ani socha, ani malba, ani ryba, ani rak. Jenom radost prostě.

.tajemná zahrada: strom, list, světlo, stín, bod, čas, prostor

suchý list na mokrém papíře

Dočasný design tvořený pomíjivými materiály moc neumím vytvářet - mám tendenci minulost spíš konzervovat a katalogizovat, takže se přirozeně snažím rozpadu díla zabránit. Například tím, že ho zvěčním pomocí trvalejší technologie - vyfocené jídlo samozřejmě není totéž co pravé jídlo, které můžete očichat a dotknout se ho, ale jeho otisk zůstane v historii mnohem déle. Zachovat všechny vlastnosti pochopitelně není možné. Padající listí nad mou hlavou byl okamžik v čase, který se nedal reálně zachytit; lísteček, co mi spadl na výkres, už ale dokážu vyfotit. Jeho hmatatelná podstata se časem rozpadne, fotka by ho ale - dokud se nerozpadne tenhle server - mohla přečkat.

.první jarní koleje

brno maloměřice

maloměřice jih: deset stupňů, sluníčkovo, všecko dobře. koleje na všechny strany, tzv. všudeběžné. zviřátka!

z počátečně nepříliš pěkného dne se nečekaně vylouplo cosi naprosto nádherného. uvědomila jsem si to u řeky, kde do pozvolna tajícího bahna kdosi rozházel několik hrstí fialek. každých deset metrů se nad trsem kvítí rozplývá nějaký fotograf. hladinu čeří siluety kačenek, do vody zasněně hledí maminky s kočárky i random opilci s flaškama vína.

pár kroků od hlavního tahu začíná úplně nový svět: místo kolony aut slyším ptáčky a hřejivý vzduch je prosycen typickou železniční vůní dehtu.

Přihlásit se k odběru RSS - psaní v terénu