psüchologüje

.tetanie aneb hlava zachráněna... snad!

Mlha

Tetanie je syndrom vyvolaný obvykle extrémně sníženou hladinou hořčíku (magnesia) v krvi a projevující se nedobrovolnou kontrakcí svalů. Může se projevovat křečovými záchvaty, bolestmi hlavy, přecitlivělostí na světlo či hluk, slabostí v končetinách či závratí, vzácněji může dojít i ke ztrátě vědomí. Spouštěčem je zejména chronický stres.
Wikipedie: Tetanie

v září 2014 jsem sem napsala tenhle duchaplnej odstavec o divnejch procesech, co se mi občas dějou v hlavě. teda, aby nedošlo k mejlce - divný věci tam nosím neustále, jak je den dlouhej, ale ta hlava se občas sama vypnula a já jsem omdlela na veřejnosti... z neznámého důvodu. poprvý kolem maturity v roce 2006 na zastávce autobusu, naposledy minulej týden v říjnu 2017 na záchodě v čajovně. člověk si takhle zapne kalhoty, udělá dva kroky k umyvadlu a probere se na zemi s odřeným loktem, ruce a nohy rozhozený do všech stran. no, aspoň že nebyl nahatej!

.stíny mezi stromy

zápisky z pohoří koňského hřbetu

ale huš, jak dlouho už. poslední hlubina obdobně zrůdné nezměrnosti zdá se víc jak desetiletí vzdálená. záchvat u studených oken v jedné ze sta milionů stejných a stejných a nekonečně stejných buněk slepených betonem a hovnama. civilizace tomu říkali. a přece: i tam, kde blyštivé hvězdy stékají po skalách a do nočního štěbetání žab zní psí oddychování a praskot kamen... i tam lze být ztracený a studený a beznadějně nesmyslný tak, jak jen slovy nelze postihnout. těžko říct, že to nikdo nečekal jak španělskou inkvizici. nosí se to v hlavě. bližší hlava než košile i kabát. hlava je vědomí, zkresluje a pokroutí tak, jak se játro či bachor nikdy neodváží.

v hlavě je každopádně mnoho dalších věcí. pocitů. obrazů. vjemů. galimatyášů.

.úspěšné dokončeniny 4 & 5/2016

pouť v Podolí

↑ foto: Zatnaktel

Dubnovou dokončeninu jsem nějak nezvládla publikovat. Před měsícem jsem se cítila poněkud neschopně, vyčerpaně a jen těžko se mi hledalo něco, co bych považovala za podařené, i když jsem se aktivně snažila vyhledávat věci, co mi dělají radost. Je fascinující, jak dokáže změna úhlu pohledu zamávat s psychikou a to na obě strany. Dnes mi to ale asi dává smysl a zvládla jsem to dobře.

.mrcha nerozhodná

stromy

nerozhodnost. strašná obluda, co člověku sedí za krkem a je tam prostě pořád. těsně před spaním a těsně po probuzení. k čemu člověku je, že umí kreslit kraviny, počítat procenta, má hudební sluch, čichovou paměť a talent ku psaní, když ho škola ani život nikdy nenaučily, jak se správně rozhodovat?

.10 věcí, co mi zlepšují náladu

kos na stromě

Rána bych zrušil. Objem vynaložené energie, požadované k opuštění vyhřáté postele za tmy většinou ani omylem neodpovídá těm bezva stimulům, které na nás čekají "tam venku" (zima, bouřka, kafe, lidi). Člověk se musí upnout k čemukoli, co zavání aspoň trošku pozitivním prožitkem. Zrovna teď mám strašný problém s probouzením a s naprostou absencí chuti zvedat se z brlohu. Nechápu, čím to je, když teď už přece má být to "jaro" s tou "energií", ale cítím to ALL the time. Takže článek o nenápadné motivaci si sem píšu hlavně pro sebe. Ale je možné, že se tyto poznatky budou hodit i někomu jinému, kdo ještě pořád vězí jednou nohou v pasti zimního spánku a marně hledá v realitě nějaké barvy. Většina těch věcí nic nestojí - a ty, co jo, ty stojí za to:

.strom sem, strom tam

strom z roku 2004

Včera jsem nakreslila strom. Dlouho mi nic nakreslit nešlo, takže jsem z něj měla docela radost, i když byl divný a trochu rozpačitý. Rostly z něj ale oči, což beru jako pozitivum. Pár lidí se v reakci snažilo naznačit cosi o psychiatrii - ráda bych tedy oficiálně uvedla, že můj psycholog ze mě v poslední době radost má a rodiče jsou v pohodě, děkujeme za optání.

.minimal i

fialková kytička

Málo signálu. Málo světla. Málo dřeva. Málo čokoládiček. Málo dopravního spojení. Málo možností výběru. Zní to, jako bych si stěžovala? Ale kdepak, dnes si tu sepisuji výhody, ba snad až superlativa. Trávím už třetí den v kraji, kde lišky dávají dobrou noc a veškeré prvky terénu skládají se z kopců a tmy. Dnes jsem podnikla výpravu za doplněním zásob, neboť v domečku chyběly esenciální doplňky, jako např. sůl, rohlíky, mýdlo, sirky a věnečky kakaové; to je ale všecko. Skoro celý zbytek týdne teď můžu prožít v téměř-tichu (skvík skvík, ozvalo se hned na zápraží) na okraji moravského lesa.

.remember to breathe

čtyři roční doby

Protáhla jsem se a v zádech to zapraštělo. Nadechla jsem se a málem se mi zatočila hlava. Sezení několik hodin ve strnulé poloze, to nám jde. V hospodě si sedneme, abychom se najedli nebo si dočetli knihu. Doma si sedneme k pičítačům. Na cestě mezi šedivými kostkami se není na co dívat, tak zíráme do displejů. Nabízí se otázka "proč", ale někdy je toho tolik, že na nějaké přemýšlení, kde je chyba, není v hlavě prostor. Nemůžu moralizovat. Právě se mi po několika dnech klidu, spaní a výplňkových blablačinností povedlo opravdu vypnout natolik, abych se dokázala uklidnit a napsat nějaké smysluplné texty a vyprodukovat smysluplné obrázky, s nimiž jsem opravdu spokojena. Proces vypínání někdy zabere i několik dní. A nabízí se další otázka - pomůže mi jako vždycky odjet do lesa?

.jste magor? nakreslete strom!

strom

"Nakresli strom, poznám, jaký jsi a uhádnu, jaký máš vztah ke svojí rodině," objevuje se čas od času na různých mystických blogískách pubertálních elfek a čarodějek, které si chtějí přivydělat. Dokonce se prý takové rozbory začínají dělat i na pracovních pohovorech. Asi aby zjistili s předstihem, že jste psychopat. Artur Dent White Dog byl prý požádán o kresbičku oblíbeného zvířátka - to bych asi byla v háji, protože bych musela namalovat klubko pěti krys s čumáčky a pacinkami a to není zrovna hned, víme? O zaručeně positivním psycho-kryso-dojmu na budoucího zaměstnavatele nemluvě.

Přihlásit se k odběru RSS - psüchologüje