smutno

.urbex: opuštěný hotel Přehrada, 2011 - 2016

lustry - opuštěný hotel Přehrada

Zprávu o tom, že se hotel Přehrada právě bourá, jsem dostala pozdě, ve čtvrtek 3. března ráno. Nějak se to ke mně dříve nedostalo. Začalo to v pondělí, stavba je prý velmi opatrně rozebírána, skončit se má v dubnu. Podle fotek s bagrem to vypadá, že křehký trojúhelníkový štít se skleněnými lustry padl za vlast jako první... Třeba se mýlím.

.fotky: zimní zahrada

Štědrý den - momentka přes zadní okno autobusu

Sedmadvacátý prosinec, prý. Ale jako by byl pořád ještě podzim. Vzduchem se nesou vůně tlejícího listí, kůry a kouře, krajina je idylicky ozářená červánky, skoro byste čekali, že ze svahu seběhne horda dětí se psy a v jednom chumlu přeletí přes lávku nad potokem. Ves je ale přes Vánoce skoro vylidněná. Kdysi obrovské kopce jakoby se za ta léta scvrkly a kdysi malé keříky vzrostly a překryly známý výhled neznámou matérií. Stromky zhoustly a zakryly holé kopce zčernalé dávným požárem. Krajina se za dvacet let přemodeluje, stokrát se obalí listím a zase opadá. Nikoho by nikdy nenapadlo, jak moc se kraj jeho dětství dokáže změnit.

.moje malá ouškatá

mimi

Ve věku dvou let a necelých dvou měsíců dnes velmi nečekaně odešla Ušomyš neboli Ušátko neboli Kvrteček - Qwerty z Nippylandu. Předtím nevykazovala žádné akutní problémy, bylo to velmi náhlé.

.pacinka

Pacinka, 2004

Když jsem byla malá, vždycky jsme měli psa. Byl to ten samý druh vždycky jako to, že domeček má vždycky špičatou trojúhelníkovou střechu a rodiče jsou vždycky spolu. Od dětství mě doprovázel Bafáček, tolerantní huňatý starší psí kamarád, který se mnou šel kamkoli, i když se mu v zimě lepily na srst kuličky sněhu. Bral na vědomí, že mu něco důležitého říkám, i když jsem byla nižší než on a neuměla pořádně pískat.

.stuck by this river

Dunaj, Blava, 2011

Here we are
Stuck by this river
You and I
Underneath a sky that's ever falling down, down, down.
Ever falling down.

.poslední úplněk

Converge: All We Love We Left Behind

Vzpomínky.

červen 2010

"Podívej se, co mám! Úplně novej hudební časák." Syslinka mi ve Spolku podsouvá mezi ravioli a jablečný mošt cosi o velikosti slušné á čtyřky o tloušťce tehdy ještě neexistujícího sedmipalcoveho tabletu (včetně obalu). Tehdy ještě čtenáři četli skoro vsechno na papíře, pamatujete, ne. Na obálce je Mike Patton, uvnitř hromada zajímavých písmenek o grunge, neznámých kapelách i provařených metalech. Píšou to lidé, živí, fanouškovští, uvěřitelní. Má to krásný minimalistický design na matném papíře. Přesto se k dalším číslům dostávám až po roce.

.o Bleskomyšce ♥

slečna Bleskomyš pije čaj

Těšila jsem se, že sem budu moct napsat, jak jsme bravurně zvládli zákeřné onemocnění, ale realita rozhodla jinak. Ta nemoc se vynořila prakticky ze dne na den, odložili jsme kvůli tomu odjezd na dovolenou. Bleskomyš nikdy neměla žádné problémy ani nádor a proto jsem si toho, že se schovává v rohu a kuckavě sípá, všimla hned. Na poslech jí pískalo na plicích. Diagnóza z dnešní cca 12. hodiny zněla: pravděpodobný zánět dolních cest dýchacích, doprovázený šelestem na srdci.

.vzpomínky: bye, aranimas

carbon based lifeforms: world of sleepers

V letech 2009-2011 jsem pracovala na periferii Brna ve firmě, zabývající se řešením ETTx a později i FTTx pro koncové a firemní zákazníky. Během těchto let se ve firmě sešlo množství inteligentních a talentovaných lidí, kteří rozuměli tomu, co dělají a kterým jsem nemusela vysvětlovat počítačové vtipy na prstech. Jedním z nich byl Pavel, který si říkal Aranimas.

.vzpomínky: Tak nám zavřeli Boro. RIP!

Boro - hudební klub na Křenové

Největší RIP ze všech RIPů, ještě pořád je mi divně, když procházím ty fotky.
Začátkem června prosákla zpráva, že Boro končí a 18.6.2014 se konal poslední koncert. Za dobu mé zdravotní indispozice mi bohužel uteklo pár akcí, na které jsem se těšila a už nikdy nebudou. Vyrazit na tu poslední a dopít tam zásoby rumu byla prakticky povinnost. Večírek zběsilý, zpocený, srovnatelně legendární jen s loňskou "zavíračkou" před prázdninami, až na to, že tehdá byla pauza zakončena podzimním koncertem s dokořán rozevřenými zlatě lakovanými dveřmi od hajzlíků, kam ses podíval. Loňský rok nesrovnatelně legendární - díra tohoto tvaru a typu bude v brněnském undergroundu nestvůrně chybět. Jsem snad měl rád i tu plíseň.

Přihlásit se k odběru RSS - smutno