urbex

Urbex neboli urban exploration - prozkoumávání a fotografování budov se zbytky minulosti.

.hrad Cimburk u Koryčan: jeden den nestačí

Okna hradu Cimburka

V zimě jsem si nostalgicky předsevzala, že se chci letos znovu podívat na hrad Cimburk u Koryčan, který jsme před nějakými asi devíti nebo deseti lety navštěvovali (nejen) v rámci LARPu Fraška a Pustina. Je to samozřejmě už šíleně dávno. Netušila jsem, kdo hrad v současné době spravuje, nečekala jsem žádné uvítací fanfáry, vlastně jsem spíš počítala s tím, že to asi už nebude ono a nebudu se tam už nikdy vracet, ale i tak jsem chtěla to místo ještě jednou vidět. Ano, modří už vědí. Hrad smrad je pořád sakramentsky krásný, po všech těch letech má stále silné kouzlo a i když jsem měla původně v plánu na něm zůstat jen pár hodin, nakonec jsem tam strávila tři dny.

• Květen 2016: 2016 05 07 - 09 Cimburk u Koryčan [90 nových fotek]

.úspěšné dokončeniny 4 & 5/2016

pouť v Podolí

↑ foto: Zatnaktel

Dubnovou dokončeninu jsem nějak nezvládla publikovat. Před měsícem jsem se cítila poněkud neschopně, vyčerpaně a jen těžko se mi hledalo něco, co bych považovala za podařené, i když jsem se aktivně snažila vyhledávat věci, co mi dělají radost. Je fascinující, jak dokáže změna úhlu pohledu zamávat s psychikou a to na obě strany. Dnes mi to ale asi dává smysl a zvládla jsem to dobře.

.urbex: opuštěný hotel Přehrada, 2011 - 2016

lustry - opuštěný hotel Přehrada

Zprávu o tom, že se hotel Přehrada právě bourá, jsem dostala pozdě, ve čtvrtek 3. března ráno. Nějak se to ke mně dříve nedostalo. Začalo to v pondělí, stavba je prý velmi opatrně rozebírána, skončit se má v dubnu. Podle fotek s bagrem to vypadá, že křehký trojúhelníkový štít se skleněnými lustry padl za vlast jako první... Třeba se mýlím.

.fotky: noční výprava na střechu vodárny

silnice

Den po Štědrém večeru ještě pořád ani trochu nemrzlo. Byl spíše takový podzim, nad studeným údolím se vznášela nenápadná mlha a tmou problíkávaly světla nedaleké obce. Rionek a Kňák si sbalili foťáky, kapesníky, stativ, rukavice a hroznový cukr a vypravili se na noční procházku s plánem vyfotit nějakou tu mlhu a podívat se na rozsvícený vánoční stromeček. Vydali jsme se do kopců, prolezli roštím, prošli se po poli a vyšplhali na budovu vodárny (nevím, jak se ta budova jmenuje doopravdy, ale říkáme jí vodárna a prokazatelně v ní šumí voda), z níž jsme čumákovali a fotili okolojedoucí auta na dlouhatánský čas.
Vánoční stromeček se zhasnul jen chvilku předtím, než jsme k němu dorazili.
Mlha nebyla.
TAG ŇYC.

.podruhé ve Vitce: tkalcovny, střepy, diskety a lásky

továrna

Počátkem září jsem se podruhé vypravila na průzkum opuštěné továrny Vitka, tentokrát z "druhé strany", se stativem, časovou rezervou a trochu větším srdcem v kalhotách. Zaskočilo mě hned několik věcí. Areál je nejen nehorázně, hořce krásný (zvlášť v dopoledním baboletním slunci), ale skutečně obrovský. Dojem, že jsme s Kik v předchozím případě prošly "polovinu" areálu, byl mylný, šlo jen o nepatrnou část. A mimo to, stativ je tak trochu prokletí: nejen, že se jím můžete odstrkovat, ale taky si díky němu přinesete domů mnohem víc použitelných fotografií. Sbohem, rychlé rozhodování; vítejte, stovky obrázků, co nedokážu smazat. Těší mě.

.fotky: neočekávaný urbex v obci na kopci

zarostlý opuštěný dům

Výprava s foťákem do továrny mě čeká až zítra, ale urbexové božstvo se na mě pošetile uchichtlo již dnes. Když jsem řízením osudu omylem přejela do vedlejší vesnice (řidič autobusu asi zapomněl, že tam jsem, nebo nevím), asi minutu a třicet vteřin jsem nadávala, neboť mi tím přibyly dva kilometry zpáteční cesty, ale! Těsně vedle řečené cesty, lemované břízami, vyviklanými prehistorickými patníky a keři zralých špendlíků, jsem našla zajímavou opuštěnou budovu zřejmě kdysi patřící k JZD. V obci mezi ničím a ničím zírá vymlácenými okny do kraje a pomalu zarůstá šípky a travinami. Dovnitř jsem nelezla - a dobře tomu: nade mnou se sice hnaly naprosto luxusní fotogenické obláčky, ale na druhé straně kopce už číhala temná masa bouřky.

.fotky: obskurní zámek v Letovicích

zámek Letovice

Fotografické resty tvoří specifický segment usazenin na disku. Jsou to takové malé vykřičníky, které vám tančí před očima, kdykoli otevřete nojbuk. Tuhle sadu posílám Kiki. Fotky vznikly ve stejný den, jako již zveřejněná dokumentace továrny Vitka. Není to tak docela urbex v pravém smyslu slova, ale rozbitost a tajuplnost interiéru, kam vás pošlou samotné bez průvodce, abyste si mohli volně hrát na klavíry (melodie z Titanicu included), má své kouzlo. Vtipná obskurnost omlácených prostor osázených vycpanými havrany vás může buď okouzlit, nebo ji vůbec nepochopíte. Ohavná výstava Guru Járy na samém konci expozice je ohavná, ale knedlík s vajíčkem a zmrzlina mě uklidnily. Doporučuji - čtyři "Nevermore!" z pěti...

.zelené dveře a další příhody z opuštěné továrny

Opuštěná továrna Vitka

Náš příběh začal v údolí řeky Svitavy na hranici Čech a Moravy. Ačkoli spojení s Brnem zajišťuje hlavní vlaková linka, vystupujeme v sobotu ráno na úzké nástupiště prakticky samy. Trať v tomto místě je víceméně souběžná s povodím řeky a vstupní brána do areálu bývalé továrny Vitka, mediálně s oblibou nazývané "Schindlerova továrna", je jen pár desítek metrů od železniční zastávky. Na satelitní mapě můžete ještě pořád vidět původní zástavbu, která byla podle Jirky Kaliny relativně vcelku (a dokonce hlídaná) ještě v roce 2011. Dnes už do prostoru ční pouze rozhlodané štíty nejvyšších budov a zbytek se pozvolna rozpadá. Majitel údajně zmizel. Netřeba dodávat, že původní plán obce Brněnec vytvořit zde muzeum se nikdy neuskutečnil.

.fotky: Maloměřice, koleje, řeka, slunce žblunce, zajíc krajíc

maloměřice - perex

tož konečně jsem se k tomu dohrabalo: modromodrá série obrázků z tohoto fajn dne. pořád přemýšlím, jak nejlíp postovat fotky s popisky, když tu na to nemám žádný automatizovaný sexy workaround. no a vypadá to, že asi bude nejjednodušší prostě normálně napostovat fotky s popisky. :)

.street art: nuff said

Obrázkový post. Už jsem si to odložila na twytrech, ale líbí se mi to, takže si to strčím ještě sem do šuplíčku na urbex a street art. Lokace: podchod u zastávky Novolíšeňská. Je tam spousta dalších zajímavých kreseb. Fotil Nexus 7, barevná úprava v Aviary. Text je myslím velmi... accurate.

.urbex pohlednice: hot or not?

opuštěný hotel

Dnes jsem se zaobírala strašně moc věcmi jiných lidí, takže je konečně čas na blogpost o mých vlastních věcech, co mám rád! Poslední dny tu navrhuju a tisknu "projekt", jehož možnost realizace mi vyskočila v hlavě už v březnu tohoto roku [trochu za to může i Trin, děkuju.] Napadlo mě totiž -- samozřejmě ve sprše! -- že bych kromě již zavedených kreslených pohlednic mohla zkusit vyrobit i pohlednice s různýma divnýma fotkama, co jsem nafotila v různých divných lokacích. Ne, že bych jich měla málo, tedy. Takový urbex.

.vzpomínky: VLNA 4 - pohřeb sekundárního sektoru [2013]

Vlněna

Dnes jsem si do meníčka napravo přidala položku "nostalgičník". Nostalgičník mi vznikl v hlavě v reakci na nedávno ohlášené změny v kulturním schématu města Krna. Asi tři měsíce jsem byla vypnutá, neschopná kamkoli chodit, a v den, kdy jsem šla poprvé do práce, vyšlo najevo, že se zavírá Boro. Poslední koncert a zavíračka bude 18. června. Dnes postihne stejný osud Mandragoru na Křenové, večer ji jdeme dopít. Nad Vlněnou se vznáší demolice jako plesnivej otazník. V této rubrice nebude dlouho prázdno.

.prostě taková třešeň

Brno, Trnkova: výhled do údolí

Původně jsem si říkala, že jít tam takhle navečer je špatný nápad; všichni, kdo přes ten kopec jezdívají, přece ví, že nejkrásnější to tam je brzo ráno, když se nad jejich městem tam v údolí převaluje hustá bílá mlha a vykukují z ní jen sinalé siluety komínů. Za zatáčkou jsem ale změnila názor. Nad Krnem visela žhnoucí rudá koule a pomrkávala mi do objektivu, zatímco se stíny nenápadně prodlužovaly a chytaly kolemjdoucí za šosy. Sýkorky čile tweetovaly, ještě když jsem se vracela domů.

.galerie: dolní nádraží, červenec 2013

Brno, dolní nádraží

Dobře schované Dolní nádraží letos zažilo prchavou chvilku slávy s davy, okamerovanými rodinkami, toitoikami a párky, když se kvůli červencovému odklonu dopravy z Hlavního nádraží stalo na okamžik centrálním dopravním uzlem města Krna. Předpokládám, že teď už po něm už nikdo ani neštěkne a na Dolní nádraží bude dalších sto let tiše padat uhelný prach (stejně jako na nedaleké rezavějící autobusové nádraží), dokud nebude konec všemu. Takže teď je ten pravý čas na jedovaté fotky z nostalgického léta. Nejzajímavější budovou v dané oblasti je vysoký cihlový dům s kruhovými okny ve štítě a narušenou statikou. V minulosti možná plnil úlohu depa (vede do něj kolej) nebo nějakého skladiště a je dobře vidět už z příjezdové cesty od Zvonařky. Bohužel je mocně oplocen a okna jsou na to, abych nakoukla, až příliš vysoko. V okolí je i pár dalších zajímavých věcí, určitě se k nim ještě dostanu.

Galerie • 2013 07 16 dolní nádraží (43 nových fotek)

.galerie: Stavědlo 1 a odstavná kolej

Odstavné koleje za řekou Svratkou

V létě 2013 bylo oznámeno, že přes prázdniny bude část brněnské vlakové dopravy odkloněna na Dolní nádraží. Tato nenápadná stanice z roku 1856 byla do té doby využívána jen pro nákladní dopravu, osobní vlaky tudy projížděly jen sporadicky. Když jsem si přečetla krásný text Jirky Kaliny o posledním osobním vlaku projíždějícím kolem starosvětské plechové cedule, chtěla jsem to místo rychle najít, než ho zavalí turisté. Nakonec jsem ale vyrazila více na jih a našla něco úplně jiného.

Přihlásit se k odběru RSS - urbex