vrchovina

.fotky: jaro ztracené v lese

jaro na vrchovině

Bydlím a žiju v prostředí, které generuje skoro neustálý hluk. Člověku to většinou nepřijde. Hučení strojů, kvrkání počítačů, rourácení v trubkách, davy lidí neustále opakujících slovo "rebarbora", telefony. Pak přijde den ticha, v jehož kontextu jsou předchozí vjemy až nesnesitelné. Naštěstí existují i jiné, potěšující vjemy. Ptačí zpěv, jeden hned po ránu a jiný k večeru, když krajina usíná. Ptačí zpěv při nošení dřeva na oheň a další při mazání chleba. Žabičky. Vítr v korunách stromů a kapky deště na schodech. Zvuky, které dělají rozjařené potkaní holky při komunikaci. Štěkot psů a smích dětí v ozvěně z vedlejšího údolí. Žbluňkání, které uslyšíte, když dost dlouho sedíte u rybníka. Sovy, káňata, srnci a lišky, co dávají dobrou noc. Šumění nočního lesa na jedné straně a po chvíli stejná odpověď toho naproti.

2016 03 19 - 23 předjaro na lomu [49 fotek]

.fotky: neočekávaný urbex v obci na kopci

zarostlý opuštěný dům

Výprava s foťákem do továrny mě čeká až zítra, ale urbexové božstvo se na mě pošetile uchichtlo již dnes. Když jsem řízením osudu omylem přejela do vedlejší vesnice (řidič autobusu asi zapomněl, že tam jsem, nebo nevím), asi minutu a třicet vteřin jsem nadávala, neboť mi tím přibyly dva kilometry zpáteční cesty, ale! Těsně vedle řečené cesty, lemované břízami, vyviklanými prehistorickými patníky a keři zralých špendlíků, jsem našla zajímavou opuštěnou budovu zřejmě kdysi patřící k JZD. V obci mezi ničím a ničím zírá vymlácenými okny do kraje a pomalu zarůstá šípky a travinami. Dovnitř jsem nelezla - a dobře tomu: nade mnou se sice hnaly naprosto luxusní fotogenické obláčky, ale na druhé straně kopce už číhala temná masa bouřky.

.tajemná zahrada: strom, list, světlo, stín, bod, čas, prostor

suchý list na mokrém papíře

Dočasný design tvořený pomíjivými materiály moc neumím vytvářet - mám tendenci minulost spíš konzervovat a katalogizovat, takže se přirozeně snažím rozpadu díla zabránit. Například tím, že ho zvěčním pomocí trvalejší technologie - vyfocené jídlo samozřejmě není totéž co pravé jídlo, které můžete očichat a dotknout se ho, ale jeho otisk zůstane v historii mnohem déle. Zachovat všechny vlastnosti pochopitelně není možné. Padající listí nad mou hlavou byl okamžik v čase, který se nedal reálně zachytit; lísteček, co mi spadl na výkres, už ale dokážu vyfotit. Jeho hmatatelná podstata se časem rozpadne, fotka by ho ale - dokud se nerozpadne tenhle server - mohla přečkat.

.fotky: ohně západu

západ slunce

Včera večer štěkali psi a lišky, na mezi se smály děti, foukal vítr a obzor byl pestrobarevný. Teď se venku ve tmě žení čerti. Vypadá to, že podzim už je tady. Posílám pár posledních momentů, než nebe zhaslo.

(Třeba pro Ivunec.)

2015 09 05 ohně západu [4 fotky]

.minimal i

fialková kytička

Málo signálu. Málo světla. Málo dřeva. Málo čokoládiček. Málo dopravního spojení. Málo možností výběru. Zní to, jako bych si stěžovala? Ale kdepak, dnes si tu sepisuji výhody, ba snad až superlativa. Trávím už třetí den v kraji, kde lišky dávají dobrou noc a veškeré prvky terénu skládají se z kopců a tmy. Dnes jsem podnikla výpravu za doplněním zásob, neboť v domečku chyběly esenciální doplňky, jako např. sůl, rohlíky, mýdlo, sirky a věnečky kakaové; to je ale všecko. Skoro celý zbytek týdne teď můžu prožít v téměř-tichu (skvík skvík, ozvalo se hned na zápraží) na okraji moravského lesa.

.fotky: páteční skok mezi motýly a třešně

motýlí fotografie

V pátek ráno jsem podnikla rychlovýlet na venkov, primárně za účelem sběru třešní (trasa Crhov - Loucký dvůr - Lysice - Královo Pole). Nakonec došlo také k obohacení mojí sbírky motýlí a krajinářské fotografie. Obě mise byly úspěšné, i když jsem po ránu na vsi zažívala teplotní šok, neboť je tam permanentně asi o 10°C méně, zatímco ve městě na mě trpělivě čekaly standardní třicítky. Vybrané motýlí záběry byly výsledkem více než hodinového pozorování a dvou ujetých spojů - v této oblasti vždy mocně zapomínám na to, kolik je hodin a s oblibou se věnuju dlouhým průhledům zarostlou krajinou s nekonečným ostřením na cokoli, co je zrovna v dosahu. Všechno kolem voní a bzučí a tyhle prázdninovo-pocitové věci jsou tak skvělé, že nemám čas ani chuť ničeho litovat.

.fotky: květen na lomu

Ivunec

V květnu se mi předsevzetí "budu se pravidelně vypleskávat na blog" příliš nevyvedlo... Ne, že by úplně nebylo co publikovat (mám tu asi čtyři nedokončené články plus sto dalších jednořádkových myšlenek na později), ale pořád někde lítám nebo jsem bez klávesnice/signálu/času... Jaro! Tohle byl začátek května na vrchovině spolu s ivunec a zatnaktel :) Bylo tam krásně. Dík!

2015 05 01 - 06 Beltain na Lomu [128 fotek]

.fotky: tlamy, květen 2015 :)

autor článku nijak nevypadá

Vrátila jsem se včera v noci a fotky z opravdového foťáku jsou ještě v ňom, takže dnes jen pár tlamek, kopců a plamenů z minulého výletního týdne z různých telefonních krabiček. Protože jakkoli bohatě jsme vybaveni digitálními nesmysly, pořád jsme zároveň staromilci (a naopak). Opravdové fotky později [a tady jsou]. JARO!

Starring: vousatec Ivulix & astronom Zattykňaktelus. Zas mě zbijou, achjooo.


.předjaro 2015: tam, kde prší na bledule a protoklíče

bříza

Tady jsou nějaké obrázky z minulého týdne. Moravská vrchovina je záludná - je jedno, jestli se jdete projít po Blanensku nebo po Olešnicku, vždycky je tam tak o deset stupňů míň, než v Krně. Dny tudíž ubíhaly převážně ve znamení mokra za límcem, četby a teplého čaje. Skoro celou dobu bylo zataženo, ale na fotkách to není moc poznat. Jsou to spíš takové pocity než nějaká "ucelená reportáž". Barevnost převažuje hodněmodrá a jarnězelená, takže jaro je asi opravdu tady. Po dlouhé době jsem něco nafotila i (pseudo)černobílým okem. Mám z nich radost.

.zapomenuté jaro: petrklíčení 2013

petrklíče

Kdybyste se mě zeptali, co poslední dobou nejčastěji dělám (třemi slovy), odpověděla bych zřejmě: čekám na jaro. Jen těžko můžu v plochém počítačovém věku bez příchuti necítit ten vlahý vítr a nemyslet od klávesnice na třepetající se listí bříz a rozfoukaný popel v ohništi. Které místo na světě považujete za "domov"?

.archiv: nostalgické nekvalitní filtrované obrázky z podzimu 2012

podzim 2012
„We are not walking photocopiers. We are storytellers. We observe, we chose moments, we frame little slices of our world with our viewfinders.“ -- Damon Winter
[zdroj]

Před pár dny jsem se vrátila z krásné, podzimem hýřící krajiny. Zřejmě není náhoda, že jsem pak náhle narazila na jedny z prvních dosud nepublikovaných fotek z místa, které začínám považovat za svůj další domov. Nepublikované zůstaly především proto, že jsem tehdy zapomněla doma fotoaparát a zaznamenala jsem pouze pár momentů telefonem. Na místo jsem se samozřejmě o rok později vrátila a s příchodem prvních sněhů jsem nafotila tuhle krásnou sérii krajkovaných lístečků, kterou miluju. Přesto mě ale cosi nutí zveřejnit i ty mrzké telefonoviny ze Samhainu roku předešlého. Ve velkém formátu nestojí za mnoho (můj telefon byl IN v roce 2009), ale v malém ve mně vzbuzují nedefinovatelné zelenkavé pocity. Bylo to krásné mlhavé období a vznikly v něm moje hořící stromy, které se později změnily v první sadu papírových pohlednic.

.babí léto 2014: plenér, hlína, louky, láska

horici svicka
En plein air (French pronunciation: ​[ɑ̃ plɛn ɛʁ]) is a French expression which means „in the open air“ and is particularly used to describe the act of painting outdoors, which is also called peinture sur le motif („painting on the ground“) in French.“
[zdroj]

Plenér, tedy malování na koleně přímo v lese; občas houby, občas trakaře; vítr a listí ve vlasech, sto škrábanců a dvě stě kousanců, všude fleky od barvy, mnoho přečtených knih, textura dřeva v rukou, rozpálená kamna, třísky, bláto, kapky barev, kreslení na posedu, kulatý měsíc, bouřka, jetel, ostružiny, rybník.

Přihlásit se k odběru RSS - vrchovina