vzpomínky

Nostalgičník. Vzpomínky na místa, věci, lidi a pocity, co už nejsou.

.urbex: opuštěný hotel Přehrada, 2011 - 2016

lustry - opuštěný hotel Přehrada

Zprávu o tom, že se hotel Přehrada právě bourá, jsem dostala pozdě, ve čtvrtek 3. března ráno. Nějak se to ke mně dříve nedostalo. Začalo to v pondělí, stavba je prý velmi opatrně rozebírána, skončit se má v dubnu. Podle fotek s bagrem to vypadá, že křehký trojúhelníkový štít se skleněnými lustry padl za vlast jako první... Třeba se mýlím.

.pacinka

Pacinka, 2004

Když jsem byla malá, vždycky jsme měli psa. Byl to ten samý druh vždycky jako to, že domeček má vždycky špičatou trojúhelníkovou střechu a rodiče jsou vždycky spolu. Od dětství mě doprovázel Bafáček, tolerantní huňatý starší psí kamarád, který se mnou šel kamkoli, i když se mu v zimě lepily na srst kuličky sněhu. Bral na vědomí, že mu něco důležitého říkám, i když jsem byla nižší než on a neuměla pořádně pískat.

.stuck by this river

Dunaj, Blava, 2011

Here we are
Stuck by this river
You and I
Underneath a sky that's ever falling down, down, down.
Ever falling down.

.tak nám zabili last.fm: k čemu nějaký obsah, když máme óbr formu?

Beseda u Bigbítu 2013

Každý rok se evidentně najde důvod, proč zajít na Archive.org a strávit několik dní proklikáváním starých webů ve Wayback Machine. Pokaždé tam nechám několik hodin a poslední dobou i pár dolarů na kafe nebo servery; přispějte taky. Nic neilustruje současnou éru lidstva tak dobře jako nostalgie po dávno zmizelých stránkách, který jste navštěvovali, když vám bylo patnáct. Webové stránky, projekty, portály a aplikace vznikají a zanikají rychlostí světla. Jedním z nich mohl být váš vlastní web, nějaký trapný školní pokus ve Wordu vyzdobený šestnácti barvami a hejbacími gify. První web vaší první oblíbené kapely. Nebo Last.fm, když ještě vypadalo jako Last.fm. Protože teď už tak rozhodně nevypadá - když ten krám dnes otevřu, nechápu, kde jsem. Tímto se předem omlouvám citlivým povahám za osobní, naštvaný a přisprostlý text.

Služba Last.fm byla založena roce 2002 jako komunitní web, který se pomocí malého kousku software snaží podle statistiky poslouchaných skladeb definovat hudební vkus uživatele. Přenos informace o skladbě do Internetu byl nazván scrobbling [1]. Na tomto základě vám systém nabídnul nové skladby, interprety a od roku 2006 [2] i koncerty (Events), které by vás (podle spojů mezi ostatními lidmi) mohly také zajímat. Nasbíraná data bylo možné porovnat se vkusem ostatních uživatelů (měřák kompatibility - taste-o-meter) a řadit v osobní i globální databázi podle oblíbenosti, žánrové podobnosti, klíčových slov, abecedy, historie, geografické polohy, zájmové skupiny ve fóru a tak dále.

.poslední úplněk

Converge: All We Love We Left Behind

Vzpomínky.

červen 2010

"Podívej se, co mám! Úplně novej hudební časák." Syslinka mi ve Spolku podsouvá mezi ravioli a jablečný mošt cosi o velikosti slušné á čtyřky o tloušťce tehdy ještě neexistujícího sedmipalcoveho tabletu (včetně obalu). Tehdy ještě čtenáři četli skoro vsechno na papíře, pamatujete, ne. Na obálce je Mike Patton, uvnitř hromada zajímavých písmenek o grunge, neznámých kapelách i provařených metalech. Píšou to lidé, živí, fanouškovští, uvěřitelní. Má to krásný minimalistický design na matném papíře. Přesto se k dalším číslům dostávám až po roce.

.freehosting ic.cz končí, ani staré weby nejsou navždy

Je mi z toho trochu divně, když si vzpomenu na velkou část známých fanouškovských internetů před pár lety. Ale je to každopádně tady. Provozovatel bezplatného webhostingu IC.CZ se rozhodl ukončit provoz všech free webů a k datu 28.2.2015 (tedy dnes) je bude rušit. Měla jsem tam čtyři weby, uplácané na koleně, funkční cca od roku 2006. Forma a obsah se samozřejmě odvíjí od doby vzniku. Celé roky to tam leželo k dispozici lidem zdarma, pořád stejně, staticky, pseudo "navždy". Objektivně je to samozřejmě téma absolutně nezajímavé. Subjektivně nostalgie as fuck. Fňukalo jsem před týdnem, teď už jen uklízím rozbité URL.

.boro

jedna vzpomínková. aby se neztratila. K+M+B nad vchodem do dnes již neexistujícího legendárního brněnského klubu Boro.
foto 30.11.2014.

.archiv: nostalgické nekvalitní filtrované obrázky z podzimu 2012

podzim 2012
„We are not walking photocopiers. We are storytellers. We observe, we chose moments, we frame little slices of our world with our viewfinders.“ -- Damon Winter
[zdroj]

Před pár dny jsem se vrátila z krásné, podzimem hýřící krajiny. Zřejmě není náhoda, že jsem pak náhle narazila na jedny z prvních dosud nepublikovaných fotek z místa, které začínám považovat za svůj další domov. Nepublikované zůstaly především proto, že jsem tehdy zapomněla doma fotoaparát a zaznamenala jsem pouze pár momentů telefonem. Na místo jsem se samozřejmě o rok později vrátila a s příchodem prvních sněhů jsem nafotila tuhle krásnou sérii krajkovaných lístečků, kterou miluju. Přesto mě ale cosi nutí zveřejnit i ty mrzké telefonoviny ze Samhainu roku předešlého. Ve velkém formátu nestojí za mnoho (můj telefon byl IN v roce 2009), ale v malém ve mně vzbuzují nedefinovatelné zelenkavé pocity. Bylo to krásné mlhavé období a vznikly v něm moje hořící stromy, které se později změnily v první sadu papírových pohlednic.

.fotky: SPORT + Gulfer + The Citadel, Skleněná louka, Brno

Sport

Jedinej sport, co mě bavil: SPORT z Francie. Bohužel končí. "We are Sport... we were Sport". I tak to byla výborná mrda, všichni zpocení, každou chvíli se někdo vrhal do davu a nechal se nosit na rukou, opilé slečny skákaly a tahaly se o mikrofon, piva se vylévala na podlahu a mísila se s kabely vykopnutými z repráků. Sklepní scéna se velmi hezky uvedla, už se těším, co tam bude dál za hipstroviny.

.vzpomínky: bye, aranimas

carbon based lifeforms: world of sleepers

V letech 2009-2011 jsem pracovala na periferii Brna ve firmě, zabývající se řešením ETTx a později i FTTx pro koncové a firemní zákazníky. Během těchto let se ve firmě sešlo množství inteligentních a talentovaných lidí, kteří rozuměli tomu, co dělají a kterým jsem nemusela vysvětlovat počítačové vtipy na prstech. Jedním z nich byl Pavel, který si říkal Aranimas.

.vzpomínky: Tak nám zavřeli Boro. RIP!

Boro - hudební klub na Křenové

Největší RIP ze všech RIPů, ještě pořád je mi divně, když procházím ty fotky.
Začátkem června prosákla zpráva, že Boro končí a 18.6.2014 se konal poslední koncert. Za dobu mé zdravotní indispozice mi bohužel uteklo pár akcí, na které jsem se těšila a už nikdy nebudou. Vyrazit na tu poslední a dopít tam zásoby rumu byla prakticky povinnost. Večírek zběsilý, zpocený, srovnatelně legendární jen s loňskou "zavíračkou" před prázdninami, až na to, že tehdá byla pauza zakončena podzimním koncertem s dokořán rozevřenými zlatě lakovanými dveřmi od hajzlíků, kam ses podíval. Loňský rok nesrovnatelně legendární - díra tohoto tvaru a typu bude v brněnském undergroundu nestvůrně chybět. Jsem snad měl rád i tu plíseň.

.vzpomínky: závěrečný večírek v Mandragoře

mandragora_kafe

Poslední koncert v Mandragoře na Křenové proběhl v sobotu 13.6.2014 s masivní účastí rumu a veselých mániček. Zahráli Radim Babák s harmonikou, Po pracovní době s plyšovým psem a Tumpach Kvoč s p. Pivošem a basákem, co je kůň. Mario nám naposled naservíroval fairtrade kafe a korbáčiky a v pět ráno jsme cestou domů ubytovali ztraceného okouňáka.

.vzpomínky: VLNA 4 - pohřeb sekundárního sektoru [2013]

Vlněna

Dnes jsem si do meníčka napravo přidala položku "nostalgičník". Nostalgičník mi vznikl v hlavě v reakci na nedávno ohlášené změny v kulturním schématu města Krna. Asi tři měsíce jsem byla vypnutá, neschopná kamkoli chodit, a v den, kdy jsem šla poprvé do práce, vyšlo najevo, že se zavírá Boro. Poslední koncert a zavíračka bude 18. června. Dnes postihne stejný osud Mandragoru na Křenové, večer ji jdeme dopít. Nad Vlněnou se vznáší demolice jako plesnivej otazník. V této rubrice nebude dlouho prázdno.

.lastfm journal: DROM v Boru - Zachvění v ledu a kamení (2013)

Drom v Boru 2013

Publikováno: 20 Apr 2013, 09:19
Tato stránka obsahuje odkazy na Internet Archive.

Event: Thu 21 Mar – DROM / Le Bain de Maid, Boro, Brno
liberec, cheb, czech republic | dno moře, čárka, srdíčko!


Chvilku před devátou se sypu ze schodů do brněnského Bora, kde hrají Drom, na které se už asi tak měsíc těším. Jejich poslední album Hectop bych zařadila do svého žebříčku Nej Divností roku 2012 i přesto, že žádný nemám. Definitivní rozhodnutí, že půjdu a koupím jejich album, mi v září trvalo přesně čtrnáct minut a jedno srdíčko na last.fm. Dodnes tam ten symbol visí jako neodmyslitelná tečka v prázdnu za poslední stopou. Nabízí se tedy otázka: Tak co, kluci, budete tak dobří i naživo?

.lastfm journal: Y [why] - hi, guys, I’m your weirdest fan (2013)


Publikováno: 7 Mar 2013, 02:50
Tato stránka obsahuje odkazy na Internet Archive.

Event: Thu 28 Feb – MamaMrdaKeftes, Boro, Brno
recense/profil/whatever | Y (Slovinsko)


Není to žádný cukrovaný slaďák. Je to, jako byste k trpkému vínu přikusovali dva vynikající sýry: smetanový, ze kterého vyrůstají propletené kořeny, co se vám zarazí až do hlavy, a druhý tvrdý a výrazný, swingující v basových tónech hluboko pod všemi těmi vrstvami. Zatímco Boss a Sekretářka se v akčnějších pasážích prakticky topili v činelech (což je strašná škoda, protože na studiovce jsou fakt dobří), nazvučení následujících Y nemělo chybu. Na pódium („pódium“) tiše přišel člověk s kytarou, přitáhl si fošnu pobitou dvěma řadami barevných krabiček a vyloudil ZVUK.

Přihlásit se k odběru RSS - vzpomínky